Kamarádky a kamarád

Svatba

Dnes nastal ten velký den D jak pro mě tak i pro Sebastiana 💓 a ostatních z rodin.
Moje svatební šaty 👇

Ano to jsem já. Tady vidíte celý můj svatební look.👆
Pokud se vám to nelíbí tak si to nechte pro sebe je to můj velký den D a já si o nenechám zkazit!
.
.
.
Dobře přiznám se že jsem to trochu zakřikla s tím že si ho nenechám zkazit! Protože to bych nebyla já aby se něco nepos.. eehm tedy nezkazilo😔
.
.
.
Vše probíhá naprosto v pořádku. Obřad máme naplánovaný ve 12:00. Je 11:50 což znamená že za deset minut začíná obřad. Podívám se z okna,když mi mamka zavazuje šaty všichni sedí na židlích a čekají na obřad a na nevěstu a najednou zjistím že nikde venku na nádvoří není Stela,začala jsem být o hodně víc ve stresu než jsem byla před svatbou.
.
.
.
Já: Mami sundej mi prosím šaty musím jít hledat Stelu.
Mamka: Dobře a co obřad když ho nestihneš?
Já: Stihnu neboj a když ne tak na mě oddávající počká žádnou svatbu po nás nemá ptala jsem se ho.
Mamka: Dělej jak myslíš holčičko.
Já: Mami,nejsem žádná holčička za chvilku se budu možná vdávat.
Mamka: Ano já vím. Ale počkat jak jsi myslela tím možná vdávat?
Já: Musím rychle najít Stelu bez ní se vdávat nebudu a Sebastian se bez ní taky ženit nebude.
Mamka: Dobře jdu s tebou.
Já: Fajn,ale pospěš si.
Mamka: Jo jo už jdu.
.
.
.
Už 10 minut hledáme Stelu ale ona stále nikde.
.
.
.
O 5 minut později
Najednou jsem otevřela dveře od věže. Začala jsem hystericky řvát. Stela leží u dveří a z hlavy jí teče krev. Ostatní přiběhli za námi a vidím Sebastiana rozmazaně díky slzám jak také brečí. Mamka volá sanitku,poté zjistí že je Stela v bezvědomí a
začíná s resuscitací.
.
.
.
Stela po převozu do nemocnice.
Slyším lékaře jak říká: S paní Seifertovou to je hodně špatné.
Ihned já i Sebastian jsme vběhli do ordinace a začali jsme se vyptávat co a jak.
Sebastian: Prosím vás, řeknete mi co je s mojí maminkou?
Lékař: Ano ale vy paní nejste rodinný příslušník.
Sebastian: Prosím řekněte to nám oběma. Dnes to měla být moje manželka jenže se stalo tohle tak jsme svatební obřad nestihli 😔
Lékař: Dobře pro jednou udělám výjimku.
Sebastian: Moc děkuji. A teď už nás dále ne napínejte.
Lékař: Dobře.
.
.
.
L

ékař: S vaší maminkou je to hodně špatné. Má otřes mozku,zlomenou levou ruku a pravou nohu a také poraněnou míchu.
Sebastian: To jakože už nebude chodit? Ona před dvěma měsíci měla vážnou autonehodu. A včera ji konečně pustili z nemocnice a teď tohle?😭😱😷
Lékař: Jako její ošetřující lékař bych měl vědět co se jí před těmi dvěma měsíci stalo.
Sebastian: Miláčku můžeš to říct prosím za mě?
Já: Ano, miláčku. Stela ehh teda paní Seifertová měla vážné poranění hlavy, tříštivou zlomeninu pravého předloktí a zlomenou levou nohu.
Lékař: Děkuji mockrát že jste si na to vzpoměli a řekli mi to. Díky tomu se můžeme dostat dál než kdyby jste to neřekli.
Sebastian: Není zač. Ale ono se na to zapomenout ani nedá. A co budete s mojí maminkou dělat dál?
Lékař: Otřes mozku vyléčíme konzervativně, zlomenou ruku a nohu dáme do sádry a míchu budeme muset operovat ale je bohužel možné že už nebude moci chodit. Ale 90% lidí se s toho nedostane. Zbylých 10% se s toho dostanou bez následků a normálně chodí ale musí pravidelně chodit na kontroly do nemocnice a méně namáhat nohy.
Sebastian: Počkat,jako že je hodně velká šance že se z toho nedostane?
Lékař: Ano,bohužel je to tak.
Sebastian: A kdy ji budete operovat?
Lékař: Pozítří.
Sebastian: Bude ta operace hodně moc náročná? Jak dlouho bude trvat?
Lékař: Ano bude protože mícha je velice moc důležitá ať už na chození nebo aby vedla páteř. A okolo páteře,míchy a mozku koluje mozkomíšní mok. To vám nikdo neřekne mohou to být 3 hodiny,může to být 5 hodin to nikdo neví. Kdykoliv můžou nastat komplikace ale také nemusí to nikdo nedokáže předpovědět. Ale budu ji operovat já a primář chirurgie pan Cihlář.
Sebastian: Cože tak dlouho? Prosím vás že uděláte co bude nejvíce ve vašich silách. Protože si nedovedu představit že moje mamka už by nikdy nechodila ale jezdila na vozíku.
Lékař: Určitě uděláme co je v našich silách.
Sebastian: Děkuji mockrát.
Lékař: Není vůbec zač. Je to přeci moje práce. Nashledanou.
Já a Sebastian: Nashledanou.
Lékař odchází. Sebastian bledne ve tváři.
Já: To snad není možné. Sebastiáne co ti je jsi nějaký hodně bledý. Pojď si támhle sednout. Přinesu ti vodu.
Sebastian: To je dobrý. Udělalo se mi nějak slabo.
Já: Nějak slabo. Jako jak slabo? Jako na omdlení?
Sebastian: Ano,jako na omdlení.
Přinesla jsem mu vodu a podala jsem mu ji aby se napil.
Já: Je to lepší?
Sebastian: Ano už je to lepší díky.
Já: Neni zač. To je samozřejmost.
Sebastian: To čekání je strašný taková bezmoc. Ach jo.
Já: Pojď půjdeme domů.
Přišli jsme domů a tam na mě čekali rodiče s Matýskem.
Mamka: Tak co je to hodně vážný?!
Já: Ano je,a hodně.!😭
Mamka: A co jí je?
Já: Otřes mozku, zlomená ruka a noha a poraněná mícha 😷
Mamka: Tak to je mi moc líto 😭
Sebastian: Mě to tak hrozně štve,ale co se dá dělat,stalo se stalo a teď musíme bohužel už jen čekat a čekat.
Taťka: Bohužel se nic nedá dělat.
Já: Nedá a to mě strašně ale strašně štve!!
Taťka: Tak to věřím. Tak se držte,kdyby něco tak ihned nám dejte vědět a my už pojedeme domů aby jste si taky odpočinuli musíte toho mít plný zuby.
Sebastian: Ne,klidně tady zůstaňte sice toho máme plný zuby ale vy nám tady nevadíte.
Taťka: Ne,my pojedeme ať máte aspoň chvilku klidu.
Sebastian: Dobře,jak myslíte ale opatrně ať se ještě nestane něco vám a kdyby něco tak vás budeme informovat neboj te se.
Rozloučili jsme se a rodiče odjeli. Půjdeme si lehnout i když ani jeden jen tak neusneme ale pokusíme se aby jsme potom mohli být silný a podporovat ze všech sil Stellu.