Šílené místo [YAOI] - Fifty Secrets of Red

1.

Otevřu dveře z auta a vystoupím na dlážděný chodník.
"Kane? Měj se hezky." řekne zlomyslně.
"Lidé jsou nevděční paraziti."
"Zmlkni a vypadni."
"S radostí." odhrnu si své modré vlasy z obličeje.
"A opovaž se utéct, byl bys sice první, ale znám tě. Jestli utečeš, zemřeš. O to se vlastnoručně postarám. Démony lovím rád." bouchnu s dveřma a bez rozloučení se vydám k velikému temnému sídlu, stojícímu na kopci.
Za sebou uslyším zapraskání štěrku pod koly a hlasité zavrnění výfuku.
Tak a od této chvíle jsem vězněm. Vyhnancem bez úcty. Odpad, který nikdo nehodlal už znova využít a tak skončil ve spalovně. V tomhle stavu mě čeká smrt, jak venku tak i vevnitř. A přemrštěné používání spojky tak.
Kdybych nevěřil lidem, nic takového by se nestalo. Prohnilé krysy.
Ponořen v myšlenkách jsem dorazil k obrovským dřevěným dveřím. Sebral jsem veškerou odvahu a zaklepal kovovým klepadlem. Nic. Zaklepu znova a... taky nic. Už se po něm natáhnu, že zaklepu po třetí, ale někdo rozrazí dveře dokořán.
"Hmm? Předpokládám, že jsi to ty. Ta nová hračka mých bratrů, soudím i podle tvých uší." zůstal jsem nehybně stát. Nával pocitů mi zcela ochromil mysl. Otevřel mi asi dva metry vysoký kluk s blonďatými vlasy a rudýma očima... ona postava z mých snů, ale... to přece není možné.
"Ty-ty jsi... Ryuu." udiveně se na mě podíval.
"Ano."
"Drak z mých snů." zašeptal jsem a nemohl uvěřit, že stojí přede mnou.
"Snů? Jsi něco víc než se zdáš démone?" zvedl svou velikou ruku a položil mi ji na hlavu. Mírně zatlačil a stisknul na spáncích. Okamžitě se mi zatmělo před očima. Stiskl víc. Mé tělo nemohlo vyvinout jakoukoli fyzickou obranu, dopovali mne Suinou, látkou dělající z mocných slabé loutky. A tak jsem se pouze sesunul k zemi a následně upadl do bezvědomí.

Probral jsem se na parketách uprostřed prostorného pokoje. Chtěl jsem vstát, ale zamotala se mi hlava a já padl zpátky na podlahu. Suina. Museli mi ji dát, když jsem byl v bezvědomí. Pocity ve mě vířily, zmatenost střídal strach a strach střídala zloba. Díky droze jsem naprosto bezmocný. Labilní a slabý vězeň. Přišel jsem o veškerou hrdost... a nic nemůžu dělat, jen čekat na smrt.
Velmi opatrně jsem se posbíral a vyhrabal na nohy. Rozhlédl jsem se po místnosti. Byla vybavena černými knihovnami postavenými po obvodu, silně kontrastujícími s bílou barvou parket i stropu. Obrovské knihovny zabíraly celou plochu stěn, od shora až dolů a byly plné různých knih.
Znovu se mi zatočila hlava a tím mne donutila si sednout. Něco je tady špatně, proběhlo mi hlavou. Něco je špatně... počkat,.. ne... ne ne ne tady nejsou dveře.
Suina opět začala působit a ve mě sílila panika. Stop. Řekl jsem si. Dost. Ty neprohraješ. Jsi silný, žádný jed tě neporazí. Pohlédl jsem na knihovny a v mé malé hlavičce se v mžiku zrodil plán.
Tohle je místnost z mých nočních můr. Tiše jsem se zasmál.
Postavil jsem se na nejisté nohy a pomalu došel ke knihovně. Vytáhl jsem hezky vyhlížející knihu s... červeným obalem? Čerstvě po suině jsem barvoslepý, takže s určitostí to říct nemůžu, ale její přebal byl z jemné kůže, příjemné na omak. Rozevřel jsem ji někde uprostřed a zběsile se zakousl do první stránky, která mi stála v cestě. Hryzal jsem a kousal. Zuřivě vytrhoval papír. Nakonec jsem ji hystericky mrsknul o podlahu. Zrychleně jsem dýchal. Krev mi vřela a spalovala mě zevnitř. Vytahoval jsem ďalší a další knihy, znova a znova jsem je ničil jako zbavený smyslů. Police zůstávaly prázdné a čisté bílé parkety, teď hyzdily kusy papíru. Rudý ingoust vytékal ze stran a barvil bílou na tmavě karmínovou. Víc. Musím jich zničit víc, rozléhalo se mým tělem jako bojový pokřik. Pokud je to tady skutečně jako ve snu, poté co zničím první tři police z každé skříně, přijde si pro mě. Ryuu. Drak.
Třískal jsem o zem s jednou za druhou a vesele se u činnosti smál. Ventiloval jsem ze sebe nahromaděný vztek. Bylo to... fajn.
Hodil jsem s poslední knihou mého plánu a vysílením padl na zem. Nic se nedělo. Čekal jsem. Nic.
"Kurva mělo mi být jasné, že tohle nejsou mé sny!" zařval jsem a v místnosti se hned na to objevil on. Prostě se objevil.
"Nikdy by mě nenapadlo, že jsi takový šílenec." zašklebil se a vzal mě do náručí. Věděl jsem, co by následovalo, kdybych u něj zůstal a tak jsem ho rychle kousnul do ruky a seskočil na podlahu. Bolestně zasténal. Kdybych u něj zůstal zemřu velmi rychle. Jako ve snech.
"Znám tvé plány a tak rychle se ovládnout nenechám. Budete mít hru, jakou si přejete." v očích mu zaplály malé plamínky. "Ale já v ní nebudu jen štvaná zvěř."
"To si piš, že budeš. Uvědom si jednu věc. Jsi téměř bezbranný. Suina ti po dobu působení devastuje mozek. Nedokážeš se pořádně ani rozhodnout a tvé vnímání okolního světa, je dosti pochroumané. Jediné, co mě zaráží je to tvé předvídání. Ty tvé sny. Ani droga je neovlivní." zajede si rukou do vlasů a chytne mě za ruku. Nestihnu se mu vytrhnout, než nás přenese jinam.
Ocitneme se v jakési malé koupelně.
"Umyj ze sebe ten ingoust, je jedovatý a moji bratři si s tebou chtějí ještě chvíli pohrát, tak bys měl zůstat naživu."
"Jak pohrát? To předtím se mi jako hra moc nezdála." roztáhne rty do nebezpečného úsměvu.
"Bylo zábavné pozorovat, jak hystericky ničíš knihy staré stovky let. Ostatní jsi možná trochu nasral, ale mě na knihách nezáleží. Řekněme, že byla to taková uvítací zkouška, ale jedno mi pověz. Kdo jsi? Posílají k nám démony, jenže... ty jsi jiný. Neposkvrněný oproti ostatním." přiblížil se na nebezpečně blízkou vzdálenost.
"J-já jsem Kane. Liščí dém-démon. Démon války." překvapeně ucouvl o kousek dozadu.
"Nepřestáváš mě udivovat... Kane. Stejně. Trvám si na svém. Jsi jiný a jsi podivným způsobem nevinný." má normální část při těch slovech obživla a vymanila se ze spárů suiny.
"Zabil jsem víc lidí než si dokážeš představit dráče. Lidé jsou hrozně nevděčná havěť. Rádi mě povolali na pomoc, ale neradi platili. Proto jsem tady. Pomohl jsem vyhrát jednu z největších válek světa, ale cena za takovou službu by byla příliš velká, tak mě po dlouhém boji zajali. Dopovali suinou, mučili a nakonec poslali sem. Na smrt."