𝐭𝐡𝐞 𝐡𝐞𝐚𝐭𝐢𝐧𝐠 𝐜𝐡𝐚𝐭 | brian may

six

,,Jo já vím, to mě napadlo k tý tvojí znuděný písničce." Koutky jeho rtů konečně cukly do úsměvu. Za dnešek snad poprvé.
Neváhal jsem a též mu předvedl útržek svého nápadu, kupodivu se melodie téměř shodovala.

,,Když trošku změníš ten prostředek a zahraješ ho výš, bude to téměř souběžné." Řekl jsem překvapeně a u toho trošku rozmáchl rukou.
Už jsem zmiňoval, že nás s Rogerem přitahoval ten stejný zvuk, ale taková shoda byla až skoro geniální.

,,Jo, to by šlo." Bouchnul do vyvýšeného činelu, abych odsouhlasil výšku.

,,Přesně tak." Zakýval jsem hlavou na souhlas a zahrál podobný tón na své kytaře.

,,Skvě- " Přerušilo nás zaklepání na dveře a následně i jejich zavrzání, které vydávaly při každém otevření a zavření, ostatně jako většina dveří tady, v budově školy.
Vzhlédl jsem tedy od svého nástroje a spatřil skupinku tří lidí.

,,Dobrý den, teda ahoj, jsem tady správně na ten konkurz ?" Zeptal se jeden ze dvou chlapců stojících ve dveřích učebny.

,,Samozřejmě." Mile jsem se usmál a opět odložil svou kytaru.
,,Budete se účastnit všichni tři nebo... ?" Trochu nechápavě jsem si prohlédl složení skupiny vcházející do místnosti.

,,Ale ne." Zasmál se ten druhý.
,,Jenom tady Tim." Poplácal po rameni vyššího bruneta s delšími vlasy, které byly až neuvěřitelně podobné těm mým, jen nebyly až tak kadeřavé a husté.
,,My jsme tady jen jako jeho podpora, jestli s tím teda není nějaký problém." Dodal ještě.
Zmíněný Tim a dívka po jeho boku po celou dobu nevydali ani hlásku.

,,Jo jistě, v pořádku, posaďte se tedy támhle." Mávnul jsem rukou směrem k pár volným židlím pod oknem, které byly nachystány právě pro tento případ.
,,A pro tebe Time, támhle je basa, jen mi ještě řekni své příjmení, ať si tě můžu zapsat." Posadil jsem se za stůl, zatímco Roger zůstal sedět u svých bubnů.

,,Staffell, prosím." Usmál se náš nový uchazeč a svižným krokem uháněl pro basu, mezitím se oba jeho kamarádi usadili na svá místa.

,,Jako první nám prostě něco zahraj, pak si možná vyzkoušíme, jak se umíš sehrát." Pokynul jsem k němu s úsměvem rukou.
Stále jsem se snažil být pozitivní, ale v žádný zázrak jsem už ani nedoufal, i když na něm něco bylo už na první pohled.

,,Dobře." Zasmál se, což mě docela překvapilo, jelikož nevypadal ani trochu nervózní. Ovšem nepřekvapilo mě to ani z poloviny tolik jako to, když spustil svoje prsty na struny a začal hrát písničku and i love her, kterou začal po chvíli i tiše zpívat.
Roger vypadal též dočista zaskočeně, když se z Timových úst ozval vyšší naprosto čistý tón hlasu.

,,Dobře, dobře, to by asi stačilo." Zastavil jsem ho tak v polovině skladby, díky čemuž jsem si vysloužil dva rozpačité pohledy z druhého konce místnosti.
,,Něco mě napadlo." Podíval jsem se na Rogera, který v ten moment vypadal, že ho napadlo to samé.

,,Uh, dobře, udělal jsem něco špatně ?" Zeptal se trochu nechápavě Tim, zatímco Roger popadl svoje paličky a já kytaru.

,,Ne, ne, právě naopak, jen chci něco zkusit." Usmál jsem se a poté kývnul na blonďáka za bicími.
,,Něco ti zahrajeme a ty se zkusíš přidat, nic víc." Opět jsem obrátil svou pozornost na hocha s basou.

,,Tak fajn." Trošku zmateně pokrčil rameny a já poté spustil melodii, kterou jsme společně s Rogerem dali před chvílí tak nějak dohromady.
Samozřejmě to byl jen nepatrný kousek, ale mě zajímala Timova reakce.

Chvíli pozoroval pohyby mojí ruky a v duchu si něco počítal.
To však netrvalo dlouho.
Během pár vteřin se spokojeně usmál a přidal se k nám.
Jakmile jeho kytara spustila, otevřel jsem ústa do kořán a podíval se na Roge, který vypadal opět podobně překvapený jako já.
Věděl jsem, že té skladbě něco podstatného chybí, ale netušil jsem, že to najdeme právě takhle.

,,To má potencionál." Vydechl jsem a dnes již po několikáté utnul hlas svojí elektrické kytary.
Roger uznale pokýval hlavou a Tim se jen rozpačitě usmál. Nejspíš neměl tušení, jak si to vyložit.
,,No, takže pokud máš vážný zájem, bereme tě, Time." Natáhl jsem k němu ruku.

,,Cože? To jako vážně? To bylo všechno?" Nechápavě zavrtěl hlavou.

,,Předvedl jsi daleko víc, než jsme oba očekávali." Usmál jsem se a on mou ruku přijal.
,,Takže v pátek, ve stejnou dobu zase tady."

,,Můžeš si oficiálně říkat člen kapely the Smile!" Vykřikl Roger a já nad tím otráveně zakoulel očima.

,,Ten název ještě prokonzultujeme!"

note

N : hi, chci vás jen tak zběžně informovat ohledně kapitol

opravdu si totiž nechci za tuhle povídku přisuzovat všechna vaše ocenění, protože hlavní námět je od lpnskk
také kapitoly psané z camilina pohledu jsou její zásluhou
já píšu pohled briana, díky čemuž každá z nás zastává jednu hlavní roli, není to nijak důležitá informace, jen jsem chtěla aby jste věděli, že to, že je povídka na mém profilu neznamená, že ji píšu sama, na tvorbě se plnohodnotně podílíme, takže určitě můžete podpořit Lůcu i na jejím profilu a podívat se na její samostatnou tvorbu!