Irish horror story [CZ1DFF]

15. | I lost my mind

Za normálních podmínek bych s Niallem nikam nešla. Zavřela bych mu dveře před nosem a klidně ho nechala,aby zvonil na náš zvonek u dveří..
Ale teď? Jsem dočista jiná. Dokonce jsem se počas našeho výletu na fotbalový stadion přistihla,že jsem jen tak očkem zavadila o jeho oči pokaždé,když něco vášnivě prožíval nebo se smál.
Měním se a to už je jasné pár dní zpátky. Jenže.. Prospívá mi to k něčemu?
       Kupodivu Niallovi nevadilo,že si do jeho terénního auta sednu celá mokrá a od bláta.
Niall na tom nebyl o nic líp,takže..
(...) "Vadilo by ti moc,kdybych tě teď ukradl na menší vyjížďku ke mě domů?" zeptá se.
"Jen se převlíknu a pak tě odvezu domů"
"Pro mě za mě" pokrčím rameny a lehce se pousměju.
Už zase..
"Dobře" hlesne a můj úsměv zkusí napodobit,což mu jde skvěle.
Pozoruju ho,jak otočí klíčky v zapalování,motor auta naskočí a my se pochvilce rozjedeme po cestě,která vede od parkoviště u stadionu.
Jakmile vyjedeme na hlavní spojku,tedy na hlavní silnici se spoustou křižovatek a semaforů,začneme potkávat mnoho lidí,kteří si (a není divu) všimnou Nialla.
Niall se začne nepřítomně uculovat.
"Tohle děláš vždycky?" otočím se na něj.
"Co myslíš?" zeptá se.
"Začneš se na ně vždycky smát?" 
"Vždycky ne.. Ale je lepší,když mě vidí v dobré náladě" odvětí.
Odtrhnu od něj svůj pohled a když zastavíme na křižovatce,můj zrak zabloudí na auto,stojící vedle toho Niallova - Za volantem sedí nějaká starší paní a její dcera jí bouchá do ramene.
Obě se tak nějak šklebí,nedá se říct,že je to úsměv.
"Usmívej se a mávej" zasměje se Niall a předkloní se tak,aby přes mě viděl.
Malá dívka ve vedlejším autě dostane úplný záchvat - Začne poskakovat na předním sedadle spolujezdce,tedy na sedadle,které je blíž mě a já si všimnu,že jí po tváři začnou téct slzy histerického pláče.
V tom se ale na semaforu objeví zelená a my se rozjedeme.
"Tobě to nevadí?" ptám se dál.
"Myslíš.. To,že mě lidi vidí s tebou?" odvětí.
"Přesně to mám na mysli" úžasle se na něj podívám.
Úplně mě překvapilo,že hned věděl,co chci říct.
"Nemá mi to proč vadit. Je to přece můj život a je jen na mě,co já si v mém životě budu dělat. Jasně,jsem popstar,ale s tebou mám pocit,že jsem prostě.. jen něčí spolužák. Obyčejnej student a něčí kamarád. Ostatním může být jedno,co dělám,ale ovšem,že jim to jedno není,protože jsem přece ten Niall Horan.."
Otočím k němu hlavu a nenápadně se pousměju.
"Lidi se nudí,a proto píšou i takový drby,že Niall Horan jel s nějakou dívkou odněkud někam. Na to jsem si zvykl,pomale nemůžu svést ani nějakou mou bývalou spolužačku.." dovysvětlí a odbočí na méně frekventovanou silnici,kterou začínají lemovat celkem dost luxusní domky,takže mi je jasné,že tady někde musí Niall bydlet.
A ještě aby ne - Po malé chvilce Niall vjede na příjezdovou cestu menšího bílého domku s obrovskými okny a velkou terasou.
Sedím jako zaražená,mezitím co Niall vytáhne klíče ze zapalování a odepne si bezpečnostní pás.
Sklopím zrak dolů a čekám,že odejde a nechá mě tu,jenže on místo toho řekne:
"Ty nejdeš?"
Zvednu k němu pohled a ušklíbnu se.
"No,myslela jsem,že bych počkala tady.."
"Snad se mě nebojíš" pozdvihne obočí a pousměje se.
"To ne.ale-"
"Fajn,tak na co by si čekala tady? Zaprvý,je mi to blbý nechat holku čekat v autě mezitím,co se jdu převlíknout a kdo ví,jak dlouho to bude trvat a zadruhý,prostě je to divný" vysvětlí a vyleze z auta.
Obejde ho a otevře dveře na mojí straně.
Malou setinu minuty ještě sedím na sedadle,pak se teda odvážím,odpoutám se a vylezu z auta.
Niall za mnou,jako pravý gentleman,zavře dveře a jako první se prozměnu rozejde ke dveřím svého domu.
Koukám se úžasle kolem a prohlížím si každý koutek jeho domu i zahrádky před domem.
Klíče v zámku cvaknou a než se stačím snést na zem,Niall zmizí v otevřených dveřích.
Pomalu vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře.
Do nosu mi uhodí sladká vůně připomínající mi vůni růží.
"Dáš si kafe? Nebo čaj? Já teda preferuju čokoládu,ale je to na tobě.." ozve se Niallův hlas.
Sice nevím,kde je,ale jdu právě za jeho hlasem.
Po mrňavé chviličce ho najdu v kuchyni,kde ohřívá ve varné konvici vodu.
"Mám holandskou čokoládu a jestli si jí ještě neměla,tak si piš,že si jí budeš chtít dát znovu,protože to je prostě.. Muá" přivře Niall oči a při něčem,co se má podobat slovu Muá,se zasněně podívá vzhůru ke stropu a svou grimasou mi připomene rozplývající se postavičku z pohádky.
"Víš co? Běž se převlíknout,já mezitím tu čokoládu udělám.." navrhnu.
Niall se na mě podívá,usměje se a odstoupí od kuchyňské linky.
"Vážně?"
"Ano,vážně" špitnu.
"Dobře.. Hned jsem tu" hlesne a zmizí na chodbě.
Slyším dupání jeho nohou,které stoupají po schodech a pak jen zaslechnu bouchnutí dveří.
Voda ve varné konvici je už ohřátá,takže vezmu konvici a naleju do obou hrníčků přiměřeně vody.
Kuchyní rázem zaplní kakaový opar. Vždycky jsem tuhle vůni vídala u babičky,připomíná mi to dětství.
Ve vzpomínání na dětství mě ale zatrhne myšlenka na to,co tu vůbec dělám.
Asi jsem se úplně pomátla. Přehodila jsem vyhýbku. Úplně.
Jako bych otočila list knihy a žila svůj život tak,jak je napsán.
Lépe. Bez zbytečných hádek a provokací vůči Niallovi a ostatním.
Ale teď vážně.. Co to se mnou k sakru je?
Vůbec nic nechápu. Ne,nechápu sebe.
"Ježíš,to voníííí" přiběhne do kuchyně Niall a tím mě celkem vyleká,takže s konvicí,kterou stále držím v ruce,zavadím o roh kuchyňské linky a vroucí voda z hrdla konvice mi vystříkne přímo na ruku.
"Aaauuuuu" začnu syčet a v mých očích se objeví slzy.
"Panebože! Charlie,jsi v pohodě?" zděsí se Niall.
Popadne mě bezmyšlenkovitě za ruku,kterou mám popálenou od vody a strčí mi jí pod proud studené vody,která srší z kohoutku ve dřezu.
Křečovitě zavřu oči,zamračím se a zakňourám.
"Auuu,to bolí.." povzdychnu.
"Nech si to ještě pod vodou,skočím si pro obvoz,trošku ti to pofidérně zabalím a pojedeme do nemocnice"
"Ne,hlavně to ne" zavřísknu.
"Já se tě neptal.." otočí se na mě při odchodu s vyděšeným výrazem ve tváři a na malou chvilku zmizí někde v útrobách chodby.
Potom ale přiběhne s balíčkem v ruce a opatrně mi začne ruku svazovat.
"Bolí to?" zeptá se kontrolně.
"Jako čert.." přecedím přes zuby.
Ačkoliv se to nezdá,voda byla doopravdy moc vařící.
Niall udělá na mé obvázané dlani milou mašličku z konců obvazu a přitáhne si mě k sobě.
Silně mě obejme a šeptne:
"To bude dobrý,pojedeme do nemocnice"

Tak jo,po dlouhé době chapter ;33 Snad si jí užijete^ Je celkem narychlo napsaná,takže se v ní dnes nic moc neudálo,takže.. :DDD :) Uvidíme se u další kapitoly přístí víkend <33 Miluju vás ;3<3