Will it be love?

Prolog

Znáte to, sedíte doma, každý den koukáte několik hodin do svítícího monitoru a něco vám schází. Přesněji, někdo vám schází. Postrádáte někoho, s kým se dělit o každodenní zážitky. Někoho, s kým probírat nejnovější skandály pana prezidenta, komu posílat kvalitní memes, které nacházíte při brouzdání internetem. S kým se podělit o to dobré, zlé, vtipné či trapné, co se vám přihodilo. A nebo si prostě jen tak nezávazně pokecat.

Zároveň si ale uvědomujete svou silnou introvertní stránku hraničící s panickou úzkostí. Nepůjdete do společnosti neznámých lidí a už rozhodně tam nikoho neoslovíte, abyste získali novou známost. Nedokážete to. A pokud ano, museli byste mít řádně vypito. Ale vy nepijete, takže na to ani nemyslete. 

Co v takovém případě dělat? Nechat se sžírat samotou? Můžete se pokusit pocity osamělosti potlačovat, ba je dokonce zkoušet ignorovat. Ručím vám ale za to, drahý člověče, že to nepůjde moc dlouho. Nakonec vás to doběhne a praští. Pořád máte ale svoje staré kamarády, že? Tak proč nezkusit napsat jim? Zní to jako prosté řešení situace. To by ale někdo musel mít čas a umět komunikovat i o něčem jiném než o svých nevydařených vztazích. Neustálé stížnosti vaší drahé kamarádky, jak se opačné pohlaví neumí chovat, vám totiž už leze na nervy. 

A pak vás to napadne! Máte přece internet. To zní jako studnice plná lidí, kteří budou svolní ke komunikaci. Naplní vás optimistická představa online přátel, se kterými si budete vyměňovat písmenka, slova, věty, možná i dlouhá souvětí, na chatu. Jenže to jste už zkoušeli, pamatujete? Zapátrejte v paměti, jak to dopadlo. 

"Ahoj, jdeš na webku?"

"Nechceš si vydělat? Tisícovka za hodinku se mnou."

"Čau, necháš si vykouřit?"

"Máš mladší sourozence? Mohli bychom to na ně společně zkusit..."

"Pošleš mi svoje použitý prádlo?"

"Dobrý den Pane, byla by pro mě čest Vám umýt a namasírovat Vaše chodidla."

Někdy ani nepozdravili a radši vám jen poslali fotku svého hrdě vztyčeného deseticentimetrového údu. Jakoby snad čekali, že jim po tomhle ochotně podržíte. Oklepete se ze všech těch vzpomínek. Copak tu už není místo, kde by se dal najít někdo normální? A pak si vzpomenete. Ta seznamka, která fungovala na principu otázek a odpovědí, které se shodují s odpověďmi ostatních uživatelů. Kdysi jste tomu dali šanci, ale jak vás nálada na komunikaci přešla, už jste se tam neobjevili. Existuje ten účet ještě vůbec? I kdyby, na přihlašovací údaje si už nevzpomenete.

Do prohlížeče zadáte adresu a dáte se do zakládání nového účtu. Vyplníte přezdívku, pohlaví, orientaci, zaškrtnete, že hledáte nové kamarády. A pak začnete odpovídat na základní otázky.

"About how long do you want your next relationship to last?" ("Jak dlouho chcete, aby trval váš další vztah?")

S úšklebkem zvolíte možnost "po zbytek života", jste přece romantik. A jak by to měl vidět váš partner? Samozřejmě, že přijímáte jen tu samou odpověď. Ale ale, opravdu? Hledáte nové kamarády a už se vám to takhle zvrtává? Třesete hlavou. Kdepak, mě se nezbavíte. Já chápu, co chcete. Jen pokračujte, nenechte se rušit.

"How important is religion/God in your life?" ("Jak důležitá je víra/Bůh ve vašem životě?")

Další úšklebek a okamžitá reakce kliknutím na políčko "vůbec ne". A jaké odpovědi přijímáte? "Vůbec ne, spíš ne." Chvíli jste se zamysleli i nad volbou "spíš ano", ale nakonec skončila nezaškrtnutá. Copak? Snad vás nevyděsily facebookové příspěvky nejmenovaného politika na téma migrační krize a výbušné náboženství. Hehe, takové nepatřičné vtípky vám vždy vykouzlí úsměv na tváři, což? Ach, ta česká nátura... 

"Are you ready to settle down and get married right now?" ("Jste připraven se usadit a vstoupit do svazku manželského?")

Nasadíte zmatený pohled. Zaškrtli jste, že hledáte jen kamarády a ono to na vás takhle? Hehe, tak co? Jak to vidíte?

"Skip this question." ("Přeskočit otázku.")

Ale no tak, mohlo to být zajímavý. Ale dobře, jedeme dál. 

"Could you date someone who does drugs?" ("Chodili byste s někým, kdo bere drogy?")

"Yes." (Ano.)

A k tomu následně připisujete komentář: "Let's take stuff together!" ("Pojďme je brát společně!)  Někdo se snaží být za každou cenu vtipný? To je zoufalý, milý zlatý. Ale budiž, já vám do toho přece nebudu kecat.

Základních 15 otázek zodpovězeno, teď už si jen dovyplnit profil... Což je vlastně ta nejhorší část. Netušíte, co tam napsat. Co je důležité zmínit? Co je naopak lepší si nechat pro sebe? Přece jen na sebe nevysypete všechno, to by pak psaní s druhou stranou ztratilo kouzlo. 

A tak začnete vypisovat jednotlivá políčka. Píšete o sobě, o svých zájmech. Co studujete, jak rád vyvařujete a pečete, jak trávíte většinu času sledováním oblíbených seriálů a hraním starých her. Nudaaa! Vždyť je to strašně "bejzik", jak by řekla dnešní mládež. Já osobně bych řekl, že váš profil perfektně zapadá mezi šeď všech ostatních. 

A vy mě poslechnete. Konečně na mě dáte, páč do příslušného políčka přikládáš odkazy na své oblíbené punkové interprety, kteří vás provází už od dětství. A taky nezapomenete zmínit, že vás fascinují vrazi. Schvaluji vám první krok, ale ten druhý? To už vypadá, že chcete selektovat jedince, kteří vás kontaktují. A že z toho vyjde... Velmi zvláštní kategorie lidí, řekněme. Nu budiž, jestli je tohle to, co opravdu chcete. 

Klikáte na uložit a nezapomenete připojit svůj obrázek, kde je vidět jen polovina vaší tváře a vaše oblíbená kožená bunda, kterou jste si patřičně vylepšili, jako každý správný punker. Chcete se chlubit bundou, nebo i na seznamce chcete jakousi anonymitu? Nebo obojí? Ah, nenamáhejte se odpovídat, já přesně vím, co za tím stojí. Paranoia. Mám pravdu, že ano? Strach, že na vás narazí někdo, koho znáte, je velký. Vaše soukromí by bylo vyzrazeno. A nebo taky vaše problémy se sebevědomím? Ah, ano, správně. Kombinace obojího za to může. 

Už zase třesete hlavou ve snaze se mě zbavit. Ale no tak, nechte toho. Já vám dám chvíli klidu, teď vám stejně nezbývá než čekat, až vám někdo napíše. Heh, mračíte se. Vy nikomu nehodláte napsat sám od sebe, že? Nemusíte odpovědět, váš výraz to prozrazuje vše. Znám vás. A vím o vás vše.