Zamávala jsem mu na rozloučenou, a on mi naposledy věnoval ten svůj nádherný usměv, při kterém, kdybych se neopírala o kufr, se mi okamžitě podlomily kolena.. Když jsem se otočila, najednou mi usměv z tváře zmizel, jelikož jsem si uvědomila, že už ho nejspíš nikdy neuvidím..
Sice mi řekl, že se mi brzo ozve, ale stejně nechápu jaký by měl mít tak krásný kluk jako je Mark, důvod ozívat se někomu jako jsem já. Já Chloé Carrington, nudná, bázlivá a v poslední době zcela partnersky neposkvrněná holka. Přitom jsem se nahlas zasmála, protože mi to přišlo strašně vtipné..
Otočil se na mě jeden malý kluk, který držel svou maminku za ruku a prohrásil '' Ta holka je divná mami. Směje se sama pro sebe.''. Zase jsem se zasmála a pro sebe si jen řekla, že má asi pravdu.
Když jsem přicházela k autu Lea tam jen netrpělivě klepala s mobilem do své ruky. A sakra, uvědomila jsem si co jsem provedla. Než jsem k autu vůbec stihla dojít a cokoliv říct už po mě začala řvát.
''Uvědomuješ si vůbec jak jsem se o tebe bála?! To je tak težké dojít s jedním kufrem k autu aniž bych tu musela na tebe čekat 15 minut? A to ani ten telefon nedokážeš vzít?'' vyslověně mi to vyřvala do obličeje.
Najednou mě objala a řekla '' Omlouvám se, nechtěla jsem tak řvát, ale hodně jsi mě vyděsila. Slyšela jsem kolik lidí se ztratilo na letištích a prostě..''
''Ne to je v pohodě to já se omlouvám, neměla jsem tě tady nechat čekat, ale..'' okamžitě jsem se rozzářila.
''Co ale!?'' nechápavě se na mě podívala.
''Někoho jsem potkala.. No nebo spíš někoho jsem povalila, ale to je fuk. Podstatou toho je, že se mě zeptal na jméno..a potom.. i na ČÍSLO!'' kladla jsem velký důraz na každé písmeno posledního slova.
Lea začala nadšeně poskakovat a začala se vyptávat na všechny možné otázky. Jak vypadá, kolik mu je, co dělá atd.. Je pravda, že jsem jí bohůžel na většinu otázek musela odpovědět, že nevím, ale i tak jsme z toho byly obě nadšené. Ani jsem si nevšimla, že v průběhu všech těch otázek, jsem už parkovala v garážích našeho resortu.
Když jsme s Leou přijížděly výtahem k mému patru, prohrabovala jsem se kabelkou a hledala klíče. ''Kruci, asi jsem si nechala klíče v autě.. Skočím pro ně.'' naštvaně jsem vyhrkla.
''Nezměnila jsi se. Pořád si stejně zapomnětlivá..'' tím mi dala jasně najevo, že se mi posmívá. '' Kolikatku máš byt, ať tě tam počkám?''
''Hahaha. A ty jsi zase pořád stejně vtipná. Je to 53 byt.'' falešně jsem se usmála.
Byla jsem už někde v 7 patře na cestě do garáží a v tom mi zavibroval telefón. Odemkla jsem mobil a okamžitě na mě vyskočil zvětšený obličej Philla, automaticky se mi vytvořit lehký usměv na tváři. Otevřela jsem zprávu a v ní stálo: '' Dneska v 8 v Landley? Chci tu tvou Leu už konečně poznat!''
''Budeme tam! JO a laskavě se opovaž vzít na sebe ty tvoje ohavné tepláky. díky :* ''. Odepisovala jsem mu mezitím co už jsem vystupovala z výtahu. Najednou jsem za sebou slyšela jméno Clary. Okamžitě jsem se otočila a zjistila že ke mě pomalu kráčí vysoký, hubený blonďák, který zcela jistě není odsud, jelikož jsem ho tady ještě nikdy neviděla..
Měl na sobě černé Ray bany, ale když už byl skoro u mě sundal si je a promluvil..
'' Omlouvám se jen jsem to chtěl zkusit. Připomínáš mi totiž někoho, koho mi před malou chvilkou můj kamarád popisoval..'' do toho se tak divně usmál. Byla jsem z toho mírně vyvedená z míry a nevěděla co dělat.
''Jo v pohodě.. Jsem sice Chloé, ale potřebuješ něco?'' zase jsem se zatvářila dost nejistě a poměrně vystrašeně.
Všiml si toho a hned prohlásil: ''Neboj se nechci tě nějak znásilnit nebo tak..'' zasmál se a mě se do uší vryl jeho hodně hlasitý smích.
''To jsem teda ráda. Omlouvám se ale budu muset jít, kamarádka na mě čeká před bytem, protože jsem si nechala v autě klíče.. Takže zatím ahoj.'' otočila jsem se, ale než jsem stihla udělat krok, chytil mě pod loktem a otočil k sobě.
''Takže ty tu bydlíš?'' překapeně se zeptal a mírně povytáhl obočí.
''Eh, posím tě mohl bys ze mě dát přyč tu..'' vystrašeně jsem vyhrkla a okamžitě mi můj i jeho pohled dopadl na mou ruku..
''Jo omluvám se nechtěl jsem..'' mírně nakrčil své obočí na znamení, že ho to vážně mrzí.
''Ne to je dobrý, každopádně teď už doopravdy jdu.'' na oko jsem mile řekla a ustoupila o krok dál.
''Dobře, tak se teda měj Chloe..'' poznamenal na rozloučení a pořád mě pozoroval.
Roztřeseně a falešně jsem se usmála. A když jsem se konečně otočila vydechla jsem a v hlavě si jen přehrávala ten okamžik.
''To bylo dost divné nemyslíš Chloe?''
