✓A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH | Ashton Irwin [CZ]

I. kapitola

NOVÁ FANFICTION! TENTOKRÁT HLAVNĚ S ASHEM IRWINEM Z 5SOS :) DOUFÁM, ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT. A ROZHODNĚ SE NA GOOGLE MRKNĚTE NA WARWICK, RHODE ISLAND! JE TO FAKT NÁDHERNÝ MÍSTO.

Nové město. Nová škola. Nová kamarádství. Ne kecám, já kamarády nemám. Nikdy jsem je neměla a pochybuju, že se s přechodem na novou školu něco změní.

Ostatní mě vidí jen jako problémovou holku se samými průsery, i když jich zas tak moc nebylo. Taky mě odsuzují za můj styl, hudbu, kterou poslouchám, mé názory, přestože je nikdy neslyšeli a kdo ví, za co ještě.

„Jak se těšíš do školy?" zeptala se mě máma u snídaně. Zvedla jsem oči od své misky s ovesnou kaší a nechápavě se na mámu podívala. Vážně, mami?

„Neříkej, že se vůbec netěšíš!" vyjekla nadšeně. Ehm... ne?

Jen jsem zabručela a zapila kaši kávou. Vzala jsem ze stolu mobil, který jsem si dala do kapsy a odnesla špinavé nádobí do dřezu.

„Čau!" zařvala jsem a vzala batoh.

„Najdi si kamarády!" zavolala na mě máma předtím než jsem zabouchla dveře. To určitě. Vzdychla jsem a vyrazila po cestě. Z prvního dne jsem měla vždycky hrozný strach. Díky bohu, že Warwick Public High School je normální škola a ne nějaká soukromá nebo tak. Tam bych se asi zbláznila. I přestože jsem věděla, že i tady najdu skupinky plné stupidních holek, které neřeší nic jiného než kluky, šminky, sex a oblečení, byla jsem ráda, že tam můžu jít. No dobře, úplně ráda samozřejmě ne, ale lepší než nic. Navíc Warwick. Nikdy jsem nebyla na krásnějším místě. Byla jsem moc ráda, že se máma rozhodla přestěhovat sem z rušného New Yorku. New York byl krásný, ba ne krásný, byl úžasný, to je pravda, ale Warwick, to je úplně jiná. Nedokážu to popsat, ale je to naprosto nádherné místo. Klid, příroda a doslova jsem si připadala jako v pohádce. Popravdě řečeno se mi líbil celý Rhode Island, ale Warwick byl nejkouzelnější. Nebylo tady nějaké velké teplo, dneska bylo asi jen 12°C, ale mně to nevadilo. Bylo super mít klid od velkoměsta. Šla jsem po lesní cestě, zatímco mi do uší hrála muzika a během chvíle jsem došla před ne moc velkou, ale za to vysokou, moderní budovu. Tak jsem tady. Znovu jsem povzdychla. Vydala jsem se přes parkoviště, kde stálo pár aut a vešla bránou na hřiště vedoucí ke škole. Vytáhla jsem si sluchátka z uší a hodila je do batohu. Aspoň ať mám dobrý první dojem. Pod nohama mi křupal štěrk. Kolem školy se hemžily skupinky studentů, které se hlasitě smály a bavily. Co nejrychleji jsem kolem nich prošla se skloněnou hlavou a zaplula do budovy. Tak ta budova tady asi moc dlouho nestojí. Uvnitř vše vypadalo úplně nově. Skříňky nebyly zničené, jak na předchozích školách, kde jsem chodila, zdi nebyly pomalované a nesmrdělo to tady tuňákovými sendviči. Možná to tady nebude tak špatný. Aspoň mám jistotu, že tady nenarazím na nebezpečné gangy. Nebo aspoň doufám, že tu jistotu mám. Procházela jsem chodbou a míjela mnoho dveří s názvy jako Chemie I., Tělocvična, Informatika II. nebo Výtvarný ateliér. Ale ředitelnu nebo aspoň kancelář jsem najít nemohla. Kolem mě proudili studenti, ale já neměla odvahu se jich zeptat. Už tak jsem cítila pár pohledů, přičemž si mě prohlíželi od hlavy až k patě. Vyšla jsem po schodech do patra až jsem na konci chodby u dalšího schodiště našla to, co jsem hledala. Zaklepala jsem na dveře a otevřela mi usměvavá mladá žena v úzké sukni a saku.

„Dobrý den," usmála jsem se. „Já jsem Clary Lewis."

„Dobrý den, vy jste ta nová studentka?" zeptala se a podala mi ruku.

„Ano, to jsem já." přijmula jsem nabízenou ruku.

„Tak pojďte dovnitř, pan ředitel vás očekává." řekla a jakmile jsem vstoupila do kanceláře, zavřela dveře. Přešla ke dveřím na druhé straně místnosti, zaklepala a otevřela.