~Love story~

Oliver Wood & Audrey Gaunt

Bradavice, 7. Ročník

,,Ale notak! Neflákejte se! Tomuhle říkáte trénink?! Jste banda línejch prasat!" zařval naštvaně Oliver Wood, který právě ztratil trpělivost se svým famfrpálovým týmem, který se, dle jeho názoru, absolutně nesnažil a nestál ani za dva galeony.

To však přestalo bavit ostatní členy týmu, a tak se shloukli do kruhu a začali se na něčem domlouvat, ignorujíce jejich kapitána a brankáře, který se vznášel na koštěti za nimi a nechápavě na ně koukal.

,,Tak to počkat! To myslíte vážně?! Vy ne, že se jen nebudete snažit, vy se ještě budete na něčem domlouvat BEZE MĚ?!" zeptal se naprosto šokovaně a sledoval je. Jeho tým však ani nehnul brvou, natož aby na něj nějak reagovali. Po chvíli se přeci jen pohli a začali trénovat, jako by se nic nestalo.

To však Oliver nevěděl, co se stane v dalších sekundách. To, co v kroužku řešili, nebyla žádná famfrpálová taktika nebo formace. Členi nebelvírského mužstva totiž na jejich "milovaného" kapitána vymysleli atentát. Fred s Georgem si přihráli potlouk a jedno z dvojčat (Doteď nevím jaké...) střelilo potlouk přímo na Olivera. Co si budeme... Potlouk dobře namířili a i trefili cíl.

Trefili cíl... Trefili Wooda, který se skácel z koštěte přímo na zem. Ostatní členové týmu to jen sledovali z košťat a dvojčata se spokojeně dívala na svou práci, kterou tak sehraně odvedla.

,,Lidi? Jednu věc jsme nedomysleli..." ozvala se Katie Bellová, která se s menšími obavami dívala dolů na Olivera. ,,Jo? Vážně, Bellová? A jakou?" zeptalo se jedno z dvojčat a ušklíblo se. ,,Kdo ho dostane na ošetřovnu?" zeptala se a podívala se po ostatních. Angelina, Alice, Fred i George mlčeli. Ticho prolomil Harry. ,,Já ho tam vezmu..." oznámil s povzdechem a sletěl dolů. Vzal ho k sobě a letěl s ním dovnitř.

,,To bychom měli..." vydechla Angelina a znovu se rozletěla pro camrál.

***

Oliver se probral až na ošetřovně s bolestí hlavy. Zmateně se rozhlédl a absolutně nechápal, co se stalo. Až po pěti minutách mu to došlo. ,,Já je zabiju!" vykřikl skrz ticho ošetřovny a zaklel. Poté ho zarazil hlas, který uslyšel. Za dveřmi.

,,Gauntová!!! Vrať se! Máš u mě měsíc školní trest!" křičela profesorka McGonagallová přes celý hrad a dle klapání podpatků utíkala za onou dívkou. Oliver později zjistil, že to v žádném případě nebyla profesorka McGonagallová, která utíkala, ale právě ta dívka, která měla mít trest. A jak to zjistil? Inu... Lehce. Gauntová totiž vběhla na ošetřovnu jako neřízená střela a spěšně za sebou zabouchla dveře.

Když uviděla Olivera, tak povytáhla obočí. Chlapec na ni jen zíral. Ohromila ho její krása. Její blonďaté vlasy snad až po pas, jasně modré oči, které ho doslova pohltily, nos jako nějaký knoflík... Byla úžasná... A taky ze Zmijozelu, jak si všiml. Ovšem poté se rychle vzpamatoval a podíval se na ni již normálním pohledem.

,,Cos provedla?" zeptal se a uchechtl se. Blondýnka však jen nahodila úšklebek a přešla trochu blíž k jeho posteli. Ještě ho téměř neznatelně sjela pohledem. ,,Co budu mít z toho, že ti to řeknu?" zeptala se a tázavě pozvedla obočí. Oliver se zasekl. Co by z toho měla mít? Netušil. ,,No... To nevim, ale mohla bys mi to říct." tentokrát se ušklíbl i Oliver. ,,Notak... Když myslíš...", protočila oči ,,S tebou taky není žádná legrace... Místo zvířete, který jsem měla na stole, jsem proměnila ve sklenici McGonagallovou." řekla a pokrčila rameny.

Oliver nedokázal udržet smích. Prostě to nešlo, takže se rozesmál, načež Zmijozelka jen povytáhla obočí. ,,Na tom není nic vtipného... Kdyby tam neseděla jak ta pitomá kočka, tak by nemusela skončit jak sklenice..." zamumlala a přešla k oknu. Asi až po deseti minutách se Wood přestal smát. ,,Fajn... Uznávám, že to asi k smíchu není, ale pobavilo to..." rozhodl se sednout si, ale v tom zasyčel bolestí a uznal za vhodné, že bude ležet.