ODRAZY [Probíhá]

IV. Rych-lost

Hned první den mého vztahu s Jamiem jsme se rozhodli jít na přehradu. Jak jsme dorazili, pár lidí tam bylo, včetně kluka, který vypadal o dva roky mladší než já, a nápadně se pokukoval po mé postavě v plavkách. ,,Dáme si cigaretu?"ptám se Jamese nervózně a on splní můj požadavek. Když dokouříme, chystáme se vlézt do vody, která je ze začátku strašně chladná. ,,Musím se ti s něčím přiznat,"říkám Jamiemu, ,,neumím moc plavat, nebo spíš to neudýchám.",,Aha,"odpoví s lehkým úsměvem, ,,neboj, já tě to kdyžtak naučím.",,Je mi trapně.",,Nemusí."
Po svém přiznání jsem jen ve vodě a nic nedělám, a dívám se, jak si James plavání užívá. Jak připlave ke mě, obejme mě, a tentokrát cítím, jak jsem jeho tělu blíže. Nazpátek nás po krásném odpoledni odvezl kluk, se kterým jsme se tam bavili.
S Jerrym už moc ven nechodím, protože jsem stále s Jamiem a občas nám dělají společnost i jeho přátelé. Třeba Dave Phillips. Zdá se fajn, ale podle mě má nos nahoru. ,,Obléká se jako gay,"říkám Jamiemu svůj upřímný názor, když na Davea čekáme u posilovny. ,,Víš, kolik ho to oblečení stojí? Nosí na sobě tak 3000,- minimálně, a ty jen řekneš, že vypadá teple?"směje se J. a já taky. Při čekání dostaneme chuť na cigaretu, ale Jamie nemá zapalovač, a já ho mám v podprsence, jelikož nemám kapsy. ,,Půjčíš mi oheň?"ptá se mě. ,,Jo, ale musíš si ho vzít,"zavtípkuji. Vtípek to moc nebyl, protože J. si s radostí vzal požadovanou věc z jistého místa. Poté, co Dave přijde, můj drahý mu vše řekne, no a pak jdeme na jejich oblíbené místo, určené na vysedávání a popíjení alkoholu. Tím alkoholem je dneska dvoulitrové pivo. Při popíjení se bavíme, Dave nás spolu vyfotí, ať si můžu dát třeba nějakou fotku plnou lásky na tapetu v mobilu.
,Dlouho jsem neviděla Matta, a Jamie dnes nemá čas, tak bych s ním mohla na cigáro,'říkám si, vezmu mobil a napíšu Matthewovi. Sraz máme v lesoparku. Vyměníme si přes Messenger čísla a po cestě mu volám. Měla jít se mnou Lara, ale ta už má jiné plány. ,,Už tu budeš?"volá mi Matt.,,Jo, do 5 minut,"odpovím a zrychlím tempo chůze. Jakmile tedy dorazím, nabídnu mu jedno ze svých dvou zbylých cigaret, ale on řekne, že má. Vlastně si povídáme jen chvíli, mezitím mi napíše J. ,,Máš dneska čas Emey?",,Jsem s Mattem, tak za hodinu můžu přijít.",,Dobře." Když odepíšu, přijdou k nám čtyři kluci. Ze všech znám jen Billa, který si sedne k nám na lavičku vedle Matta naproti mě. Vedle mě si sedne nějaký podivín omámený marihuanou. ,,Jak se máš?"ptá se mě, a sotva mu rozumím. ,,Jo, fajn, jseš v pohodě?",,Jojo.",,A jak se jmenuješ?",,Fred.",,Já Emily."
,,Hulení není droga, hulení je hulení,"zaslechnu kluka stojícího u Matta, jak vykládá svou zkouřenou teorii, a zasměju se. ,,Tss, cože mele?"říká mi Fred a v obličeji má výraz, který naprosto nápadně ukazuje jeho zmatenost.
O zhuleném vtipálkovi s pár hnědými dredy a modrýma očima zjistím, že se jmenuje Francis. Jsem trochu ráda, že jsem poznala další lidi. Když jsem však došla k Jamiemu, hned prohodil:,,Jsem teda nečekal, že půjdeš ven s Matthewem." Z jeho usměvavého výrazu nepoznám, zda je naštvaný, ale radši se omluvím. ,,Dal si zas meditaci v pilulce?"zasmějeme se tomu, a je to v pohodě. Večer hned napíšu Fredovi, a dozvím se, že dělá v nemocnici,což mi vzhledem k jeho závislosti na trávě přijde celkem ironické.
,,Em, zítra už odjíždím na týden se třídou na ten kurz,"oznamuje mi J. ,,Ach jo,a až přijedeš, uvidíme se jednou a pak jsou prázdniny, což se moc neuvidíme právě,"odpovím smutně. ,,Neboj, to zvládneš." Tak jsme se rozloučili, a já zapřemýšlela nad tím, jak jsem strašně šťastná, že ho mám, ale taky jsem trochu paranoidní, a bojím se, že už o mě nemá zájem.
První den po Jamesově odjezdu se domluvím s Fredem, že zajdeme zase ven. Souhlasí, ale končí dlouho v práci, můžu tam však čekat s ním, až skončí. Po směně jsme šli k němu domů, kam za chvíli přišli i jeho kamarádi, všichni jsme si dali jointa, já se smála každé hlouposti a ke konci dopoledne jsem zkontrolovala čas. Byl pravý čas jít na intr. ,,Tak já už teda jdu,"prohlásila jsem k Fredovi. ,,Dobře, tak ahoj Emey,"odpověděl sladce a objal mě. Já, poloomámená, došla na internát a šla spát.
Další tři dny to bylo skoro stejné, a když mi psal Jamie, odpověděla jsem, že chodím ven s kamarádama. Ale dneska, dneska je to jiné. Jsem lehce smutná z toho, že se mi zdá čím dál tím výraznější Jamesův nezájem. Bojím se. Ale. Navíc se s Fredem momentálně cítím lépe a city v mém srdci se navzájem perou. Fredy mě chce vidět každý den, kdežto Jamie si moc nedělal v poslední době na mě tolik času jako on. Když jsem čekala u něj v práci, výjimečně nenamalovaná, až skončí, napsala jsem mu strašně dlouhou zprávu o tom, jak to teď s Jamesem mám, a taky jak to mám s ním. Odepsal taky dlouhou zprávu, kde byla i věta: ,,Škoda, že jsi nepotkala mě dřív než Jamese."
Šli jsme pak k němu, ale tentokrát tam jeho kamarádi nebyli. Lehla jsem si k němu do postele, kvůli pohodlí a zoufalství. Díval se mi dlouho do očí, a jako by mi s nima vytáhl mozek z hlavy. Nemohla jsem se soustředit na nic jiného než na jeho pronikavé, hnědé, temné oči. Objal mě vleže, a potom, jako by mě ovládal. Začali jsme se líbat, a rozproudil ve mě něco nevysvětlitelného. Byla jsem plná pocitu vzrušení a zároveň jsem z toho měla strašně zlý pocit. Avšak zvítězilo mé vzrušení, pohlcené zoufalstvím a láskou, těžkou jako kámen.
,,Jednou toho možná budu litovat, ale dneska to nebude,"prohodil, když očividně taky celý vzrušený se začal hrabat do batohu pro prezervativ. Při tom pekelně hříšném, ale naplňujícím činu Fredovi asi 3krát volal Bill, a až když jsme skončili a šli na cigaretu, tak mu odepsal. Chtěla jsem se zhulit s tím, že jsem naprosto nelogicky doufala, že na to zapomenu. ,,Zahulíme si s Billem, až přijde,"říká Fred, zatímco mě tíží svědomí, ale zároveň mi je trochu dobře.
Následující den jsem k němu přišla opět do práce, kde jsme se zase líbali, jako by mě stále ovládal. Poté se mi znovu podíval do očí. ,,Miluju tě." Ztuhla jsem. Nyní pro mě byla situace mnohem těžší, a nemohla jsem ze sebe dostat ani půl slova. Tak jsem mu dala prostě ještě pusu a rozloučila se s ním. Zítra by měl přijet James. A já jsem totálně v háji. Takhle se to vůbec nemělo zkomplikovat.
,,Jsi tu?"píše Jamie po tom, co jsem mu napsala hned ráno poslední den školy, že nemám čas, což byla lež. Viděla jsem se totiž s Fredem a pak jela za matkou do Hedgehogu. Odepsala jsem mu tedy:,,No, promiň, už jsem doma. Všechno je divné.",,Co je divné?",,Než jsi odjel na ten týden, bylo to mezi námi takové, že mi připadalo, že mě moc nechceš vidět. Promiň.",,To není pravda. Za co se omlouváš? Děje se něco?",,Ne.",,Miluješ mě ještě vůbec?" Nic nepíšu, a on ještě napíše:,,Asi ne, co?",,Promiň, ale...city někdy vyhasnou." Poslal smutné smajlíky a náhle byl konec toho šťastně nešťastného vztahu. Měla bych mu říct celou pravdu. Ale nevím kdy a jak. Tak se domluvíme, že za dva dny za mnou do Hedgehogu přijede.
,,Za 5 minut tam jsem,"píše mi, když čekám na náměstí. Když už vidím přicházet chlapce plnoštíhlé postavy, s tmavě blond vlasy, odrážející čerstvé letní sluneční paprsky, tak nevím, jestli jsem ráda, že Jamieho vidím, nebo jsem už jen čistě zoufalá. ,,Ahoj,"řeknu skoro se slzami v očích, a silně ho obejmu. Když se mu však podívám do jeho matně tyrkysových očí, nevidím v nich ani vztek, ani smutek či radost. Jdou chladné a prázdné, už nezáří jako dřív. Asi se cítí zlomený vejpůl.
,,Tak co, jak ti to klape s tím ,kamarádem'?"ptá se. ,,Jo, celkem dobrý,a...ten kamarád, tak to je Fred.",,Aha, tenhle, přeju vám to." Říká to, jako kdybych mu byla cizí. ,,Děkuju, ale,...chci zpátky tebe, všechno mě to strašně mrzí,"odpovídám s brekem. ,,Vždyť v pohodě, ty a já můžeme být kamarádi, nevadí mi, že teď chodíš s Fredem." Byla jsem připravená mu říct pravdu. ,,Ale, Jamie, já...,"můj vzlyk, úzkost, slzy a nešťastnost mi nedovolili to říct. Ale můj rozum mi říkal, že se nevyhnu tomu, až budeme oba čelit té pravé pravdě. Nemůžu mu lhát. Ale je to těžké. V tu chvíli jsem vyplakala snad moře slz. A nešlo přestat. Proč? Drtilo mě to, že jsem mu ublížila. Žralo mě to zevnitř. Ten pocit, že jsem ho bodla hluboko do srdce. Do srdce, které mě jediné otevřel. Když odjel se slovy, že ještě přijede za dva dny, věděla jsem, že právě teď jsem to ještě víc dokazila, a že až přijede příště, můžu to napravit aspoň tím, že mu nebudu lhát.
,,Tak co, přijedeš dnes?"píšu mu. Píšu mu celé dny i po termínu, ale už mi neodepisuje. Ani si to nezobrazí. Co se stalo? Všechno je v háji. Už na to nemám, napíšu Fredovi, že je konec, protože to bylo moc narychlo, a potřebuju být sama. Co když si nedokážu připustit to, že mě baví být nevěrná? Co když mě to vlastně nebaví, jen se prostě nechám ovládnout? Nechci to takhle. A jsem taková. Čím to je? Chyba několikátá. Ta největší.