6.Díl

536 45 5
                                    

Přišla domů a šla se připravit na prvního zákazníka.

Hotová byla do 30ti minut.

Šla otevřít dveře protože někdo klepal. Jeden chlap a vypadal na boháče.

Svůdně ho odvedla do pokoje kde vykonávala tyto věci a nechala ho ať si užije.

Dal ji 16 liber, oblékl se a odešel. Za celý den měla 5 zákazníků.

Vydělala si 104 liber. Měla štěstí že dneska nebyl její otec doma takže si vzala 20 liber.

Přeci jen ONA ty peníze vydělala. Zbytek dala otci do jeho ložnice.

Vrátila se k sobě a vzala si matčinu fotku.

"Proč jsi musela odjíždět mami?! Kdybys nikam nejela, nemusela bych dělat ze sebe kurvu! Nemusela bych být otcův stroj na peníze a mohla bych být svobodná! Jenže ne! Tys prostě musela odjet!" křičela k její fotce a brečela.

O 3 ROKY DŘÍVE:

"Lindsay oběd!" volal můj táta. Já a on už jsme seděli u stolu a čekáli na mamku.

Když konečně přišla, začali jsme jíst. "Zlatíčko, dneska Louis nepříjde?" zeptala se mamka.

"Ne dneska jel na ten casting do X-factoru." usmála jsem se. "Dobře." přikývla.

"Já dneska musím jet do Londýna kvůli srazu." řekla a my s tátou kývli.

Po obědě jsem pomohla mamce zabalit všechny věci co potřebuje a pak už jsme se šli rozloučit.

"Tak pa. A buď opatrná." naši se políbili a já se usmála nad tím že se stále tak milují.

"Neboj budu." pohladila tátu a otočila se na mě.

"Dávej na tátu pozor ano." zasmála se a dala mi pusu na čelo. "Dobře. Mamko buď opatrná. Mám tě ráda." řekla jsem a objala ji. "Já tebe taky." pohladila mě po valsech.

Pak už nasedla do auta, nastartovala, zamávala nám a odjela.

S tátou jsme se vrátili zpátky dovnitř.

VEČER:

Seděla jsem v kuchyni a dělala si úkoly když jsem slyšela televizi.

Přiběhla jsem za tátou a hleděla na tu havárii. "Dnes okolo půl 3 odpoledne se na směr Londýn stala hromadná automobilová nehoda. Nabourala se 4 auta. Červené ferrari kde byli muž a žena, černá audi kde byla žena, bílá octávie kde byli čtyři mladí chlapci ve věku 16 až 18 a červené BMW kde byla žena. Bohužel nikdo nepřežil. Přejeme upřímnou soustrast všem kteří zde někoho ztratili." to ne!

"Tati..." nedořekla jsem. "Ne. Mohlo jet několik BMWéček. Nemusela to být mamka." doufám že má pravdu.

Ale neměl. Ukázali fotky a mezi mrtvími byla i moje matka.

Skácela jsem se na zem a hystericky jsem se rozbrečela. Táta všude dováděl.

Bála jsem se ho a tak jsem utekla do pokoje.

PO 2 TÝDNECH:

Máma měla pohřeb 3 dny po nehodě.

Táta je jako vymněněný. Nejhorší věc kterou mi udělal že nechal si užít jednoho chlapa se mnou!

Myslela jsem si že moje poprvé bude krásné a s člověkem kterého mijuju a on miluje mě.

Mýlila jsem se. A takhle to šlo pořád.

Otec se ke mně choval jako k věci. Byla jsem jeho služka a také stroj na peníze.

Ležela na posteli a potichu plakala. Někdo zaklepal na dveře jejího balkonu.

Věděla že je to Louis ale přesto se lekla.

Utřela si slzy a šla mu otevřít. "Honey... Proč pláčeš?" zeptal se jí když zavřel dveře.

Nic neřekla jen se opět rozbrečela. Loui ji objal.

"Chybí mi máma." zavzlykala mu do náruče. "Pšššt. To bude dobrý." šeptal ji do vlasů jako venku.

'Řeknu mu to. Sice tu je riziko že se se mnou už nebude bavit ale nedokážu to v sobě dusit! Já mu to řeknu!' pomyslela si. A také to udělá.

Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřitOù les histoires vivent. Découvrez maintenant