Dračí krev

Kapitola XV.

Osoba, která papír vyvěsila, se nacházela v jedné z vesnic, jenž spadají pod Riften. Naštěstí to nebylo moc daleko, zhruba půl hodiny cesty a to se ještě Violet s Neilou polovinu z toho svezly v povoze starého farmáře, co měl podobný směr jako ony. Nechtěl po nich za odvoz nic, pouze pár minut společnosti, kterou mu Neila s radostí poskytla až do konce cesty.

Avšak když dorazily do vesnice, ihned poznaly, že jsou na správném místě. Na plotech, domech, dokonce i střechách visely cibule česneku a v zemi byli zapíchnuté dřevěné kříže. Všechno tohle doplňoval pach smrti.

,,Pitomci." zavrčela Violet a došla k prvnímu plotu, z kterého začala strhávat česnek.

,,Hej! Co to děláš?!" vyjela zděšeně Neila.

,,Ti pitomci si nejspíš myslí, že jim česnek pomůže odehnat upíry. Tímhle je ale spíš zvou dovnitř! Česnek jim totiž vůbec nic nedělá. Akorát jim to prozradí, že obyvatelé vesnice ví o upírech pěkné kulové!"

,,Česnek upíry neodhání?"

,,No to teda neodhání! Zatraceně. Vsadím se, že ti idioti se v tom česneku i koupou!" vyštěkla Violet, během čehož trhala další česnek, který byl přibitý ke zdi domu. Byla by i pokračovala, kdyby neuslyšela cizí hlas ječet podobnou větu, jako předtím Neila:

,,Hej! Co si myslíš, že děláš?!"

Violet otočila svoji pozornost k ženě, která byla přibližně jejího věku, možná o pár let starší. Její obličej byl zkroucený do stejně rozzlobené grimasy jako ten Violetin, no oproti ní místo česneku držela v rukou provaz, na jehož konci byl uvázaný pes, který vypadal, že každou chvílí zdrhne. Avšak nebyla sama. Za ní se začali shromažďovat další vesničané, kteří se vzali bohové ví odkud.

,,Svoji práci." odpověděla Violet ne příliš přátelsky. Když si ale všimla mužů, kteří upevnili svůj stisk na vidlích, zvedla česnek do úrovně své hlavy. ,,Česnek upíry neodhání. Akorát jste jim tak řekli, že si to můžou bez obav napromenádovat k vaší vesnici." s tím česnek odhodila a ukázala na dřevěné kříže. ,,To a samé tyhle kříže. Upíra dřevem zastavíte jenom tehdy, když mu jím probodnete srdce a ani tak nejste z toho venku.''

Vesničané si mezi sebou začali cosi mumlat. Zřejmě zpochybňovali její slova, nebo se snažili najít důvod, proč jí nevěřit. K slovu se odvážila až žena, která doteď pevně držela v rukou provaz se psem, který začal štěkat.

,,Jak tohle všechno víš? Nevypadáš jako lovec upírů. Jsi snad upír? Snažíš se nás obalamutit, abychom odstranili naše obrany?!'' Její slova rozproudila mezi vesničany další vlnu horlivé konverzace. Někteří dokonce hlasitě zabručeli v souhlas a upevnili stisk na svých provizorních zbraních.

Violet se s povzdechem poškrabala ve vlasech. ,,Pokud bych byla upír a snažila se vás obalamutit, tak bych se podle vašich teorií česneku a křížům vyhýbala jako démon svěcené vodě. Zdá se vám snad, že to dělám?''

Opět další vlna horlivé konverzace. Vesničani nechtěli jen tak věřit cizinci, který přišel do jejich země a z ničeho nic začal sundávat jediné věci, u kterých si mysleli, že je ochrání. Tohle mumlání však přestalo, když někdo uprostřed davu vykřikl: ,,Drakobijce!''

Všichni přítomní se otočili na dítě, které se prorvalo skrz řady zdatných mužů, aby mělo lepší výhled na Violet a její společnici. Byla to malá dívka, zrzavá jak liška. Hodně se podobala ženě, která držela v rukou psa a taky se zdálo, že jsou příbuzné, neboť když na tu malou dívku pohlédla, v očích se jí objevila něha i strach.

,,Patricie, říkala jsem, ať zůstaneš v kostele! Tam jsi v bezpečí!''

,,Ale mami!" Aha. ,,To je přece Drakobijce! Přišla nám pomoct!''

,,Drakobijce?" zopakovala žena po své dceři a znovu pohlédla na Violet, která nad tím jenom pokrčila rameny. ,,Ale vždyť ve městě nám bylo řečeno, že tam už žádný Drakobijce nežije. Všichni vymřeli."

,,Taky že nejsem z Riftenu. Když jsem tam ale už byla, tak jsem se koukla po nějaké té práci. Čistou náhodou mi váš papír padl do oka." vysvětlila důvod, proč se nachází v jejich vesnici. Celkem ji překvapilo, že doteď neslyšela Neilu byť jednou promluvit, ale brala to jako dobrou věc. Bohové ví, co by její ukecaná pusa mohla vypustit. ,,Nuže? Chcete mojí-," pozastavila se, protože uslyšela Neilino hlasité odkašlání, ,,tedy naší pomoc?"

Žena si Violet i Neilu ještě jednou pořádně prohlédla, než nakonec stroze odpověděla: ,,Následujte mě."

Drakobijce a sukuba si vyměnili váhavé pohledy, no stejně se za ní vydali. Muži, kteří nejspíš měli roli obránců, vyčkali, až dvě cizinky kolem nich projdou a teprve pak se rozešli. Violet jim to nebrala za zlé, aspoň něco věděli o obraně vesnice, ale bylo jí to nepříjemné. Záda byla totiž jednou z největších slabin, na které nepřítel útočil velmi rád. A jelikož neměla oči vzadu, musela se spoléhat na svůj sluch a instinkt.
Proto byla celou dobu napružená jako kočka, připravená kdykoliv vytasit meč a bránit se. V ostražitosti nepolevila ani tehdy, když je žena zavedla do kostela, jenž se ukázal jako provizorní úkryt pro zbylé obyvatele vesnice. Byla to dobrá volba. Upíři na svatou půdu stoupnout nesmí. Tedy ne do té doby, dokud je někdo nepozve dovnitř.

Pes, kterého žena doteď držela na vodítku, měl ocas mezi nohama a neustále vrčel, ohlížejíc se na Violet za ním. Ne, on se neohlížel za Violet.

,,Prosím, nevšímejte si Maxe. Nevěří cizincům." promluvila žena, která se konečně zastavila na konci kostela, kde stál stolek s několika židlemi a na nich hromada papírů. Vyzvala své hosty, aby se posadili a sama se posadila na židli, jenž stála čelem k nim. ,,Takže vy říkáte, že jste schopní se zbavit upírů?"

Violet hleděla na psa uvázaného ke stolu, když krátce odpověděla: ,,Ano."

Žena, zjevně ne příliš nadšená tím, že jí odpověděla tak stroze, se opřela lokty o stůl a propletla si prsty, aby na ně mohla položit bradu. Violet tuhle pózu znala. Právě teď se žena chystala je důkladně vyslýchat do té doby, dokud nebude stoprocentně přesvědčená, že jim ony dvě dokážou pomocí. Měla však tu smůlu, že na tohle Violet neměla čas a ani náladu. Proto když se nadechovala, okamžitě jí do toho skočila:

,,Pokud nám nevěříte, stačí se rozhlédnout. Kolik vás tu je? Pár desítek? A stále se to snižuje, ne? Vaše pasti, kterým jste věřili, že vám pomůžou, jsou k ničemu. O upírech nic nevíte a už vůbec ne, jak se jich zbavit. My to ale víme. Nabízíme vám naši pomoc.

A věřte mi. Kdybychom byli upíři, byli byste všichni už dávno mrtví." Nepustila ženu ani jednou ke slovu, ačkoliv viděla, že chce mluvit. Nezajímalo jí to. Buď přijme jejich pomoc, nebo ji odmítne s tím, že všichni z vesnice zemřou.