Šance na lepší život I

21. kapitola - Šťastné šumivky

„Fajn, ale jestli nás Peregrinová chytí svedeme to na vás," řekl nejmladší zrzek.

„Já ale nesouhlasil Rone," šeptal Harry, když ho jeho kamarád táhl uličkou k učitelskému stolu.

„To bude dobrý," řekl zrzek. „Já Peregrinovou zabavím a ty jí to hodíš do pití. Nic se nestane."

„Jak myslíš," hlesl černovlasý chlapec a snažil se tvářit neutrálně, aby nebyl podezřelý. U stolu bylo jen pár profesorů a většina z nich se buď bavila mezi sebou nebo vůbec nevnímali, co se kolem nich dělo.

„Pane Pottere, pane Weasley, co tu u Merlina děláte," vyjela na ně profesorka ihned jak je uviděla.

„Chci si s vámi popovídat o mých známkách," řekl Ron nervózně.

„Teď snídám," utnula ho černovláska, „pak mám sedmé ročníky. Přijďte až doučím."

„Je to opravdu důležité."

„Pro mě je zase důležité se najíst," okřikla ho Alma a dále mu nevěnovala pozornost. Harry musel přemýšlet rychle. Musí něco udělat, jinak jejich plán selže. Udělal první věc, která ho napadla, i když asi nebyla úplně nejchytřejší. Předstíral, že zakopnul a shodil tak profesorčin hrníček s čajem.

„U Salazara Pottere," prskala profesorka, „jste horší než Longbottom."

„Omlouvám se, paní profesorko. Přinesu vám nový," šeptl chlapec a odběhl na druhý konec stolu, kde byl zbytek čaje. Nalil ho do hrnečku a nenápadně do něj vhodil i jednu šumivku. Pití pak donesl zelenooké ženě, která ho rychle vypila.

„Tak my už půjdeme, paní profesorko," řekli chlapci a rychle vycouvali od stolu. Doběhli na své místo a sedli si.

„Takže...," ozvala se za nimi dvojčata.

„Zvládli jsme to," oddechl si Harry a dal se do pití své dýňové šťávy. Dvojčata, Ron a Harry začali po nějaké době pozorovat Peregrinovou. Ze začátku vypadala naprosto normálně, ale jak si po chvíli všimli, profesorka vypadala, že bude za pár vteřin zvracet. A nakonec vyletěla od stolu jako blesk a zmizela učitelskou chodbou ze síně.

„Má to takhle fungovat," zeptal se Ron svých bratrů, kteří vypadali mírně zaskočeně.

„No ne..."¨

„Mělo by jí to jen udělat šťastnou."

„Spíš to vypadá, že bude zvracet," konstatoval Ron.

„Už musíme jít, Rone," řekl Harry. „Za pár minut nám začíná bylinkářství." Ron jen přikývl a oba chlapci se rozběhli na školní pozemky až do skleníků.

„Tak jak to dopadlo s profesorkou Peregrinovou," zeptal se jich Hermiona po hodině.

„Jo dobře," zalhali oba chlapci."

„No každopádně teď to uvidíme," řekla hnědovláska vyčítavě. „Za patnáct minut máme obranu." Trio se opět vydalo do hradu a vyšlo několik poschodí až konečně stálo před třídou obrany. Ve třídě byl naprostý klid a chlapci opravdu nevěděli, co si o tom myslet. Za pár minut skončila hodina a ze třídy se začaly valit davy studentů. Harrymu a Ronovi se povedlo odchytit Freda a George, kteří byli bledí jako stěny.

„Předpokládáme" řekl Harry, „že jsme to přehnali."

„Peregrinová tady není," hlesl George.

„Měli jsme McGonagallovou," doplnil Fred.

„Už bychom měli jít," řekla Hermiona a popoháněla je do třídy. „Že jste to vy, tak se zkusím u profesorky McGonagallové zeptat na profesorku Peregrinovou," pronesla hnědovláska a obezřetně se přesouvala k McGonagallové, která si právě sklízela věci ze stolu. Harry a Ron se zatím posadili do lavice a čekali, až se jejich kamarádka vrátí.