NeoNová krev v mém těle.
Neonová krev v tvém těle
Ta krev září příliš směle.
Ta krev vede do postele,
kde na bílém polštáři,
krásně čistě zazáří.
Jako slzy tváře rosí,
jako malí, všichni bosí,
jako tvoje oči bolí,
jako vrány na topoly,
usedáme na ty stromy,
stromy suché, mrtvé domy.
Ať to bolí, krutě bolí,
však psa zase mlátí holí,
však zas nás od ran pálí záda.
Neonová krev z ran padá.
Zase z rána kráká vrána.
Zase otvírá se brána
a na cestě mezi poli
pod hostinou ohlé stoly,
v mísách krev ta neonová,
číše práva, číše levá.
Všude rudá, všude ty tvé oči.
Všude křik, to šelma skučí.
Tam na cestě pod vrbami,
tam zůstaly jsme spolu samy,
já a moje nahota,
já a moje samota.
Tam u číše rudé krve
usedám dnes znovu prve,
píšu knihu beze slova,
zítra budu ji psát znova.
O mé duši, o tvé taky,
jak blízko k nám jsou mraky,
o mém smutku, o tvé dlani,
jak nás brzdí pospíchání.
Ta krev teče přes obzory,
lidé z kostí staví vory.
Ta krev kane přímo z nebe,
v horké krvi tělo zebe,
duše zebe, srdce praská.
To je ta krvavě NeoNová láska.
-J.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoetryChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
