Oh Captain...my Captain

Proč mi nepíše?

Tákžé....musím tuto povídku trochu uspěchat,protože potřebuji ukončit pár povídek.A potřebuji si v tom udělat systém.Zmíním se až dole :-D

Seděla jsem u okna a smutně koukala.Nenapsal mi už přes rok..Asi má moc práce určitě.Ale někde v hluboko jsem neříkala že mě opustil.Namlouvala jsem si chabou naději.Už nemám nikoho.Ani matku.Odešla léčit zraněné,ale trefila ji kulka.Jsem sama.Tedy nejsem sama.Mám Emu.Někdo zaklepal a já šla otevřít.Byla to Ema s malým Jamiem.

"Ahooj".Řekla jsem a nasadila falešný úsměv.

"Pojď dál".Řekla jsem jí a postavila na mátový čaj.Jako vždy.Jamie si hrál s hračkami a já se podívala na Emu.

"Stále ti nenapsal?" Zeptal se mě a já přikývla.

"Leon je možné že um..."

"Neříkej to slovo".Řekla jsem jí a podívala se na Jamieho.Taky bych chtěla už malý a starat se o miminko.

"Emo?A co ten tvůj?"

"Ale jo píše mi...myslím na něj."

"Tak to se máš".Vzdychla jsem a tak jsme si povídali ještě hodinu.Potom jsem šla vyprovodit a rozloučila se.

Přišla jsem domů a šla k sobě do pokoje.Měla jsem už zavřeno.Lehla jsem si na postel a koukala na obrázek.Tak moc mi ho připomínal.Zavřela jsem oči a před očima se mi objevil James.Po tváři mi stéklo pár slz a já usnula....

Podívejte já vím že je to krátky za to se vám upřímně omlouvám...napíšu ještě tady 2 kapitoly a konec.Potřebuji se soustředit na 2 příběhy.Udělám systém,který vyvěsím zítra.Tak u další kapitoly...Vote a koment potěší :)