Šílené místo [YAOI] - Fifty Secrets of Red

3. tři bratři

Opatrně jsem ze sebe smýval zbytky podivně lepkavého ingoustu. Pálila mne kůže a mírně motala hlava. Přemýšlel jsem, co bude dál. Co mi udělají. Jak mne budou mučit. Nad představou mučení jsem zaúpěl.
Vylezl jsem z vany, osušil se a oblékl si přichystané prádlo na věšáčku vedle dveří. Netuším proč mi dali čisté a nové oblečení, ale aspoň něco pěkného... tedy... boty i ponožky chyběly a ty moje staré někam zmizly. Určitě to chtějí nějak zneužít proti mně. Ať si naserou kurvy, já se nevzdám.
Mramorové dlaždičky koupelny byly ledové, mé nohy bosé a tak mi nezbylo nic jiného, než vyjít ven. Vykročil sem z koupelny v černých uplých jeansech a černém volnějším triku... bez výčitek, vypadal jsem jako nějaký model a působilo to vůči situaci docela komicky.

"Ty jsi ten náš nový mazlíček, že?" promluvil někdo za mnou. Okamžitě mi naskočila husí kůže. Ten hlas byl tak hrubý a neotesaný. Tak... neskutečně atraktivní a zároveň hrůzný. "Miluju ta ouška... tak jemná a ladná... určitě i hebká." ucukl jsem před jeho nenechavou prackou. "Elegantní mazlíček, to se musí uznat. Tentokrát se překonali." zamumlal a mnou otřáslo, opravdu nikdy se mi nic podobného nestalo. Nikdy ke mně nikdo neměl takovou neúctu a nikdy mě nikdo ani takhle nenerozechvěl. Byl jsem bohem. Teď jsem ocumlaná žvýkačka na lidských botech.

"Nazdar." řekl jsem chladně. "Nejsem ničí zvířátko na hraní, šašek ani poskok. Jsem Kane. Jsem vtělená boží moc." chvíli na mě zkoumavě hleděl a pak se zplna hrdla rozesmál.

"Nebuď naivní to víš, že jsi. Vtělená boží moc? Nah." opět se hrdelně zasmál. "Jediný důvod, proč bych tě teď  hned za tvou drzost neměl potrestat je, že by se to asi nelíbílo mým bratrům. Chtějí si také pohrát." přistoupil ke mně zepředu a podepřel mi prstem bradu. Měl studené rybí oči. "Jakpak asi chutnají tvé rudé rty?" řekl potichu a já nad jeho tónem zcela zkameněl. Chtěli si se mnou pohrát i pohrát. Naše obličeje už dělila jen délka jednoho palce.

"Ale alee? O co se tu můj milý bratře právě pokoušíš? Copak snad nerespektuješ hostův prostor?" uslyšel jsem opět těsně za sebou neznámý hlas. Něčí veliké ruce mi pevně uchopily boky.

"Máš pravdu, host by měl mít nárok na nějaký osobní prostor. Až na to, že tohle není náš host." uchechtl se. Vklouzl mi tenkými prsty pod triko a začal přejížděl po páteři a osahávat nahoře na bocích. Druhý neznámý se mi dostal do těsných kalhot a bez jakýchkoli zábran mi mnul zadek. Pomalounku zkracoval délku mezi jeho dlaněmi a mým přirozením. Snažil jsem se nic nedát napovrch, ale najednou mi unilkl slabý vzdech. Ti dva se na sebe spokojeně podívali, já zrudnul a oni zrychlili.
Tohle je největší hanba, kterou si démon jako já může přát. Tohle je zrůdné, odporné... lidské.

"STOP!" ti dva se prudce zastavili a obrátili za původem hlasu. Já jsem jen zahanbeně sklonil hlavu, protože jsem poznal onen hlas a začal si pro uklidnění broukat. BROUKAT!
"Kreténi. Copak nemůžete aspoň na chvíli vypnout svůj nedočkavý pud? Chováte se jako prvoplánoví lidi!" zněl rozzuřeně. Zněl podivně.

"Nenadávej nám a přidej se. Jednou si to můžeme dovolit." uchechtl se a začal se sápat dál. Mžikem oka jsem byl odtažen jím na druhou stranu chodby a ještě zastřeně slyšel nadávky . Cosi, že je Ryu domýšlivý magor... vtipné jak se hádají. Vtipné jak se mění scény, jak ve filmu. Pak jsem opět vypnul.