Posmrtný život - Naděje (pozastaveno)

Seznámení

Všech pět lidí si sundalo kapuce a tím odhalily svou tvář. Jeden z nich měl na lícní kosti hlubokou jizvu, která mu dodávala přísnější vzhled. Představil se jako Sailon-Moudrý, byl nejstarší z celé skupiny a asi tu byl i nejdéle. Mezi nimi byla jedna pěkná dívka, vypadala mile, sympaticky, ale zároveň z ní šel strach. Když se podívala na dalšího muže, nemohla z něj spustit zrak. Jeho zelené oči, jí bedlivě pozorovali. Tváře měl hubené, lícní kosti ostře řezané a rty tenké. Byl opravdu okouzlující, že by jí mohl zhypnotizovat pouhým pohledem. Prohrábl si své kaštanově hnědé vlasy, protože mu do očí neustále padala ofina. Ten kluk se na ní ještě jednou zamyšleně podíval a vypadalo to že očekává nějakou reakci, že ho pozná, ale vůbec si ho nepamatovala. Sailon přišel blíž a pohlédl na všechny nově příchozí. ,, My jsme Ortum, nejvyšší strážci portálu. Jsme nejlepší z nejlepších a někteří z vás se jimi stanou také. Jiní budou rozřazeni do nižších kategorii. Nejslabší jsou Urtum, to jsou ti, kteří jsou méně schopní v boji a neprospěli v psychických zkouškách. Někteří se dostanou víš, někteří ne, záleží na nich. Persum, to jsou ti  nejlepší v boji, ale ne tak dobří, aby dokázali vést ostatní. Vy jste kalijci, strážci ve výcviku. " ukázal na všechny a pak je pobídl aby ho následovali. 

Během toho co šli, se k Estel připojil ten Pan Dokonalý. Lehce a nejistě se na ní usmál a na chvíly se podíval jiným směrem. ,,Ty..si mě nepamatuješ co?" otočil hlavu k ní. ,,Ne, promiň" ,,Nevadí ,já jsem Faileon",, Já Estel" Faileon jí s úsměvem podá ruku a ona mu jí stiskne. Po pár minutách Faileon odešel a Estel přemýšlela zda si byli blízcí, když oba ještě žili.

Vešli do místnosti připomínající věž se spousty pater. V každém patře bylo 15 pokojů po dvou. Ona měla pokoj u dveří. Jelikož jich letos přišlo málo, tak byla sama v pokoji. Nevadilo jí to, nechtěla totiž poslouchat cizí život, když ona si ten svůj nepamatuje. ,,Proč já" zašeptala sama pro sebe a s povzdychnutím si založila ruce za hlavu a opřela o zeď. Nechápala to, nic nechápala. Věděla jen proč je tady. Zemřela...Možná jí někdo zabil.

Vyšla ven z pokoje a zastavila se před dveřmi. Na krku měla modrý kámen, který slouží k obnovení síly v bezvědomí, nebo ve stavu, který připomíná spánek. ten kamínek dostává každý při příchodu, je dost důležitý pro zdejší pobyt a hlavně tam venku.

Estel se procházela po chodbách, až došla k obrovským černým dveřím. Věšla dovnitř. Před ní se rozprostřela obrovská místnost, osvětlená nějakým magickým světlem. Jedna polovina místnosti byla zaplněna posilovacími stroji a slušnými zásobami luků a šípů, které měli vlastní stojany.

Co si tak pamatuje ( vlastně nepamatuje), myslí si že nikdy asi z luku nestřílela, jen přibližně ví jak se to dělá. Došla k loveckému luku, přes rameno si přehodila šípy a do ruky uchopila luk. Podívala se na druhý konec místnosti, kde byli na zdi přidělané terče. Došla blíž k terči, na vzdálenost přibližně 4m. Přehodila si luk na levou ruku. Vzala si z toulce šíp a založila ho na tětivu. Natáhla ruku směrem k terči, společně s prsty co drželi křečovitě tětivu. Natáhla tětivu prsty až k oku a pustila šíp. Za sebou uslyšela pobavený smích. Rychle se otočila a uviděla kluka, jak se opírá o zeď. Byl v přibližném věku jako ona. Měl krásně modré oči jako oceán, husté tmavé obočí, černé roztčepířené vlasy, ostře řezanou čelist a lehce plné rty. Na lícní kosti měl malou rovnou jizvu, asi od nože. Vyšel k ní s pobaveným úsměvem a zakroutil nevěřícně hlavou. ,,Co ti přijde tak vtipný?" Zeptala se podrážděně. ,, Nic..Jen to že vůbec netušíš, že jsi udělala jednu chybu, která je tak úplně hloupá" usmál se ,,Jakou?" nechápala Estel. ,,Držela jsi luk jako kus hadru, což vypadalo hrozně komicky a mimochodem, tětivu je lepší natahovat dvěma prsty" Kouzelně se usmál a vzal si jeden z luků. Estel se podívala na místo přistání jejího šípu. Zklamání, skončil na zemi a daleko od místa kam mířila.

Náhle uslyšela slabé hvízdnutí šípu kolem jejího ucha a skončil s duněním ve středu terče. ,, Páni" vydechla a s úsměvem se na něj otočila. ,, Kdo jsi?" ,,Já jsem Atanvarno z vyšího řádu Persum." ,,Já Estel, kalijec" Přykývl, jako by to čekal a přišel k ní. Dal si luk přes rameno na záda. ,, Tak jo, naučím tě to, na tohle se nedalo koukat" Spokojeně se usmál a Estel s povzdechnutím přikývla.