Osudný polibek*Kejmr*

3.kapitola

Zadržím dech. Koukáme si vzájemně do očí. Přiblížím se ještě blíž. Cítím jeho rty, jsou jemné a křehké jako ten nejtenčí papír, ale zároveň tak pevné a plné. Cítím hořkosladkou chuť, myslím, že takhle chutná vítězství.
Odtáhne se ode mě a zalapá po dechu.
,, Neviem čo povedať" zašeptá.
Usměji se.
,, Nic" odpovím a opět se k němu nakloním. Tentokrát ho vezmu za zátylek a přitáhnu si ho blíž k sobě. Jemně pootevře rty a tím dává prostor mému jazyku, tudíž hlubšímu polibku. Ruce mu vystřelili k mým vlasům, zatahal mě za konečky. Potichu jsem vzdychnul. Cítil jsem jak se usmál do polibku. Nechtěl jsem aby tato chvíle skončila, byla plná vášně, chtíče, štěstí a jakési tajemnosti, avšak jednou jsme se oddálit museli. Pořád jsme si však koukali do očí, stále jsme u sebe byli blízko, ale teď jsme si užívali přítomnost toho druhého jinak.
,, Michal? " řekl najednou Kelo.
,, Ano?" jemně jsem pootočil hlavu.
,, Ako to teraz medzi námi je? " cítil jsem z jeho otázky strach. 
,, Jak to cítíš ty?" odpověděl jsem na otázku otázkou. Bylo ticho. Najednou jsem na svém stehně ucítil ruku.
,, Milujem ťa " zašeptal roztřeseným hlasem.
,, Já tebe taky" naklonil jsem se k jeho uchu a potom jsem se zvedl z postele.
Potřeboval jsem si utřídit myšlenky. Nechal jsem tedy Kubu v pokoji samotného a vyběhl jsem z bytu.

Jen v papučích a pyžamu jsem se trmácel noční Prahou. Moc lidí jsem nepotkal, avšak když už jsem někoho potkal, většinou mi uštědřili posměšný či překvapený pohled.
Měl jsem mysl plnou Kela. Znám ho poměrně dlouho, sice ne dobře jako třeba Honzu či Jirku, ale on mi přirostl k srdci. Nevím jestli to je jeho kouzelným a roztomilým šarmem, je tak jemný a hodný, ale zároveň rázný a temperamentní. Ač se nezdá, tak jeho rošťácké oči vybízejí stále k nějaké akci. Udělal bych cokoliv, co bych mu na očích uviděl. Chtěl bych se s ním tisknout při filmu na pohovce, chtěl bych s ním cestovat a poznávat nové věci a prožívat vlny adrenalinu, chtěl bych s ním prožívat všechno co by nám život nabídl. Poprvé za půl hodinu jsem se zastavil a s překvapením jsem zjistil, že stojím před svým bytem. Nádech, výdech. Zaklepal jsem. Po chvíli jsem slyšel tiché, šouravé kroky. Ve dveřích stál Kuba. Nikdo nic neříkal, jen jsme si koukali do očí. On ty své měl lehce zarudlé. Byl jsem si na 100% jistý co mám teď udělat. Rychle jsem se ke Kelovi přiblížil a otřel se rty o ty jeho.
Zalapal po dechu. Přilepení na sobě jsme šli k pohovce. Ani na chvíli jsem ho nepřestal líbat. Jeho rty se vpíjeli do těch mých, okolí nám zmizelo. Byli jsme tu jen my dva. Povalil jsem ho pod sebe. Razance našich polibků přibývala. Jednou rukou jsem mu jezdil všude možně po těle a tou druhou se podpíral abych na něj nespadl. Své rty jsem nasměroval k jeho krku, kde jsem začal tvořit cucflek. Kelo se zatím snažil propadnout dech. Chtěl jsem pokračovat a vzít si ho celého, ale uvědomil jsem si, že by to nebylo správné. Posledně jsem ho políbil na rty a potom se opatrně zvednul.
,,Promiň "zašeptal jsem a odešel do ložnice. Nechal jsem ho opět samotného.