Šílené místo [YAOI] - Fifty Secrets of Red

4. Lemakur

Dík, že je tolik lidí, co četli můj první pokus a omlouvám se, že jsem to na tak dlouhou dobu odhodila). Nemám časovou ani chuťovou možnost psát více.
Budu ráda za jakoukoli zpětnou vazbu, přečtení... Jen díky tomu to píšu.

omlouvám se za případné nonsensy. vybrala jsem si docela složitou kompozici postav xd

Probuzení proběhlo na staré a ošoupané pohovce. Nade mnou visel odporný kulatý porcelánový lustr s růžovými slony a strop, ze kterého visel, vypadal, jako by měl každou chvíli spadnout.
Hlavu mi zastíral mlžný opar. Co byl sen a co realita? Proč tu cítím známou uklidňující vůni?

"Dobré ráno milý." posadil jsem se za hlasem. Na pohovce se mnou seděla krásná žena středního věku a na tváři ji pohrával úsměv. Byla drobná a její bělounké vlasy splývaly s oloupanýma stěnama.
Vnitřek mi naplňoval podivný klid. Jakoby se právě odehrával knižní prolog o deset let později po všech útrapách mého věčného života.

"Kde to jsem?" neutrálně jsem se optal, abych obhlédnul terén. Něco bylo samozřejmě moc moc špatně.

"Doma milý. Ty už mě ani nepoznáváš, že?" smutně mi pohlédla do očí. Někoho mi neskutečně připomínala.
Ty oči... ty oči... ty oči!

"Lemakur." čekal jsem nějakou zradu.

"Ale drahý, takhle jsi mi vždy říkal jen ty. Pro všechny jsem Vesna." stále ji na tváři zářil klidný úsměv. "A teď..." vyskočil jsem z pohovky na betonovou podlahu. "... bys mi měl splatit dluhy." naplnil mě hněv. "Byli jsme jako sourozenci, pamatuješ? A tys mi pak bodl dýku do zad." doslova. Odfrkl jsem si, ale jinak nedal najevo jedinou emoci. "Pro tvé dobro mám nápad. Vím, jak mi můžeš svůj dluh splatit. Stačí, když se zpátky posadíš a prozradíš tři nejvíce ponižující chvíle tvého mrského života." s nezaujatým výrazem jsem přelétl očima místnost a ignoroval její posměvačný tón.
6x5 metrů bez dveří. Pohovka, květina, lustr a nic.
"Víš, že jsem silnější." ta potvora mě chce nasrat. Nedám se.

Budu hrát hru, jakou žádá.

"Máš pravdu. Jsi silnější. Ale Vesno ti začít říkat nezačnu. Na to zapomeň." zašklebil jsem se a sedl zpátky na ošoupaný gauč.

"Vidíš, jak se stále dokážeme domluvit? Mohli by jsme zase začít nějakou spolupráci. Hm?" zasmála se.

Tohle není pravá Lemakur.

"Tak začni, ať se mám možnost ještê chvíli pobavit."

Lemakur by v životě neřekla, že jsme byli jako sourozenci a už vūbec, že jsme mezi sebou měli jakoukoli spolupráci. Vždy naše společné fungování byl výměnný obchod.

"Hmh." kde začít?

"Makej." probodla mě pohledem.

Jsem stále v tý barabizně mezi těma pošukama. Kurva.

"Největší ponížení bylo, když mne pověsili za uši na strom jak králíka a házeli na mě vše, co měli po rukách. To, ale nebyla zaručeně nejhorší věc na celé té situaci. Byl jsem absolutně bezmocný. Vláčné tělo, děti, které mne tahali za ocas a vítězný smích rozléhající se všude okolo." dramaticky jsem se odmlčel.

Hlavně vylíčit dostatečně barvitě.

"Myslím, že v tom bylo i více než tři silné ponížení, ale jedno jako perlu přidám." smutně jsem se usmál. Lemakur vypadala, že vyprskne smíchy a já se musel těžce ovládat abych ji neroztrhal na místě.
"Poslali mě mezi takové tři divné pošuky jednou. Všichni si mysleli jak jsou kdoví co, měli mě tendenci tahat jak hadrovou panenku a zvyšovat si na mně ego. Taky to byly buzny. Dva z nich mi chmatali úplně všude, až tam kde slunce nesvítí. Nah, já jsem tak rád, že už tam nejsem a jsem tady s tebou." oddaně jsem na ni kouknul. "Tak ponižující." pokývala hlavou.
"Upřímě si ale myslím, že když neměli hračku, tak si své touhy vybíjeli třebas na trubce, nebo formou incestu." pomalu jsem sledoval, jak se jí mění obličej ze spokojeného úsměvu na tázavý. Záblesk pobavení. "I když v tý trubce jim to muselo plandat jak šulin v gumá-"

"Na to jsem se tě neptala zlato." důrazně mi oznámila. Bylo mi jasné, co teď bude následovat a nesměl jsem udělat jedinou chybu. Teď jsem si zvýšil body. "Ale s odpovědí jsem spokojena. Nyní, mne můžeš následovat dál." pokynula rukou a ve zdi se objevily dveře. Beze slova jsem šel za ní.
Prošli jsme do kýčovité ložnice, oproti bídnému stavu předchozícho pokoje silně kontrastující. Nikde nebyl kousek volného místa a propojovalo se zde ezo s podivnou infantilností.
Ani mě to neudivilo.
"Posaď se." posadil jsem se. "A zavři oči."
"To neudělám. Vždycky jsme měli nějaké zásady. Opatrnost k nim patřila." v očích jsem zachytil letmý blýskanec podráždění.

Je skutečně ten správný okamžik?

"Myslím, že momentálně nejsi moc v situaci, kdy si můžeš vybírat." uchechtla se.
"Já jsem si zase myslím, že pravá Lemakur by nikdy nic takového nechtěla. Po lidsku by se mnou měla sex, avšak oba dva by jsme měli oči na šťopkách, protože nikomu přece nemůžeš věřit. Lemakur mě ve všech situacích respektovala a já ji. Stará škola." hluboce jsem se nadechl. Buď poprava nebo cela.
Nâsledovala chvíle ticha.
"Zabít bych tě dokázala tak jak tak-"
"Přesně proto se přestaň snažit. Starou školu nepochopíš... dračí mládě." teď. uskočil jsem na stranu.
Na mém místě přistála bronzová dýka.
"Dobře. Tohle mě už nebaví. Špatná hra, když hrajou oba a ne jeden za vsechny." luskl prsty a byli jsme zpět v tmavé chodbě. "Ale, uměl jsi být i skutečně zábavný. Překvapuješ mě." chňapl mě za ocas a táhl někam do tmy.