Šance na lepší život I

17. kapitola - Fénixův řád

„Pane řediteli," pozdravil Black a trochu pohodil vlasy. „A vy jste," zeptal se profesorky.

„Alma LeFay Peregrinová. Koukám, pane řediteli," pronesla k staršímu z obou mužů, „že se to tu hemží kriminálními živly," řekla sarkasticky a ladně prošla kolem popuzeného černovlasého muže. Pověsila si kabát a vydala se k místnosti, odkud se ozývalo nejvíce hlasů. Její pozornost najednou upoutal rychlý pohyb někde nad ní. Vzhlédla a ušklíbla se, když spatřila pár zrzavých hlav a jednu uhlově černou, jak se snaží schovat, aby je neviděla. Rozhodla se dělat, jakoby nic nezaregistrovala a i s ředitelem, který ji zatím došel, vstoupila do velké místnosti. Všechny hlasy najednou utichly a oči všech přítomných směřovaly na profesorku. Alma se rozhlížela po místnosti a do každého, který na ni neomaleně hleděl zabodla nepříjemný pohled. Jen jedny oči barvy noční oblohy se na ni dívaly jinak. Profesorovi Snapeovi se v očích zračila jistá zmatenost a naléhavost. Jeho pohled v Almě vyvolával pocit, jakoby měla za pár vteřin zemřít. Rychle se odtrhla od mužových očí a rozhlížela se, kam by si sedla.

 „Omlouvám se, ale nemáme pro vás místo," ozval se milý hlas paní Weasleyové, jak Alma usoudila podle zrzavých vlasů. „Nečekali jsme, že přijdete, ale mohu vám pro nějakou židli dojít."

„To není nutné," řekla černovláska stroze a postavila se za židli Albuse Brumbála. Vypadala jako jeho osobní stráž připravená bránit ho za každou cenu. Oproti usmívajícímu se řediteli působila se svou kamennou tváří jako socha.

„Začneme," zeptal se Albus Brumbál lidí okolo něj.

„I s ní," odfrkl si Black a podíval se na profesorku, která se napjala jako struna. „Ani nepatří do řádu."

„Vy taky patříte na úplně jiné místo že," řekla Alma ledově a zabíjela ho pohledem. „Mohu vám tam zařídit výlet. Sehnat mozkomory nebude problém."

„Almo," zašeptal ředitel a černovláska se trochu uklidnila. „Pro všechny co jste tady, chci abyste věděli, že slečně Peregrinové plně důvěřuji a zaručuji se za ni," dodal ředitel a usmál se na všechny v místnosti. Nikdo už nic nenamítal a schůze mohla začít

„Co na ministerstvu," zeptal se Albus Brumbál. Kingsley Pastorek si významně odkašlal a dal se do řeči. Alma ho neposlouchala. Musela myslet na tolik různých věcí, až ji z toho bolela hlava. K tomu jí celou dobu propaloval pátravý pohled mistra lektvarů. Nechápala vůbec nic a to se jí vůbec nelíbilo. Profesorce už došlo, že Brumbál ví, že je Snape smrtijed. Jako bývalá bystrozorka, která měla ve zvyku vše důkladně prozkoumávat a vyšetřovat si všimla, jak Brumbál Snapeovi věří. Jí osobně to nepřipadalo divné. Nejspíš se znali už dlouho. Jenže když uviděla profesorovo znamení, musela o tom znovu uvažovat. Nejvíc ji zajímalo, proč mu Brumbál tak věří. Z přemýšlení ji vytrhl ledový hlas profesora Snapea.

„Za patnáct minut musím být u Voldemorta," řekl jakoby se nechumelilo. Almě to najednou došlo. Snape je špion. Nechápala, jak je schopný tohle dělat. Jediné, co jí běželo hlavou bylo to, že Snape musí být neskutečně dobrý herec. „Musím vám také něco říct."

„Něco co se týká Voldemorta," zeptal se Brumbál i přes to, že odpověď už znal. Lektvarista jen stroze kývl. Černovlasý muž se naposledy krátce podíval do zelených očí profesorky obrany proti černé magii.

„Chce Peregrinovou," vyřkl tato dvě slova, kvůli kterým Alma málem omdlela. Zaryla své nehty do židle, až jí zbělely klouby a snažila se tuto nepříjemnou bouři přečkat. V celé místnosti najednou nastalo ohlušující ticho. Jednou se to muselo provalit. Věděla, že tohle někdy přijde. Věděla to už od doby, kdy navštívila dům v poli rudých máků, kterému chyběla majitelka. Alma LeFay Peregrinová byla jen další v řadě. Chtěla to ale udržet v tajnosti co nejdéle. Pro dobro své i všech ostatních kolem ní. „Přeje si, abych se s ní spřátelil, poté ji omráčil a přivedl ji k němu. Nikomu neřekl proč, ale důrazně mě upozornil, že je to pro něj velmi důležité," řekl trpce a černovláska si ani nechtěla představovat, co tím opravdu myslel. „Nesmím ho zklamat." Nakonec rychle vstal od stolu a vydal se pryč z místnosti. Alma už chápala, proč byl včera tak nekompromisní. Kdyby se to někdo dozvěděl... Ani na to nechtěla myslet. Rychle vyběhla z místnosti, aby si s ním mohla ještě promluvit a nedbala na tázavé pohledy ani na Albuse, který volal její jméno. Pár kroky byla v potemnělé chodbičce.