Arya Nebojácná [pokračování po 8. sérii GOT]

Arya přeživší

Další úder sekerou do dřeva. Tentokrát už celé prkno muselo být roztřískané na kusy.

„Do lodi teče voda," zavřeštěl jeden plavčík z podpalubí. A to nebylo nic nečekaného. Když bílí chodci mlátí sekerami do lodi, je to předvídatelné. Ale co nestane dál? Potopí celou loď?
Rozbít více takových prken jim dá určitě ještě velkou práci. Tuto loď dělali sami mistři z Králova přístaviště a používali to nejkvalitnější dubové dřevo, které šlo sehnat.

„Při všech starých i nových bozích, my tady umřeme a budeme zabiti nestvůrami," naříkal kapitán lodi. „Nemáme dračí sklo ani valyrijskou ocel. Jediné co nám pomůže je oheň," oznámila všem Arya jako vůdkyně a pokračovala, „Už se potápíme a pomohl by nám jedině zázrak. Ten zázrak si musíme udělat sami, kolem lodi..." A to už doříct nestihla. Z podpalubí se začal vznášet dým. Nejspíš se zázrak stal, ale na nesprávném místě.

Události na sebe nenechali dlouho čekat a po schodech se nahoru vyřítila ta obludná bledá postava, která předtím byla na člunu. Z boku vyskočil jeden z plavčíků a jedním rozmáchnutím usekl hlavu i s krkem. Davem projel krátký jásot, který v zápětí vystřídal úlek. Zbytek těla který ležel na zemi se začal hýbat. Všichni překvapením ztuhli. Teď má ležet mrtvý! Jak se může něco neživého ohýbat v kloubech, pokládali si sami sobě otázky. Naštěstí byla Arya duchem přítomná, neváhala a usekla chodcovi obě nohy. „Bez noh se k nám nepřiblíží," obhájila svůj čin.
Zatímco řešili jedno nemrtvé tělo, v podpalubí se jich vyrojilo dalších deset.

Dole už museli být veslaři jistě mrtvý. Do trupu lodi proudila voda. Bílí chodci se hnali nahoru. V podpalubí něco hořelo. Zbraně mělo jen pár lidí. Ano, takto beznadějně to doopravdy vypadalo.

Z ničeho nic se loď začala naklánět přídí do vody. Teď bylo vidět kolik těl je rozeseto v moři okolo lodi. Kam až oko dohlédlo, vidělo jen samé bílé tváře.

Na lodi samozřejmě nezaháleli. Nejméně sedm těl bez nějaké končetiny leželo na podlaze díky šermířskému umu Starků. Nikdo ale neměl čas se radovat. Z vody se stále valilo více a více neživých. A v lodi bylo stále stále více a více vody.

Na lodi se v této chvíli nic neudrželo kvůli náklonu lodi dopředu. To na sebe nenechali dlouho čekat a ozvalo se razivé křach a loď se v půlce ohla a rozlomila. Někteří členové posádky byli na té přední půlce a spolu s ní se také potopili. Zbyli po nich jen prchající bubliny vzduchu a vzápětí červeně zkalená mořská voda.
Nyní už bylo všem jasno co se s nimi ve vodě nejspíš stane. Snažili se vyvážit loď, ale bílí chodci jim jejich záměr kazili. Tím že lezli nahoru se loď překlápěla na bok. Nebylo cesty zpět. Přes palubu přepadl sám kapitán. Vzápětí za ním plavčík. Ostatní se jen tak tak drželi něčeho pevného na palubě a nakonec se po náporu vody loď obrátila vzhůru nohama. Všichni skončili pod vodou.

Arya zkousila otevřít oči. Viděla jen mlhavo. Navíc ji po chvilce začali štípat oči. Její noha se jí do něčeho zamotala, že by lano? Ne došlo jí po chvíli, nějaká ruka ji držela. Ne jen tak ledajaká. I přes chvilkové otevření očí uviděla bílou ruku. Snažili se ji stáhnout pod vodu, utopit a zardousit. Kdo ví co by udělali. Po chvíli zápasu se vymanila ze stisku ruky.
Rychle se snažila odplavat co nejdál od lodě. Konečně se mohla pořádně nadechnout. Po promnutí očí se pořádně rozhlédla kolem sebe, aby obhlédla situaci. Nevypadalo to dobře. Po hladině pluly jen zbytky dřeva z lodi. Náhle si všimla blížícího se chodce zleva. Sáhla napravo po noži, ale ten nikde. Zpanikařila. Ještě že si všimla rozlomeného dřeva kousek od sebe. Jenže bylo pozdě, už byl u ní. Jediné co může použít jsou nohy a ruce.
Silnými kopy odrazila chodce od sebe. To jí dalo chvilku času. Udělala dvě tempa a už držela v rukách rozlomené dřevo. Jakmile se k ní o trochu přiblížil vrazila mu ho přímo do krku. Na nic nečekala a plavala na druhou stranu. Na dvacet sáhů od sebe spatřila ten člun, na kterém byli před tím dva bílý chodci. Naštěstí u něj nikdo nebyl.

Za pár chvil už byla u něj a snažila vylézl na něj. Musela se při tom chovat co nejvíce nenápadně. Urputně držela loďku, hlavně aby ji neztratila. Ale nedařilo se jí. Svou neopatrností způsobila, že se člun obrátil dnem vzhůru. Tohoto si museli všimnout i neživí. Jelikož viděli jen člun, a ne schovanou hlavu Aryy, nevěnovali tomu větší pozornost.
Naštěstí zachovala chladnou hlavu a napadlo ji, že může být pod tím člunem schovaná, jelikož je tam vzduch. Což bylo geniální. Nikdo ji nemohl vidět a ona se mohla nenápadně ztratit. Mělo to jedinou chybu. Nemohla ovládat směr pohybu. Takže kam ji zanese proud, tam bude. Doufám, že se brzy dostanu někde na pevninu, řekla si v duchu a držíc se loďky mrzala ve vodě v mokrém oblečení.