A x B (krátké yuri povídky)

přítelkyně x přítelkyně

A x B spolu jsou ve vztahu, ale navštěvují každá jinou školu a moc často se nevídají 

A vydechla a podívala se na hodinky. Na svoji přítelkyni tu čekala už skoro půl hodiny, a to ne kvůli tomu, že by chtěla přijít dřív. Byla tu perfektně na čas, ale B měla velké zpoždění. Začalo sněžit a dívka měla pocit, že za chvíli zmrzne „Kde sakra je..." pošeptala si sama pro sebe.

„A! Promiň, že tu jsem pozdě!" za rohem se objevila běžící B.

„Proč?" pronesla chladně A.

„Proč?" zopakovala po ni otázku, než ji došlo, jakou odpověď vlastně chce „Zpozdila jsem se kvůli rodičům, něco po mě najednou chtěli," řekla se smíchem.

Tahle výmluva dívku neuspokojila, ale nic na to neříkala. Chytila přítelkyni za ruku a rychle s ní šla do nejbližší kavárny, venku nemohla zůstat ani o minutu déle. Teda to alespoň měla v plánu, ale před dveřmi je někdo zastavil. B rychle pustila její ruku a usmála se na narušitele „Hej!" pozdravila skupinku jejích blízkých přátel „Co tu děláte?"

„Ale chtěli jsme do restaurace na pizzu," pronesl kluk se smíchem „nechcete s námi?"

„N..." A se ho chystala odmítnout.

„Určitě!" vyhrkla rychle B a přerušila tak svou přítelkyni.

Dívka se zamračila, chytila druhou za bundu a pošeptala „Ale já chci jít do té kavárny," restaurace odtud byla čtvrt hodiny a nechtělo se jí odcházet od kavárny, která byla hned vedle nich. Mohla se tam zahřát, už teď se klepala.

„Neboj se, bude to zábava!" zareagovala B s úsměvem a šla za jejími přáteli.

„Jak by to mohla být zábava, když ty lidi ani neznám..." pošeptala dívka. To, že nevěděla, kdo jsou, nebyl největší problém, nýbrž to že ta druhá nikomu ani neřekla o jejich vztahu.

A byla překvapená, že cestou nezmrzla, ale necítila nohy, v hlavě ji pískalo a pálily jí uši zimou. Když spatřila restauraci, tak do ní rychle vešla a našla jim stůl. Sedla si na nějaké místo čekajíc, že se B posadí vedle ní, ale to se nestalo. Dokonce nebyla ani naproti ní, i když to bylo jejich rande. Dívka cítila čím dál větší zlost.

„Hahaha! Nevěděla jsem, že bych vás potkala takhle o zimních prázdninách!" řekla vesele B. A se zhluboka nadechla a vydechla snažíc se uklidnit, ale vidět, jak se její přítelkyně baví s pro ni neznámýma lidmi, ji štvalo ještě víc. Měla si takhle povídat s ní.

Dívka se otráveně podívala na mobil a podepřela si hlavu „Hej, netvař se tak naštvaně!" zasmál se nějaký kluk, když se na ni podíval.

„Já..."

„Joooo, A měla by ses začít..." B se přidala ke svému kamarádovi se smíchem.

A už to nevydržela. Stoupnula si „Jdu domů..." řekl chladně.

„Počkat, proč?" pronesla překvapeně její přítelkyně.

„Proč se ptáš?! Dneska jsme měli být spolu jen my dvě, ale ty jsi mě nechala čekat půl hodiny! Mrzla jsem! Jestli ti to nedošlo, tak je zima a sněžilo! Navíc, co to bylo za výmluvu, že tě rodiče zdrželi?! Doma jsi pořád sama!! Navíc potom mě ještě donutíš být další čtvrt hodinu venku, abychom strávily čas s tvými kamarády! Ani je neznám!! Měl to být náš den!!!"

B seděla zaraženě, nevěděla jak zareagovat. Tento čas A využila na to, aby z restaurace rychle vyšla. Venku byla obrovská zima, ale to dívka neřešila. Už stejně byla promrzlá a tu cestu domů určitě ujde, tam si potom dá sprchu a čaj. Z nějakého důvodu jí tváře mrzly mnohem víc než předtím. Ještě k tomu všechno bylo rozmazané. Nechápala proč, ale když si otřela oči, tak ji to došlo „Proč brečím..." zasmála se tiše.

„A!" dívka zaslechla svoje jméno a rychle se otočila, aby si mohla všimnout, že za ní běží její přítelkyně. Opět pohlédla pryč od ní a ještě k tomu se rozběhla, nechtěla s ní být, nechtěla slyšet další výmluvy „A počkej!" B zrychlila.

„Ne! Nech mě být!" vykřikla A utíkajíc pryč, ale potom ji to podklouzlo a spadla tvrdě na zadek. Nezvedla se, všechno ji bolelo, studilo a nevěděla, co má dělat. Po tvářích ji stále tekly slzy.

„A..." pošeptala nejistě B a došla k ní „Omlouvám se..." natáhla k dívce ruku, aby ji pomohla vstát, ale ta nereagovala, místo toho se klepala „Nastydneš..."

„No a co..."

„Žádný no a co! Záleží mi na tobě A!"

„Nevšimnula jsem si..." zaskuhrala dívka na zemi. Druhá si k ní kleknula a pomohla jí vstát. A s ní pořád tak nějak bojovala, jenže B byla silnější a nepustila.

„Co takhle, kdybychom spolu šly do té kavárny?"

„Nechci!" odsekla ji A „Pusť mě!"

„No určitě tu nemůžeme stát, nebo nastydneš..."

„Tak mě nech a já půjdu domů!"

„Ale já chci být s tebou!" vykřikla B přes celou ulici, aby ji druhá konečně začala vnímat.

A polknula, ale nakonec jen přikývnula „Můžeme ke mně," pronesla vcelku chladně a šla domů. Mezi nimi bylo po celou dobu ticho. Když došly k ní, tak pozdravily její rodiče a okamžitě šly do jejího pokoje.

B si všimla, že si její přítelkyně ani bundu nesundala, i když tam bylo teplo „Omlouvám se..." pronesla, na což ale A nereagovala, pouze si sednula na postel a podívala se na své nohy. Dívka k ní přistoupila a klekla si na kolena před ní „Omlouvám se..." znova pronesla a položila hlavu na klín její přítelkyně.

„Hm..." A to nepřesvědčilo, byla pořád naštvaná.

„Hej... odpusť mi... já... já tě zahřeju!" B si rychle stoupnula a objala svoji přítelkyni, přičemž ji položila na postel. Roztávající sníh ji studil na těle, ale přece jen pořád tak zůstala. „A... odpusť mi, prosím..."

Druhá vydechla „Budu kvůli tobě mít mokrou postel..."

„To nevadí!"

A na chvilku mlčela, ale potom řekla: „Už mi je horko, nech mě sundat si kabát..."

„Dobře!" B začala druhé rozepínat kabát „Pomůžu ti..." A se tomu nebránila a nechala ji „Asi bychom to měli nechat na posteli, aby ti nebyla zima, když budeš ležet..."

„Nebylo by lepší, aby to oboje uschnulo zvlášť? Stejně teď nemusím ležet," dívka vydechla a vyvlíknula ruce z rukávů. Chtěla si sednout, ale přítelkyně si na ni lehla a objala ji.

„Ale já chci s tebou ležet..."

„Máš ledový tělo," pronesla chladně A.

„To protože jsem tě objímala, když jsi na sobě měla bundu..."

„Je to nepohodlný..."

„To zvládneš."

A zavrčela, ale nechala B na sobě. Nakonec přivřela oči a vydechla: „Jestli onemocním, tak je to tvoje vina. Je ti to jasný?"

B něco řekla, ale bylo to nesrozumitelný.

„Jsem nemocná..." napsala B svojí přítelkyni, když ležela další ráno ve své posteli a držela teploměr dívajíc se na číslo, které to ukázalo.

„Je to tvoje vina," odepsala A.

Dívka se nad tou zprávou zasmála „Že mě ta odpověď ani nepřekvapuje..."