Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit

16. díl

"Chceš mít sama pokoj nebo se mnou?" zeptal se jí.

"S tebou." usmála se. Louis s úsměvem přikývl a vedl ji do jeho ložnice.

Tam si odložili věci. Louis přišel k Clarie a ze zadu ji objal.

"Louji, já se bojím že ti něco udělá." zašeptala. "Nemusíš se bát. Budeme mít tu nejlepší ochranku." dal ji pusu do vlasů.

"Pojď, půjdeme si lehnout." vzal ji za ruku a vedl ji k posteli.

Clarie se ještě převlékla do pyžama a pak si lehla za Louisem. Objal ji okolo pasu a popřál dobrou noc.

Ráno se vzbudil jako první Louis.

Podíval se na hodinky, co měl na nočním stolku a ty ukazovaly 8:30.

Otočil se zpátky na Clarie a pousmál se nad jejím spokojeným výrazem.

Opatrně vstal a šel do kuchyně jim připravit snídani.

Udělal palačinky s jahodovým jamem, šlehačkou a k tomu ještě nějaké ovoce.

Přidal ještě dřus, vše naskládal na tác a pomalu aby mu to nespadlo se vydal do ložnice.

Clarie stále spala, takže tác položil na stolek a jemně ji probudil. Dnes už po třetí.

"Sluníčko vstávej." prstem jí lechtal po tváři. "Mmmm." poškrábala se na místě kde ji Louis lechtal a spala dál.

"No ták. Snídaně." zašeptal ji do ucha. "Já chci ještě spát." zamrmlala.

"Musíme vyřešit tu ochranku." řekl a Clarie se probudila.

"Fajn." otočila se k němu. Hned dostala ranní polibek. Když se od sebe odtáhli, usmáli se na sebe.

Pak se pustili do snídaně. Po jídle se Clarie vydala do sprchy a Louisovi volali rodiče.