Clumsy - Příběh smolařky

Prolog

,,Mami?" Podívala jsem se na tmavou klisnu, která mě se strachem v očích rychle odnašela do místnosti, kde se skladovalo ovoce. Položila mě do prázdného košíku a přikryla menším hadříkem, který měla po kopytech. Jemně mě políbila na čelo se slovy. ,,Buď tady Clumsy. Přijdu si pro tebe. Hlavně tu zůstaň." Nařídila mi. Přikývla jsem a sledovala jí, jak odchází a zavírá za mnou dveře. Nebyla tu velká tma. Ku podivu místnůstku osvětlovalo malinké okénko. Světlo nedosahovalo až na poličky, ale stačilo mi to.
Pár minut jsem si hrála na schovávanou, když jsem uslyšela kroky a pomalé otevírání dveří. Tiše jsem se krčila pod hadrem a nehla brvou.
Pak mě ale oslepilo světlo. ,,To nepvatí! Si se kókal!" Zakřičela jsem na mého nálezce, který mě opatrně vyndal z košíku a nadzvedl nad sebe, takže jsem se s klidným srdcem mohla dotknout jeho čela se slovy ,,Tak! Jsi zapykaný!" Párkrát jsem ho plácla a usmála se, co to šlo.
,,Speede? Je tam něco?" Ozvalo se z druhé místnosti.
Ten hřebec se polekal a dal mě zpátky do košíku. ,,Ne! Nic! Pokračujeme dál!" Schoval si mě do brašny. ,,Buď ticho jako myška. Ať tě nikdo nenajde." Nařídil mi. Já se smíchem přikývla a zakryla si pusu. Pak se dal do kroku.
,,Po Chrysalis ani stopy. " řekl někdo hlubokým hlasem. ,,Už je pozdě jí hledat. Bude pryč. Vyhlásíme pátrání. Běž si odpočinout Speede. Neměl si možnost na spánek už dva dny. Nechci, aby jeden z mých nejlepších vojáků uprostřed boje padl únavou." Pokračoval.
Stoupla jsem si a podívala se na dotyčného škvírkou. Měl přes pravé oko hnusnou jizvu a znak generála. Byl starší, než pan Speed. O hodně.
Speed přikývl a šel se mnou do přízemí. Mezitím kolem prošlo několik dalších hřebců ve stejné uniformě, jako on. ,,Kam jdeme?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Pšššt. Jinak tě najdou a zapykají." Přikázal mi s tichým povzdechem. ,,Jdeme někam, kde budeš v bezpečí."
Prudce jsem brašnu otevřela. ,,Ale já chci hrát i s maminkou. " protestovala jsem. On mě však do brašny opět zavřel. ,,Za maminkou půjdeme zítra."
Ale zítra se protáhlo až do mých šesti let. Svou mámu jsem již víc jak čtyři roky neviděla.
Speed mě odvedl na chatu uprostřed lesa, kde jsem s ním začala bydlet a říkat mu "tati". Pracoval jako strážce. Do města ale vždycky chodil sám. Já zůstávala sama doma s tím, že to tak bude lepší. Nevadilo mi to. Kreslívala jsem celou svou rodinu pohromadě. Avšak místo mého pravého táty, který se mě zřekl, obsadil Speed. Obrázky jsem mu neukazovala. Ukládala jsem si je do šuplíku vedle postele. Byl na zámek a klíč jsem nosila vždy u sebe, jako řetízek.
Připadala jsem si jako nějaký hlídač, když jsem s klíčkem na krku chodila po lese. Kousek od chatky jsem totiž měla svou vlastní na stromě, kde jsem trávila čas, když táta nebyl doma.
Někdy byl pryč i dva dny, ale jeho návrat za to stál. Vždycky měl něco sebou. Ať už šlo o sladkost, nebo obyčejné jablíčko.
Vždycky jsem byla hrozně nadšená, když jsem uslyšela zakřípání dveří, po kterém následovaly ty dvě slova: ,,Jsem doma!"
Většinou jsem ale stejně netrpělivě stála u  dveří, jelikož přicházel vždy ve stejný čas.
Roky plynuly a mně táhlo na jedenáct úžasných let.
,,Clumsy?!" Zavolal na mě táta zdola.
Přestala jsem lepit obrázek na dřevěnou stěnu a vykoukla ze své chatky.
,,Co bys řekla malému výletu do města?" Usmál se na mě.
Nemusel ani čekat na odpověď, bylo mu jasné, jak zareaguju.
Slezla jsem ze stromu a vzala na sebe svou kápí pro případ nouze.
Podal mi seznam. ,,Tohle budeme potřebovat." Sdělil mi.
Přikývla jsem a zavřela za sebou dveře.
Město bylo celkem daleko. Divila jsem se,  jak může každý den jít takovou štreku a zase zpátky. Nad únavou však převládlo nadšení z nového prostředí, které mám možnost vidět.
Zrovna vybíral nějaká jablka, když jsem se rozhodla se od něj trochu vzdálit a podívat se okolo.
,,Au!" Spala jsem na zem nad nárazem.
,,Vidíš, cos provedla?" Zakřičel na mě malý hřebec. ,,No super! Už je nedoženu!" Povzdychl, když uviděl své přátele vpředu.
Chtěla jsem něco říct, ale křik za mnou mě vyrušil. ,,Clumsy! Tady jsi! Tohle nesmíš...Malý Shield? Co tu děláš? Kde máš otce?"
Poník se napřímil. ,,Tatínek je ve službě. Pomáhám mu, pane Speede." Řekl hrdě.
Táta se nad tím jen usmál. ,,To je fajn. Clumsy, chtěla by ses taky podívat?" Podíval se na mě.
Odpověděla jsem mu lehkým přikývnutím.
,,Provedeš nás Shielde? Aby se Clumsy nebála." Snažil se při tom nesmát.
Shield náhle oživl. ,,To myslíte vážně?! Moc rád!" Dal se do kroku.
Vlastně jsem se mu ani nedivila. Můj táta je jeden z nejlepších. Doprovázet někoho jako on je pocta.
,,Jdeš?" Pobídl mě táta.
Přikývla jsem a zaujala místo vedle něj.

Tohle je vše k prologu :3
Vlastně mám přichystané covery na další díly, ale pochybuju,že se toho dočkám xd
Jde o příběh mého nového OC. Jestli tohle dopíšu bude hlavní ;)
Prolog to je max na začátku, ale co už.

Clumsy💙