Womanizer

349 30 12
                                    

°Marinette°

Po tom rozhovoru s Adrienem mi nebylo dobře. Zlomila jsem mu srdce? Já nevím, vůbec v něm nedokážu číst. To jen on dokáže ve mně...
Už jsem čekala u Notre Damme a v dálce jsem uviděla Kima. Na sobě měl jen to, co si vzal do školy, což mě trošku mrzelo. Ano, vždycky vypadal dobře, ale chtěla jsem, aby vypadal ještě líp než vždy. Bohužel neměl ani žádnou kytku, prostě nic. To neudělá moc dobrý dojem.
„Můžeme jít?" Přátelsky do mě drcne, místo například nějakého polibku. Trochu mi sklesne úsměv, ale i tak přikývnu a jdu hned vedle něj. „Nechce se mi nikam daleko chodit, tak zůstaneme třeba tady v té kavárně, co říkáš?" Už se radši ani nebudu vyjadřovat v myšlenkách, protože je to čím dál tím horší...

„Tusík byla báječná rybka. Víš proč se jmenoval Tusík? Chtěl jsem aby se jmenoval Trsík, ale to my mamka zakázala, protože se jí to nelíbilo. Pak jsem přemýšlel nad pusík, a tak to vzniklo, chápeš?" Radši jsem zakývala hlavou, ikdyž Kimovu logiku jsem moc nepobírala.
„Dáte si ještě něco?" Přijde číšník a odnese nám naše prázdné šálky.
„Ne, už zaplatíme." No, ze šálku kávy jsem se teda nenajedla moc dobře... „Víš Marinette, moc mi Tusík chybí. Nechci tě tím zatěžovat, ikdyž je pravda, že celou dobu jsi mluvila ty a já mluvím jen 5 minut, ale to je jedno..." Co?! Za celé naše "rande" jsem neřekla vůbec nic!! Bože, ať už to skončí...

Kim zaplatil, takže jsme mohly odejít.
„Díky za schůzku." Ani jsem tomu nemohla říct rande...
„Nemáš zač, určitě si to ještě zopákneme. Tak čau ve škole." Rychle zmizel, dokonce i bez nějakého objetí... Pomalu jsem šla domů a najednou jsem u našeho baráku uviděla blonďaté vlasy za křovím. Vytočila jsem Adrienovo číslo a překvapivě začal ve křoví zvonit telefon.
„Co to jako tady provádíš?" Nevím, jestli se mám smát, brečet a nebo být naštvaná.
„Mám tady taky schůzku. A ve křoví jsem proto, protože se tady dívám na veverky, které si díky svému telefonátu vyplašila." Začala jsem se smát, ale najednou mě smích přešel.
„Ahoj Adrienečku." Co ta tady dělá?
„Ahoj Alyo." Dá jí pusu na líčko, přitom se dívajíc na mě. Chce snad, abych žárlila?
„Tak já vás dvě hrdličky nechám o samotě. Užijte si to." Obejmu Alyu a Adrienovi podám jen tak ruku, ani nevím proč.
„Kam půjdeme?" Ještě uslyším, když odcházím.
„Kamkoliv, krásko." Dobře, trochu mi to míchá krev v žilách...
„Co třeba k tobě domů?" Úplně cítím, jak se mi oči chtějí dostat z mých důlku a Alyi nakopnout zadek. No ale to je jedno, stejně Adrien odmítne.
„Pokud si to přeješ." Tak tohle je konec...

Ráno jsem se na holky vykašlala a řekla jsem, že jdu k doktorovi, což jsem vlastně šla, a že na mě nemají čekat. Přišla jsem na druhou hodinu do školy a nestačila se divit. Ani by mě nepřekvapilo, že by si Alya sedla za Adrienem, jenomže vedle něho byla Lila a za ním všechny ostatní holky. Jediné volné místo bylo na straně, kde seděli všichni kluci, hned v první lavici vedle Nina.
„Ahoj Nino." Snažila jsem se ignorovat ten fakt, že se na mě dokonce i Chloé vykašlala a seděla vedle Alyi.
„Ahoj Mari. Chceš pustit můj včerejší mix? Je to fakt husťárna." Souhlasila jsem a Nino mi nasadil na uši jeho velká sluchátka a pustil hudbu. Jeho mix byl opravdu skvělý!
„Páni, to bylo skvělé! Pusť mi ještě něco!"

Popravdě, s Ninem jsem se nikdy moc nebavila, ale po dnešním dnu toho docela lituju.
„Zítra ti namixuju totální odvaz!" Obejmeme se a rozejdeme se vlastní cestou.
„Takže Kim už se ti nelíbí a šlápla sis na Nina? To byl rychlý obrat." No a kdo jiný, než náš Womanizer?
„Tak za prvé, Nino je můj kamarád, nelíbí se mi. Za druhé, to ty jsi včera šel na rande s Alyou a dneska si jenom flirtoval s Lilou a za třetí, nech mě na pokoji." Odpálkuju ho.
„Alya mi už posloužila, k ničemu jí už nepotřebuju. Jen tak mimochodem, dneska mám to samé rande s Lilou. Snad bude stejně úspěšné..." Chtělo se mi z něho zvracet, ale nedala jsem nic najevo.
„Tak si to užij." Usměju se na něj a rychle odcházím.

Dívčí války [DOKONČENO]Where stories live. Discover now