Táborové léto

32: Long together

Společně jsme vyšli z jídelny a ani jeden z nás nevěděl, kudy se vydat. Netušila jsem, kam chce jít on a on netušil, kam chci já. ,,Máme před sebou celý den, co budeme dělat?" zeptal se zničehonic a přehlušil to ticho. Nevěděla jsem, jak na jeho otázku odpovědět, tak jsem pokrčila rameny a doufala, že si toho všimne.

Nevšiml.

,,Já nevím," řekla jsem tiše. Co to mezi námi bylo? Předtím jsme si dokázali přirozeně povídat a teď jsme nevěděli, jak se společně zabavit. Museli jsme si všechno vyříkat, což znamenalo, že musím začít a musím se ho zeptat, proč se líbal s mou úhlavní nepřítelkyní. ,,Měli bychom si promluvit."

,,Vlastně jo, je tady něco, co bys měla vědět," přiznal nervózně. Nechápavě jsem se na něj zaměřila. ,,Potřebuju vypustit páru," uchechtl se.

,,Cože?" nepochopila jsem, ale pak se mi okamžitě rozsvítilo. ,,Ne! Copak sis nemohl dojít předtím?" obořila jsem se na něj. Jemu to však naopak připadalo legrační. Zavřela jsem oči a musela se plácnout do čela.

,,Hele, předtím se mi nechtělo," vysvětlil mi a já vůbec nevěděla, co si teď počnu. ,,Pojď," škubnul prudce svým zápěstím, čímž mě popostrčil. Udělal to však takovou silou, až jsem se u něj ocitla příliš blízko a narazila do jeho hrudi.

S pootevřenými ústy jsem mu hleděla do očí a snažila se pravidelně dýchat. Tohle bylo naprosto šílené. Rychle jsem se od něj odtáhla a odmítala ho poslechnout. ,,Říkám ti, že nepůjdu na klučičí toalety. Jsem totiž čirou náhodou holka!"

,,Ježiš, svět se nezboří, Ellie. Copak jsi ještě nikdy nebyla na pánských záchodech, když bylo na dámských obsazeno?" zeptal se, jako bych byla nějaká rozmazlená dámička a on už se mnou ztrácel trpělivost.

,,Ne?" odpověděla jsem. ,,Nikdy mě tam nedostaneš!"

,,Fajn, koneckonců, tady to půjde taky," pokrčil ledabyle rameny a začal si rozepínat poklopec u svých kraťasů. Tohle byla noční můra. Pohotově jsem ho zastavila a udělala možná tu největší pitomost v mém životě.

,,Tak jo! Jdeme, ať už to mám za sebou," vydechla jsem poraženě a nechala se jím přemluvit. Bylo to bláznovství a já si znovu připadala jako vetřelec, který, jako by se nechumelilo, vchází na pánské záchody. Jakmile jsme však přišli dovnitř, uvědomila jsem si další zásadní věc. ,,To s tebou mám jít do jedné kabinky?"

,,No, ne! Ty jsi rozený Einstein," prohlásil ohromeně. Šťouchla jsem ho do ramene a zamračila se na něj.

,,Udělej to druhou rukou, jasné?" Mike vyprskl smíchy, jakmile za námi zamknul dvířka od kabinky. Pořád mu to přišlo děsně vtipné, zatímco já se z toho psychicky hroutila. Snažila jsem se na to nemyslet, když si rozepínal kraťasy. Otočila jsem hlavu, až jsem si ji skoro vykroutila a začala si nahlas zpívat la la la.

Když to bylo konečně za námi, vyšli jsme odtamtud ven a já úlevou vydechla. ,,Přežila jsi to, šikulka." S úsměvem na rtech jsem obrátila oči v sloup a pak se na něj obrátila.

,,Tohle se nikdy nikdo nedozví. Zůstane to jen mezi námi, přísahej!" ukázala jsem na něj a pak vztyčila malíček. Mike se mé přehnané reakci zasmál, ale nakonec mi taky nabídl svůj malíček. Složil mi tím svou přísahu, že tohle bude naše tajemství, které si oba vezmeme do hrobu.

Stále před námi bylo několik hodin, které jsme byli nuceni strávit spolu. Rozhodli jsme se procházet se jen tak po táboře a mlčet, ale já nedokázala být potichu dlouho. Potřebovala jsem vědět, proč se ke mně ráno zachoval tak, jak se zachoval.

,,Proč jsi byl ke mně ráno takový?" přerušila jsem to ticho a snažila se nevnímat to, jak se má ruka dotýká té jeho. Kdysi jsem ho za ni mohla držet, ale teď to nebylo možné.

,,Proč jsi mě ty nazvala pitomcem?" zajímalo na oplátku jeho.

,,Bránila jsem se," odpověděla jsem a pokoušela se zaplašit slzy. Něco se mezi námi zlomilo, něco, co bylo potřeba k tomu, abychom spolu byli šťastní. Cítila jsem vztek, ale i smutek zároveň. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, abych se uklidnila. Náhle jsem si vybavila jeho pěst. ,,Chtěl jsi mě praštit?"

Vypadal, že přesně ví, o čem mluvím. Nesnažil se něco hrát. ,,To bych nikdy neudělal a ty to víš. Ellie, byl jsem jen naštvanej, pořád jsem. Promiň, ale-"

,,Naštvanej? To já bych měla být! Proč jsi sakra líbal Jessicu?" vypěnila jsem. Takhle jsem se neměla zachovat, ale už jsem dál nemohla. Chtěla jsem od něj vysvětlení, protože mi zatím nic moc neřekl. Kéž bych mohla utéct, byla jsem ale k němu přivázaná, takže jsem útěk musela zamítnout.

,,To ona mě políbila!"

,,A ty jsi se neodtáhl," připomněla jsem mu. Ta bolest se najednou vrátila. A byla silnější než předtím.

,,Stejně jako ty," odsekl. Jeho odpověď mě zarazila. On to věděl. Řekl mu to snad Connor? Jak jinak by se to dozvěděl? ,,Příště se zkuste nelíbat uprostřed areálu tábora," odpověděl mi na otázku, kterou jsem ovšem neřekla nahlas. Jako by mi četl myšlenky, nebo jsem spíš musela vypadat hodně překvapeně.

,,Chtěl mi jen pomoct! Stalo se to jen kvůli tobě, byla jsem zoufalá a abys věděl, požádala jsem ho o alkohol," přiznala jsem se mu, aby si uvědomil, za co byl málem zodpovědný. ,,Byla bych se vážně opila, ale Connor mě zastavil, pomohl mi a tím polibkem mě pouze přivedl na jiné myšlenky."

Jak jsem očekávala, neměl už co říct. Cítil teď vinu? O tom jsem dost silně pochybovala, protože už to nebyl on. Teď na mě působil chladně, jako by se z jeho mysli vytratily všechny pocity a jeho srdce bylo zmrzlé jako led. Možná to byla práce Jessicy, nebo se sám rozhodl pro své staré já.

V každém případě mě zklamal. Možná jsem to byla právě já, která za to byla zodpovědná, ale i já jsem ho dokázala změnit. Najednou se totiž stal lepším člověkem, jenže nyní se znovu dával na tu horší cestu, po které už jednou šel.

Rozhodli jsme se připojit k ostatním, kteří už seděli u ohniště, které zapálili teprve před pár minutami. Byla tady Emma, která byla přivázaná k Lee, jež se přátelila s Jessicou. Upřímně jsem Emmu litovala. V téhle chvíli jsem byla docela ráda, že mě Jimmy nepřipojil k Jessice, to bych se na místě raději vlastnoručně uškrtila.

Vedle bezpochyby seděla Amy s Connorem a taky ještě pár starších táborníků. Třeba Avery, jejíž zápěstí bylo spojeno s Tey, tudíž další kamarádky Jessicy. Nikde jsem ale neviděla Kelly, nebo Summer a Kayla. Určitě na tom nebyli hůř než my tady.

Procházeli jsme kolem kamenů a Mike zamířil okolo ohniště ke Connorovi. Opět jsem se musela přizpůsobit, ale pozitivní na tom bylo to, že se mi už za chvíli konečně dostane vlastní svobody. Celá tahle hra moc platná nebyla, poněvadž se mi zdálo, že jsme na tom teď s Mikem ještě hůř.

Pokud to pro nás mělo zmanemat, že bychom se od sebe měli radši držet dál, byli jsme připraveni to podstoupit. Připadalo nám to lepší, než se neustále o něčem dohadovat. Pozorovala jsem svou ruku blízko jeho a přála si, abychom nebyli spoutáni a místo toho se drželi jeden druhého z lásky. Jenže právě láska se mezi námi vytratila a byla teď naším největším problémem.

Z myšlenek mě vytrhla má stálá nepozornost, jelikož jsem nešikovně zakopla o dřevěnou kládu a začala ztrácet rovnováhu. Nakláněla jsem se příliš dopředu a než jsem si uvědomila, že můj pád směřuje přímo do ohně, tak mu zničehonic někdo zabránil.

Vzhlédla jsem překvapeně k Mikovi, který stál přede mnou a pevně mě držel. Stihl mi včas zastoupit cestu, takže jsem skončila v jeho náruči. Znovu jsem měla dlaně na jeho hrudi a upřeně se mu dívala do očí. Dával na mě pozor. Jak by jinak mohl tak rychle zakročit?

,,Děkuju," zašeptala jsem a snažila se nevnímat všechny ty pohledy ostatních, kteří na nás zírali. Teď už skoro každý o našem nepovedeném románku věděl, takže jim tahle situace musela připadat zvláštní, jako nám.

,,Rádo se stalo."