Šance na lepší život I

39. kapitola - Inspekce

„Kdybych to nevěděla, už dávno bych vás ze své třídy vyprovodila," odsekla Peregrinová a ani se na náměstkyni nepodívala. Harry se musel kousnout do jazyka, aby se nahlas nerozesmál. Připadalo mu, že se ta růžová ropucha snaží Peregrinové vrátit to, jak ji znemožnila na jejich první hodině. Každopádně se jí to vůbec nedařilo, jelikož bylo už od začátku jasné, která z profesorek bude vítězkou. „Třído," pronesla Peregrinová tak, aby ji všichni slyšeli a vstala od svého stolu. „Ráda bych vám oznámila, že tato hodina je naší poslední společnou hodinou." Třídou se nesl šum. Harrymu se v hlavě míhala spousta myšlenek. Odchází Peregrinová? Proč je nemůže dále učit?

Hermiona v lavici za ním zvedla ruku a černovlasá žena ji vyvolala. „Vy odcházíte, paní profesorko?" zeptala se Hermiona a pozorovala Peregrinovou zvídavým pohledem.

„Ne ještě ne," ušklíbla se Peregrinová. „Každopádně od zítra převezme hodiny pátého a sedmého ročníku zde přítomná profesorka Umbridgeová." U Merlina, jenom to ne, honilo se Harrymu hlavou. Myslel si, že když je jejich profesorka zpátky, všechno už bude dobré. Raději by totiž trávil celý den s mladou ženou než dvacet minut s Dolores Umbridgeovou.

„Ehem, ehem," ozvala se Umbridgeová, která si něco horlivě zapisovala do notýsku. Harry viděl jak profesorka na chvíli zavřela oči, jako kdyby se snažila načerpat novou sílu. Nakonec otevřela zelené smaragdy, ze kterých teď byly jen dvě malé štěrbinky.

„Ano, paní náměstkyně," pronesla bývalá bystrozorka s ledovým klidem a propalovala ženu v rohu vražedným pohledem.

„Budete dnes učit," zeptala se jí ta růžová ropucha a provokativně na ni mrkla. Být na místě Peregrinové, už by nejspíš Umbridgeovou zaškrtil.

„Ráda bych učila, jenže mě někdo stále vyrušuje," šlehla po náměstkyni přísným pohledem a studenti se po sobě škodolibě podívali. „Většinou nedovoluji lidem aby mluvili, když mluvím já," sykla na náměstkyni. Dolores se zatvářila, jakoby dostala facku. Následně se vydala uličkou mezi lavicemi a zadávala jim práci. „Je vám vše jasné?" zeptala se profesorka nakonec a celá třída přikývla.

„Mohu vám položit pár otázek, profesorko Peregrinová?" zeptala se náměstkyně.

„Neděláte to celou dobu?" zeptala se jí Peregrinová s mírným úšklebkem. Harry se tiše uchechtl a dal se do sepisování útočných kouzel, což jim zadala profesorka.

„Chápete, že musím zjistit něco o minulosti všech profesorů, že?" pronesla Dolores.

„Dle mého je to velmi soukromá věc a nerada bych, aby mé soukromí bylo propírané v přítomnosti studentů," řekla Peregrinová jedovatě. Harry s ní nesouhlasil. Nejraději by se toho o své profesorce dozvěděl co nejvíc. Stále pro něj byla stejnou záhadou, jako když sem přišla. Sice o ní toho věděl trochu víc, ale i tak mu to bylo k ničemu.

„Tuto inspekci vedu já," zvýšila Umbridgeová hlas. „Já rozhodnu co a kdy se bude řešit."

Harry viděl jak se profesorka zhluboka nadechla a sevřela rty do úzké linky. Černovlasý chlapec věděl, že tohle neznamená nic dobrého.

„Když je to tedy nutné," procedila Peregrinová skrz zaťaté zuby. Umbridgeová jí začala obcházet jako hladová šelma. Každopádně to nevypadalo, že by to černovlásce nějak vadilo. Ruce měla překřížené na prsou, hlavu měla hrdě vztyčenou a dívala se někam před sebe. Většina studentů přestala pracovat a teď se dívali, na výslech profesorky Peregrinové.

„Jak dlouho jste zaměstnána na pozici profesorky obrany proti černé magii," zeptala se jí Dolores a usmála se na ni od ucha k uchu.

„To byste měla vědět, ne? Když jsem u vás podávala výpověď," ušklíbla se profesorka Peregrinová a na chvíli se její oči střetly s těmi, které patřily Harrymu. Černovlasý chlapec v nich spatřil pobavené jiskřičky, které tak často vídával v očích Albuse Brumbála.