The Glory (15+) [SONIC FF]

»»--W-wait!--««

Bolest....

Strach....

Vztek....

Přesně tohle jsem v ten moment cítil.

Bolest, jak fyzickou tak i psychickou.

Strach, že mě někdo najde.

Vztek, sám na sebe.

Dostal jsem přesně to, co jsem si zasloužil.

Ležel jsem na rozpáleném betonu, u popelnic jako kus odpadu.

Z hrudi mi tryskala krev, jak nejvíce mohla.

Každý nádech byl čím dál tím více bolestivější.

Zatl jsem zuby. Vzpomínky mi létaly před očima.

,,₥ɄⱫɆ₴ Ⱬ₳ ₮Ø ₮Ɏ, JɆ ₮Ø ₮V₳ Vł₦₳, ⱫɆ V₴ł₵Ⱨ₦ł ⱫɆ₥ⱤɆⱠł"

Hlas.

Zase ten hlas, který zněl tak tajemně, ale přitom povědomě.

Cítil jsem, jak mi slzy stékaly proudem po tvářích.

Musím odsud utéct.

Ze všech sil jsem se snažil převalit na bok, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, bolest, která mnou projížděla byla horší a silnější.

Měl jsem chuť řvát z plných plic.

Na někom vypustit páru.

Mít konečně klid.

,Ne, teď to nemůžu vzdát' Zatl jsem zuby a co nejvíce jsem zabral. A dokázal to. Byl jsem na boku.

Ale v ten moment jsem cítil, jak se mi přitížilo. Na jazyku jsem cítil chuť kovu.

Jenže mimo pocit toho, že se sebe vyzvracím duši jsem v okolí cítil přítomnost někoho cizího.

Podíval jsem se před sebe.

Červený vlk s brýlemi, zelené rukavice a vysoké zelené boty.

Veděl jsem moc dobře o koho šlo.

,,Ty..." Ze všech sil jsem se nadechl.

,,přišel jsi to dokon-nčit..?" Nevím, zda to bylo beznadějí nebo prosbou o to, aby mě vyprovodil z tohohle světa pryč.

Strach se ve mě mísil a já mohl akorát čekat.

Čekat, co se mnou udělá.

Slunce, jakoby náhle zmizelo.

Podíval jsem se nad sebe a viděl rudého vlka vytahujícího obvazy z jedné jeho brašny.

,,C-co to děláš?" Přes strach jsem ignoroval bolest, která mnou jezdila, jako auta na závodech.

,,JDI PRYČ" Zavrčel jsem.

,,SLYŠÍŠ? VYPADNI, NEPOTŘEBUJI TVŮJ ZATRACENÝ SOUCIT" Zvýšil jsem hlas.

Jenže to vypadalo, že jeho tvrdohlavá palice udělá úplný opak.

Moje myšlenka ale byla chybná.

Místo toho si povzdychl a začal odcházet.

Díval jsem se, jak jeho siuleta pomalu mizí, jenže i v ten samý okamžik mě zasáhla další vlna bolestí.

,,P-počkej!" Vykřikl jsem.

On se zastavil a otočil.

,,N-nenechávej mě t-" Začala se mi motat hlava.

Chytl mě záchvat kašle.

Takový, který jsem dlouho nezažil.

K bolesti na hrudi se přidalo dušení.

Nemohl jsem se pořádně nadechnout.

Každou chvílí to bylo těžší a těžší.

Když se mi povedlo vykašlat část obsahu, co mi bránila se nadechnout, nedokázal jsem se divit.

Dusil jsem se vlastní krví.

Zrak se mi zhoršoval. Viděl jsem dvojtě, skoro rozmazaně.

Je tohle konec? Budu konečně osvobozen a pryč z tohohle světa?

,,Sakra, Infinite, dívej se na mě!"

První moment, kdy jsem slyšel jeho hlas.

Hlas, rozklepaný a plný strachu.

,,Teď mi tady nemůžeš jen tak umřít!"

Přestával jsem vnímat.

V uších mi jen pištělo a můj rozmazaný obraz vlka, klečícího nade mnou, vystřídala tma.

[Tohle jsem chtěla psát už takovou dobu zpátky, ale nedostala se k tomu TuT]

[Jo...takže, vítejte? XD upřímně nevím, jak psát úvody, tak jsem to lajdácky odflákla :'D.
No, doufám, že vás to na začátek zaujalo (๑˃̵　ᴗ　˂̵)و]