Předsudky / Loki FF

#6

O měsíc později.

Už jsem tady měsíc. S Lokim trénujeme a pro mě je to těžké říct,  ale asi jsem se vážně zamilovala.
Nikdy jsem k nikomu necítila to, co k Lokimu.

Jsem blbá... zamilovat se do Boha, ještě k tomu do Boha lstí a falše. To se může povést fakt jenom mi. Nejvíc ale bolí to, že moje city nejspíš neopětuje.

Ležela jsem v posteli zírala do stropu a přemýšlela. Vyrušilo mě ale klepání na dveře. Ano, Loki mi začal věřit a dal mi klíč od dveří. Mohla bych teď klidně utéct, ale neudělám to.

"Dále." zavolala jsem pořád s postele na toho dotyčného. Dveře se otevřely a stál tam ON. Loki. Opět jsem měla co dělat, abych nazačala slintat. Bože Loki, co to semnou děláš?

"Máme trénink." řekl prostě.  Já už byla zničená. Chtěla jsem vědět jak se mají Avengers. Hrozně mi chyběli. Všichni. Dokonce i ten suchar Banner. S Lokim jsme si povídali často, je hrozně nepochopený.

"Loki, trénujeme každý den. Už se umím alespoň s části zneviditelnit a u meditace levitovat. Nemůžeme si zase jenom povídat. Vyprávej mi o tom , jak se mají ostatním, prosím." udělala jsem psí oči.  Loki přišel až k mojí postely a sedl si na ni.

Začal mi vyprávět o tom, jak všem chybím. Jak je Pietro zavřený v pokoji a s nikym nemluví.  Jak se Tony pořád opijí a že otec tráví všechen svůj čas v tělocvičně.  S nikým prý nemluví.

Bylo na mě toho moc. Nevydržela jsem to a prostě se rozbrečela.
Loki mě obejmul. "Ššššš, neplakej, všechno bude dobrý." uklidňoval mě a já se v jeho objetí cítila v bezpečí.

"Můžu se za něma někdy podívat. Říct jim, že jsem v pořádku a že je mi tady s tebou dobře?" zeptala jsem se Lokiho. Ten kývl na znamení 'ano'. Počkat on to vážně dovolil? Panebože anooo!!

Byla jsem tak nadšená, že jsem Lokimu jeho objetí oplatila. Pak mi došlo co dělám a rychle se od něho odtáhla. Koukali jsme si vzájemně do očí.  Já se v těch jeho utápěla. Začali jsme se přibližovat. Chci ho. Chci ho teď a tady.

Loki překonal mezeru mezi námi a přisál jeho rty na ty mé. Já samozdrejmě spolupracovala. Bylo to úžasný.  Ale nesmím se mu podvolit tak snadno. Jsem přece Rogersová!

Jakmile jsem se od sebe odtrhli, Loki mě chtěl políbit znova. Já ho zarazila.
"Nechci mít nateklé rty." vymluvila jsem se. Proč kecám.  Lžu sama sobě. Je to bůh lží,  takže mojí lež poznal.
"Nelži." usmál se na mě a zase mě políbil. Zmáčkl mi zadek a já vzdychla. Tím začala válka našich jazyků.

Omlouvám se, že to ukončuji v tom nejlepším. Příští kapitola už bude to, na co většina z vás čeká.