Arya Nebojácná [pokračování po 8. sérii GOT]

Tříoká vrána

„Dobrý podvečer, já jsem tady taky někde někoho očekávala,“ odvětila Arya starcovi. Ale měla své mínění o jeho vzhledu a podobně. Vypadal, jako by tu seděl snad celé dvě zimy.
„Nemusíš hned všechno vidět bledě,“ začal stařec, „když to chceš tedy vědět, tak jsem něco jako Bran. Akorát ne tolik mrzutý a ignorantský.“

Arya se líbil jeho veselý a příjemný tón hlasu, ale z toho co řekl se jí náhle vyrojila v hlavě spousta otázek. Hlava teď pracovala na plné obrátky. Jestli je Tříoká vrána, tak se ho může zeptat na cokoli, co se děje u ní v krajině. Taky ji třeba pomůže se dostat pryč. Lepší osobu nemohla potkat.

„Klid trochu. Mírni tempo holčičko. Takže za prvé nejsem žádná vědma z ulice a za druhé řeknu ti jen to co budeš potřebovat. Všechno má svůj čas a řád. To bys snad mohla vědět. A ještě než mi odejdeš, tak budeš muset vědět pár drobností. Zatím se u nás posaď támhle na židli u Brandona Stavitele. Bude to na dlouhé povídání, tak pozorně poslouchej.“

Nevěděla jak se tam vzala, ale byla tam dřevěná stolička, na kterou si mohla sednout. Teď už byla napjatá, co bude dál a jako jedno ucho seděla a chystala se pozorně naslouchat. „Jo a za sebou máš čerstvé delfíni maso kdybys měla hlad. Doporučuji ploutve. Mňam!“ olizoval se Tříoká vrána až za ušima a pokračoval v povídání, „Vítej tedy na Ostrově mrtvých, jak sis mohla všimnout. Nebýt Strážců, to jsou ti tvý netvoři z hlubin, kteří tě došťouchali až sem, tak bys umřela někde v moři. Snad tady máš zatím pohodlí a ještě doufám, že sis náležitě užila vřelé přivítání tvého otce.“

Arya se v duchu smála. Vřelé přivítání prý. Vždyť tady všichni civí na tohohle ukecaného dědečka.

„Tak ale. Rovnou to můžeš říkat nahlas. Já ti vidím až do žaludku. Když už jsme u toho. Za tebou je čerstvý kus delfína. Mimochodem ploutve jsou nejlepší.“

To je ale divné. Vždyť to jí říkal před chvílí. Jako by na to zapomněl a musel to zopakovat. Ale radši dál poslouchala, aby Arye něco neušlo.

„Zpátky k věci,“ pokračoval stařík, „Strážci se tady starají o všechno a hlavně chrání ostrov. A někdy nesežerou ty lidi, co uvidí plout na hladiny. A že jich tu jsou davy. To ti povím. Nedávno, tak asi před tisíci lety sem doplula jedna blondýna. Ta furt něco mlela. To byla hrůza. Už jsem ji nemohl poslouchat, tak jsem jí řekl, že pokud neodpluje brzy, tak ji postihne mozková encefalitida osmého stupně. Jelikož nevěděla co to je, tak do rána byla pryč. Jinak tady nikdo nebyl, až ty teď. To jsem se zas zakecal. No ne každý den sem přijde sličná panna. Promiň teda vlastně už ne.“