Nechť to láska zastaví /Tomione

38. Orion

Z pohledu Toma..

Ráno jsem se probudil ve své posteli a první co jsem spatřil byl Orion, který seděl na své posteli a vzlykal.
Nikdy v životě jsem ho neviděl projevit takové city a proto jsem se potichu zvedl a došel k jeho posteli.
,, Brácho co se stalo?'' ,zeptal jsem se ho a posadil se vedle něho.
On se na mě jen otočil, ale vzlykal bezeslova dál.
,, Orione, mě se můžeš svěřit'' , zkusil jsem to znovu a dál svou ruku na jeho rameno.
,, Wal '' , vložil si svůj obličej do rukou.
,, Wal je u svatého Munga, v noci měla strašné bolesti a musela se tam okamžitě s madam Prýtovou přemístit. Když jsem přišel ze schůze ,tak mi to řekla Melánie a já běžel okamžite za ředitelem a ten mi dovolil použít jeho letax a vrátil jsem se zpět před hodinou a - " ,odmlčel se a začal plakat ještě víc.
,, Orione co se tedy stalo? ''
,,Wal a já jsme přišli o miminko, prej lékouzelníci tvrdí, že neví jestli dítě někdy mít budeme , miminko bylo hrozně slabé a Wal se snažila udělat maximum ,ale prostě- '' znovu se odmlčel a začal plakat ještě víc.

Nevěděl jsem co mám říct, tohle byla hrozná zpráva.
Nikdy jsem nebyl na tyto věci dobrý a tak jsem se k němu naklonil a přátelsky ho obejmul.
Nechtěl jsem mu říkat uklidňující věci typu ,, bude to dobré'' , jelikož tohle uklidňují není, ba naopak , dostane to člověka to stavu, že má chuť skončit se vším.

****

Den se neuvěřitelně vlekl ,už jen proto ,že máme volno.
Hermiona se přemístila za Wal ke svatému Mungovi a já a Avery jsme se snažili být oporou Orionovi.

Odpoledne utíkalo a já jsem měl půl hodiny před tréninkem.
Vzal jsem si tedy famfrpálový dres , vzal jsem si koště a vyrazil jsem pomalu na hřiště.
Avery slíbil ,že se o něj postará na tu hodinu.

Když jsem dorazil na hřiště tak jsem tam byl zatím sám.
Sedl jsem proto na koště s pocitem, že si v klidu zalétám.

Když jsem vyletěl do vzduchu tak jsem nejprve obletěl celé hřiště a poté jsem přelítl k tribunám.
Seděla tam brunetka ,která na ně blaznivě mávala a já jsem nemusel dlouho přemýšlet o koho jde.

Nejprve jsem si ji nevšímal a lítal jsem dál, ale jelikož je ta Nebelvírka vytrvalá a neustále na mě mávala tak jsem se nakonec snesl na tribunu a usedl vedle ní a pozdravil.
,, Ahoj Grisho''.

Děkuji za 3K přečtení ❤️❤️