Long journey 3 (CZ; Hobbit)

• 4 •

Jako vždy kráčela neslyšně a opatrně nahlížela za každý roh, aby zjistila, kde se Bilbo nachází. Bez přemýšlení mířila ke komnatám zaplavených zlatem, kde se s Bilbem viděla naposledy. Tak nějak doufala, že šel pouze nedaleko. V Ereboru se nevyznala. Bylo to kamenné království plné spletitých cestiček a každé špatné zahnutí znamenalo hodinu hledání cíle navíc. Cestu zpátky si však zapamatovat dokázala.

Zlatá záře, která vycházela z komnaty jí od sebe odrazovala. Nikdy si nepotrpěla na přepych, ale toto zlato se jí hnusilo jako ještě nic předtím. Vznášel se nad ním opar naplněný něčím špatným. Možná obávané dračí nemoci, která podle všeho do svých spárů lapila i Thorina. Už od té doby, co o ní věděla se obávala, že ani trpaslík jenž si dokáže udržet klidnou tvář v jakékoli situaci nedokáže přemoct tak silnou nemoc. Nyní však viděla, že se bála oprávněně. Thorin byl jiný. Byl pod vlivem nemoci, která ovládla i jeho děda. S ní se choval, jako by žádná nemoc nebyla, ale také to nebylo vždy a kdykoli byli blíž u zlata, jeho povaha byla velice proměnlivá. Z Thorina kterého poznala na Dně pytle se stal Thorin zahalen do pláště Dračí nemoci.

Chvíli postávala na místě, než přinutila své nohy k pohybu a vydala se do leva, odkud k ní doléhal čerstvý vzduch. Předpokládala, že by Bilbo mohl být tam. Hobiti byli neradi v tmavých prostorech, ještě k tomu z kamene. Byli oba dva zvyklí na krásný čerstvý vzduch, prosvětlené místnosti a rozkvetlou zahradu. Výhled na zahrady a útulné nory ostatních obyvatel Kraje byl něco, čeho se nikde jinde nedočká.

Byla zde poměrně chvíli a už na ní dopadala chmurná atmosféra linoucí se k ní ze všech vzdálených koutů temných chodeb a schodišť. Kde jinde by její drahý opatrovník byl než někde, kde by se alespoň trochu nadýchal čerstvého vzduchu?

Když vstoupila na balkón, pokud tomu mohla tak říkat, který byl z poloviny zbořený, ovanul jí sic studený, ale svěží vzduch. S radostí se nadechla a nechala svou tvář ozdobit úsměvem. I kdyby tu Bilbo nebyl, věděla, kde hledat čerstvý vzduch kdykoli, kdy bude potřeba. V komnatě, kterou se s ní Thorin rozhodl sdílet žádné okno nebylo. Líbilo by se jí tam, byla by ochotná tam žít i za tu cenu, že tam není okno, ale výhled na zlato ze všech koutů jí odpuzoval.

Zaposlouchala se do ticha a přestože nic neslyšela, vydala se opět do leva. Hobiti byli neobyčejně tiší. To byl také jeden ze dvou důvodů, proč se Gandalf obrátil na Bilba. Ten druhý byl ten, že drak Šmak neznal jejich pach. Znal trpaslíky, kteří byli ještě k tomu velice hluční, ale je neznal.

Opatrně nahlédla za roh zřícených kamenů a překvapeně zůstala stát na místě, když spatřila Bilba, jak v rukou převaluje průzračný lesklý kámen. Modrá i zlatá barvy se v něm slévaly dohromady a nad jeho jemným povrchem který byl překvapivě přirozeně zaoblený se vznášela slabá pára. Alespoň tak jí to přišlo. Možná si s ní jen zahrával zrak, jelikož kámen, Arcikam, lehce zářil, ale nemohla popírat to, že je kouzelný. A také špatný. Kousek kamene, ačkoli tak kouzelného, který hledali trpaslíci a Thorin ho toužil získat byl v Bilbově rukou a ten se na něj téměř až omamně díval.

,,Bilbo?" promluvila tiše a zmiňovaný s sebou polekaně trhl. Když poznal svou schovanku, uklidnil se a přestal se pokoušet schovat Arcikam. Posunul se na kameni, aby si brunetka mohla přisednout a čekal, dokud tak neučinila. Čekala na vysvětlení, na vyprávění, při kterém jí rovnou řekne, jak dokázali přežít dračí oheň. Nezkoušela se na to ptát Thorina. Při jeho nynějším stavu by to bylo obrovská troufalost.

,,Když jsem byl ve skřetích tunelech, nebyl jsem tam sám. Byl tam prazvláštní tvor, který si říkal Glum. Nikdy jsem nic takového neviděl, ani v knihách nebyla zmínka o tvorovi, kterému by se podobal," začal jí vyprávět to, o čem neměla ani ponětí a ona pozorně poslouchala. Jistě to bylo důležité k tomu, aby pochopila všechno. ,,Ještě předtím, než si mě tvor všiml jsem našel zlatý prsten. Schoval jsem si ho do kapsy. Glum se mnou chtěl hrát hádanky, ano hádanky," přitakal, když si všiml jejího udiveného obličeje. ,,Později začal něco hledat. Hledal prsten a říkal mu Milášek. Moc prstenu jsem objevil zcela náhodou, když jsem utíkal před Glumem, zakopl, spadl na zem a když mi prsten vylétl z kapsy, při tom, když jsem ho chtěl chytil mi spadl na prst. Uvědomil jsem si, že jsem neviditelný." Podíval se na ní. Zatím všechno brala vskutku dobře. Nepozastavovala se nad tím, že má u sebe Bilbo kouzelný prsten, poněvadž už na cestě sem viděla mnoho věcí, ale udivovalo jí, že jí o tom říká až teď.

,,Potom až jsem vás našel. Díky tomu prstenu jsem vás osvobodil z cel v Lesní říši a unikl pavoukům. Díky němu jsem sebral arcikam. Šmak mě neviděl a když jsem viděl vhodnou chvíli, vzal jsem ho a utekl nahoru." Dokončil své vyprávění akdyž se podíval na svou schovanku, zjistil, že ho pozorně pozoruje.

,,Proč jsi mi o tom prstenu neřekl dřív?" zeptala se zvědavě. ,,Nebyla na to vhodná chvíle. Chtěl jsem ti o tom říct předtím, než tě Thorin odvedl. I o tom Arcikamu. Musíš si to nechat pro sebe, to o prstenu i to o Arcikamu," řekl naléhavě. ,,To je přeci samozřejmost. Řekni mi ale, proč ho Thorinovi nevydáš. Třeba by ho mohl vyléčit," řekla opatrně. ,,Nevěřím tomu, že by ho vyléčil. Podle toho, co říkal Šmak by to dopadlo naopak. Musíš si ho vzít ty." Natáhl k ní ruku s Arcikamem, kterou od sebe okamžitě odvrátila. ,,Tebe Thorin podezřívat nebude." Pokusil se jí přemluvit. ,,Nejde to, zjistil by to. Odvedl mě do jeho komnaty a nabídl mi, abych tam s ním byla. Přijala jsem to," zašeptala opatrně. Obávala se jeho reakce, ani nevěděla, kde skončí ostatní, mezitím co ona si bude hovět v přepychu královy komnaty. V tu chvíli si připadala jako šílený sobec a zmocnil se jí pocit viny.

Bilbova reakce jí však nadmíru překvapila.

,,Výborně, výborně." Usmál se na ní. Měl upřímnou radost. Thorin se v její přítomnosti zdál stejný jako předtím, dokonce ještě lepší. ,,Thorin tě nebude z ničeho vinit, budeš s ním v bezpečí a to je důležité," vysvětlil a následně se zamyslel. Iris zahřálo u srdce to, jak přemýšlel, ale znovu se jí zmocnil nepříjemný pocit z toho, že Bilbo může být v ohrožení a myslí především na ní a ne na sebe. ,,Arcikam si nechám u sebe, v komnatách by ho určitě našel." Přemýšlel nahlas. Iris ho sice nechala, ale tázavý pohled z něj nespouštěla a to Bilbovi neuniklo.

Schoval Arcikam do šatů a otočil se k ní čelem. ,,Myslím to s tebou dobře," řekl chlácholivě. ,,Možná až moc, nechci nechávat Arcikam u tebe, když jsi kvůli tomu v nebezpečí," odpověděla upřímně. ,,Nebudu v nebezpečí, uvidíš. Thorin se uklidní." Usmál se na ní a chlácholivě jí objal. Vděčně přijala jeho upřímné objetí, které pro ní bylo cennější než kterýkoli drahokam.