Arya Nebojácná [pokračování po 8. sérii GOT]

Modré nebezpečí

„Má lady, v dálce jsme zahlédli malý člun," vtrhl kapitán do kajuty, aby to oznámil spící Arye. Té zbystřily smysly, jakmile jí došlo, co slyšela. Už nejméně půl roku byli na cestě, postupně sledovali ztenčují se zásoby a stále nenarazili na nic živého. Rychle vyběhla na palubu, aby se na vlastní oči přesvědčila, že můžou mít ještě nějakou naději na přežití. V duchu si pomyslela, že měla pravdu s životem na západě od Západozemí. Bylo ale málo pravděpodobné, že v lodi bude člověk. Vždyť v dohledu není pevná zem.

Člun byl sice vzdálený na tři míle, ale i z takové dálky byla patrná značná poškozenost prken na boku. Držel se nad vodou snad jen zázrakem.
I kdyby na loďce nebyla živá bytost, stále máme naději, že se dozvíme něco užitečného. Řekla si v duchu Arya a svou myšlenku musela sdělit i kapitánovi. „K tomu člunu se musíme dostat. Je naše poslední naděje. Však vy už víte co dělat."

„Měl jsem stejně mínění, má paní, provedu vše potřebné," odvětil kapitán a rozkázal otočit plachty mírně na severozápad. Příznivý vítr jim foukal přímo do plachet.

Netrvalo dlouho a byli na půl míle od člunu. Za další chvilku, kdy všichni napjatě sledovali blížící se lodičku, už narazila do přídě. To byl signál pro mladého chlapce, aby skočil do vody a přivázal člun provazem. Ten by jim totiž mohl odplout dál do oceánu a už by ho nikdy neviděli.

Zkušený plavec doplaval ke člun a přivázal za jedno vyčnívající prkno lano. Loďka mohla být asi čtyři stopy dlouhá, stopu vysoká a dvě stopy široká. Byla vyrobená z tmavých prken, které byli ze shora rozlámány. Někde byli ještě trochu vidět náznaky držáku na vesla, ale ty nikde.

Na lodi byla jedině šedobílá plachta ušitá z lenu. Ta se vznášela na mořské vodě, která byla ve vnitř a zakrývala skoro celou spodní část, takže pod ní nebylo vidět. Člun vypadal jakoby narazil do útesu a pak zažil tři další silné bouře, které ho úplně zdevastovali. Ještě snad jakoby člun něco nadnášelo, protože při tolika vody vně, by každý normální člun klesl až na dno samého oceánu.

Z vody vedle člunu se naráz vynořila šedomodrá mrtvolná ruka. Vedle další a z druhé strany ještě jedna. Hocha, který plaval přivázat loďku, náhlý sled událostí úplně vylekal. Zpanikařil, chvíli jakoby byl omráčen a pak teprve začal plavat pryč. Nedoplaval ale moc daleko, neboť sebou začal za chvíli ve vodě mrskat a plácat. Pravděpodobně ho ruce chytly a snažily se ho utopit. Plavčík za stálého plácání nad vodou klesl pod hladinu a pak se dlouho vůbec nic nedělo, na hladinu jen nepravidelně vycházely bublinky vzduchu.

Stala se ale nečekaná věc. Místo hocha se vedle člunu, přesně tam kde se před tím vynořili ruce, objevili tři namodralé hlavy s rameny. Na první pohled byly úplně škaredé. Vlasy měly zpola vypadané, některým chyběly kusy tváře a jejich oděv nevypadal nejlépe. První tělo, to které vypadalo nejpěkněji, zamířilo směrem od člunu k velké lodi. Ostatní těla na sebe nenechali čekat a následovali ho jako svého pána. Jelikož byl člun vzdálen jen na několik stop od boku lodi, tak těla za pouhou chviličku se začala škrábat a šplhat směrem nahoru. A nikomu z nich to nešlo kvůli jejich nemotornosti. Na tyto stvoření byl vážně odpudivý pohled, všichni si oddechli, že se s nimi nebudou muset setkat tváří v tvář. Musí rychle napnout plachty, aby mohli vyrazit pryč.

Posádka si všimla, že na člunu se začala podezřele hýbat ta bílá lněná plachta. Zpod ní se vynořila podobná ruka jako ty předchozí a vzápětí celé tělo. To nebylo vše. Vylezlo ještě druhé tělo, které vypadalo nejodrporněji. Na každé ruce mu chyběla půlka prstů a na trupu kusy masa. Obludy tedy vyrazily směrem k posádce jako by jim o něco šlo.

„Honem pojďte všichni na druhou stranu," zakřičel znenadání jeden z plavčíků, „v dálce jsou vidět dvě plovoucí těla!" Všichni přiletěli, aby viděli na vlastní oči co to je. Atmosféra by se dala v této chvíli krájet. Nikdo nevěděl co se děje a proč...

Ale Arya tušila, s těmito tvory se už kdysi setkala a ne tak dávno. Jsou to nejspíš bílý chodci. Ty zvuky, styl jejich pohybu, odstín kůže a roztrhané oblečení. To nemůže být nic jiného.

Jaktože se nerozpadli, když zabila Nočního krále? A proč jsou ve vodě? Náhle jí vyskočila v hlavě hromada otázek. Nebyl čas na přemýšlení musí informovat ostatní. „Já vím co jsou ti tvorové zač. Jsou to bílí chodci, brzy se jistě dostanou na palubu. Je jich kolem nás určitě o mnoho víc. Nemáme času na zmar. Snažte se jim useknout končetiny a shazujte je do vody než oni tam stáhnou vás!!"