Fallen Angel: Mission Complete

World's war: Who I am?

Probrala jsem se v neznámé místnosti. Pas jsem měla jsem ovázaný pas, rameno a hlavu. U stolku byly vidět krvavé obvazy, tak den možná dva staré. Do místnosti vešel nějáký mladý modrooký kluk. "Jsem rád, že ses probrala. Myslel jsem, že ses v té vodě utopila. Týden jsi byla v bezvědomí, už jsem přestával doufat. Takže vítej zpět, Angel!" řekl a usmál se na mě. "Ehm, promiň, to musí být nějáký omyl. Já tě neznám a do žádné vody jsem nespadla. A kde to vlastně jsem?" zeptala jsem se. On se na mě nechápavě podíval a řekl: "Jak to myslíš, kdo jsem? Jsem Zero, tvůj parťák. Neříkej mi, žes ztratila paměť!" Vypadalo to, že začíná panikařit. "Vážně se omlouvám, ale já nevím kdo. Vlastně ani kdo jsem já ..." řekla jsem. On začal nervózně chodit do místnosti. "Tohle se nemělo stát! Ta kulka měla trefit mě. Tohle je špatný! Kurva, špatný!" mumlal si. Vstala jsem z postele a trochu se porozhlédla po místnosti. Neměla jsem tušení co se tu děje. On mě posadil a řekl: "Teď mě dobře poslouchej. Jmenuješ se Angel a je ti přezdíváno Fallen Angel. Jsi vůdkyní organizace Angels, která bojuje proti Gods, kteří ovládají tenhle svět. Tvoje matka ti kdysi dala datadisk, na kterém bylo vše co Gods doopravdy plánují. Doplatila na to však svým životem. Máme jediný cíl - zničit Gods a zabít jejich vůdce, abychom dosáhli pomsty!" Dívala jsem se na něj vykulenýma očima a řekla: "Jo a pak ses probudil! Ha ha ha! Mohl bys mě brát vážně?" On si zamumlal "Tohle je v prdeli! Jestli tohle Gods zjistí, tak ji určitě zabijou. To nesmím dopustit, musím jí vrátit paměť!" Zbytek dne mi ukazoval fotografie a vyprávěl příběhy. Nechápala jsem o co se pokoušel. Nejspíš si mě s někým musel splést.

"Tak fajn. Tak to budeme vzít jinou cestou. Nemůžeš žít normální život, musíš se všemu naučit znovu. Venku jsem lidé, kteří se tě snaží zabít." snažil se mi namluvit. "Tak a dost! Já končím! celý den tady do mě hučíš s nějákýma báchorkama a já ani nevím co po mě chceš! Odcházím!" řekla jsem a běžela ke dveřím. Prokličkovala jsem tímhle bludištěm až k východu. Vyběhla jsem na ulici a běžela kamsi pryč. On běžel pár metrů za mnou. Zaběhla jsem do nějáké postranní uličky, kde jsem do někoho narazila. "Och! Omlouvám se, já nechtěla!" řekla jsem a podívala se na něj. Byl vyšší než já, asi tak 20 až 22 let. Delší hnědočerné vlasy a hypnotické oči. Řekl: "Máš pár vteřin na to, abys utekla. Chceš třaskavky a nebo kulku do hlavy?" a děsivě s e usmál. Nejednou se přihnal ten kluk co říkal, že se jmenuje Zero. Přiběhl ke mě a jeho kopl do břicha. "Sáhni na ni a budu nucen porušit svůj slib Angel, že to ona bude ta která tě zabije! Ani se nehni, Saruhiko! Hni se a odpálím to tady i se mnou!" křičel na něj Zero. V ruce držel třaskavku a vypadal, že to myslí vážně. Ten co ležel na zemi se zvednul a rozběhl na druhou stranu ulice. Zero mě mezitím chytil za ruku a běželi jsme zpátky do toho bludiště. Zero mě začal učit bojovému umění, střílet ze zbraní a celkově vojenský výcvik. Netušila jsem sice proč to dělám, ale cítila jsem, že to udělat musím ...