Předsudky / Loki FF

#2

V toweru byl Fury. Že by věděl, že pro něj máme překvapení?

"Slečno Rogersová, pane Starku." řekl Fury asi místo pozdravu. Vím jak se jmenuju, stačilo by říct obyčejné ahoj nebo třeba zduř blbečci.

"Piráte." řekli jsme na oplátku s Tonym jednohlasně. Rozesmáli jsme se a plácli si. Fury na to jen protočil okem, pak si všimnul papouška, kterého jsme stihli v autě pojmenovat Tonda.

"Co tady dělá to zvíře?" zeptal se mírně naštvaný Fury. Tony mi vzal klec z ruky a přišel až před Furyho.

"Pane Fury, jako správnemu pirátovi vám chyběl papoušek. Tak jsme se vám ho tady s Isabellou rozhodli koupit." podal mu klec a pak dodal. "Jo a jmenuje se Tonda." Fury si nejdřív prohlédl papouška a pak ho nasraně beze slov položil na zem. "Budu dělat,  že se nic nestalo. Svolejte poradu Starku." rozkázal pirát a já se odebrala do svého pokoje. Na porady nechodím. V tom mě ale Fury chytil za rameno. "Dneska se to bude týkat i vás, takže tady zůstanete." podíval se na mě tím svým jedním okem a já si jen sedla na gauč a čekala na ostatní. Vždycky mě zajímalo, jak Fury přišel o to své oko. Určitě v nějakém boji.

Avengers přiši do obývaků a můj otec se zadíval na papouška Tondu. "Máte nového mazlíčka Fury?" zeptal se zcela vážně a my s Tonym vybuchli v záchvat smíchu. Pirát se nadechli na odpověd', ale předběhl ho Clint. Clint je pro mě něco jako starší brácha, hodně si spolu rozumíme. " Jak tak pozoruju Isabellu se Starkem, tak to tak úplně nebyl nápad Furyho" uchechtl se.

Otec nás pozoroval naštvaným pohledem. Hlavně Tonyho. Pořád říká jak má na mě Tony špatný vliv a má pravdu. Myslím, že kdybych nebyla jeho dcera tak už by mě kvůli mému slovníku zabil.   Fury kývnul směrem k Nataše a ta začala mluvit, byla dost nervozní.

"Jde o to, že jsme tady na zemi spatřili Lokiho. Thor řikal, že utekl z vězení. Je možné, že plánuje nový útok. Potřebujeme všechny a Isabella má stejný výcvik jako agenti. Navíc má v sobě trošku ze Stevova séra, takže má 2krát rychlejší metabolismus. To znamená, že s k nám přidá i ona." Nat skončila a já na ni zírala s otevřenou pusou. Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem, klidně bych se i pro nevinné obětovala. V tom jsme byli s otcem stejní.

Než jsem stihla něco říct, řekl něco dost nasraný otec. "Je mi líto pane Fury, ale to nemůžu dovolit. Je to moje jediná dcera." snažil se držet v klidu, ale jeho výraz mluvil za vše.

"No právě, je to tvoje dcera." ozval se tentokrát Clint a povzbudivě se na mě podíval. "Několikrát jsem s ní trénoval a je vážně hodně silná a schopná. V tomhle je celá po tobě." otočil se na mého otce. Ten se naštvaně zvedl a odešel pryč. Já se zvedla, že půjdu za ním. Koulka jsem se na ostatní a ti přikývli. 

"Jarve, kde je Steve Rogers." optala jsem se umělé inteligence.  "Pan Rogers je v tělocvičně 6." řekl Jarvis a já se vydala do tělocvičny 6.

Když jsem tam přišla, viděla jsem otce jak buší do boxovacího pytle. Když si mě všiml přestal boxovat a podíval se na mě. Bezeslov jsem k němu došla a obejmula ho. "Neboj se o mě, zvládnu to." zašeptala jsem do objetí.

Z ničeho nic mě otec chytil a chtěl mě složit na zem. Já jsem se mu ale vytrhla, kopla jsem ho do břicha a ruku mu dala za záda. Podkopla jsem mu nohy a otec skončil na zemi. Než se zvedl chytla jsem i jeho druhou ruku a taky mu ji dala za záda k té první.

"Dobře, vyhrála si." konečně se usmál. "Můžeš teda jít, ale budeš opatrná. Pokud bys náhodou narazila na Lokiho, okamžitě někoho z nás zavoláš." nadšeně jsem přikývla a znova  ho obejmula. Pak jsem šla zpátky do obyváku, abych jim to všem řekla.

Fury už tam nebyl. "Hádejte co! Můžu jít s váma!" zařvala jsem na ně vesela už z výtahu.  "Jak si ho dokázala tak rychle přemluvit?" zeptala se mě překvapeně Nat. Věděla, že když jde o moje bezbečí je pěkně tvrdohlavý. "Složila jsem ho na zem." všichni se zasmáli.

Takže mám nady už druhou kapitolku. Zachvilku už se objeví i Loki.