Irish horror story [CZ1DFF]

13. | Again

V noci jsem nemohla pořádně spát.
Prostě mi vrtalo hlavou Niallovo chování. Teď myslím to jeho normální chování.
Choval se ke mě celkem hezky,což mě možná i zahřálo u srdíčka.
Možná.. Možná bychom to měli zkusit znovu.
(...) S lehkými kruhy pod očima sejdu dolů po schodech.
Dnes je poslední den našeho prodlouženého ředitelského volna,takže je načase udělat něco,co jsem za celý týden nestihla - Lenošit.
Jen tak si zkrátka sednout,pustit si televizi a tak zůstat celý den.
V kuchyni se potkám se spěchajícím tátou,který..
"Tati?" podivím se ve dveřích kuchyně.
"Ano,zlatíčko?" rozhrabe pár papírů,které jsou rozházené na stole a odvrátí od nich pohled ke mě.
"Je neděle,nemáš být dnes doma?" zeptám se.
"Jedna kancelář mi napsala,že je dnes poslední možnost předvést naší novou kampaň,takže musím do práce" zastrčí papíry do aktovky,kterou drží v ruce,tu si hodí na rameno a když kolem mě prochází,vlepí mi pusu na tvář.
"Opatruj se,Charlie" hlesne a je tatam.
Překvapeně se kouknu ke dveřím,kterými táta vyletěl ven jako papírový čert.
Je pro mě raritou tátu vídat ráno doma. Přes týden pracuje od brzkých ranních hodin a o víkendu,tedy jenom v neděli,bývá doma a to je ještě zavřený v kanceláři.
Už nám dlouho slibuje,hlavně teda mamce,která s jeho neustálou prací není spokojená,že s námi bude trávit více času,ale zatím jsme se nedočkali.
V chundelatých papučích,které zahřívají mé nožky,se došourám až ke kuchyňské lince.
Vytáhnu z poličky v kredenci talíř,naskládám na něj suroviny,které by mohly alespoň něčím připomínat snídani a odeberu se do obýváku.
Ještě než si sednu,stačím chmatnou do ruky ovladač a zapnout televizi.
Je neděle,takže je nadmíru jasné,že nenajdu žádný normální film. Nic v ní nedávají,což znamená,že to jistí pohádky.
Přepnu na Disney channel a zaposlouchám se do znělky seriáli Liv&Maddie.
Tak nějak děkuju Bohu,že nemám dvojče jako jsou ty dvě.
Už jen ta představa je hrozná. No,i když.. Zase by za mě mohla chodit na rande. To je fakt.
Z mého uvažování a částečného snídání.. tedy z činnosti,která se nijak nepodobá normálnímu snídání,mě vyruší zvonek.
Moje zorničky se okamžitě zvětší,oči se mi valí z očních ďůlků a v hlavě se mi rozezní ozvěna zvonku.
Aaron.
A proč mě hned napadne on? Jednoduché. Utekla jsem z rande. Z nejpříšernějšího rande,které jsem kdy zažila. 
Polknu sousto,naposledy se napiju brusinkového džusu a pomalu dojdu ke dveřím,které s opatrností otevřu.
Jenže místo toho,aby před nimi stál Aaron,kterého jsem čekala,stojí před nimi úplně někdo jiný.
"Co tady děláš?" vykulím na něj oči.
"Taky tě rád vidím" hlesne Niall a nakloní hlavu na pravou stranu.
Pak si mě prohlédne od hlavy až k patě a zase zpátky a špitne "Asi jdu nevhod,že?"
"Určitým způsobem jo,ale už jsem nespala" odvětím.
Civím na něj překvapeným pohledem,zrovna jeho bych tu vůbec nečekala.
Niall mlčí,jen se na mě dívá a jeden koutek jeho úst,ten levý,tvoří na jeho tváři mírný náznak ďolíčků.
Pomale nejsou vidět,ale jemné jamky na jeho tváři si všimnu hned napoprvé.
"Půjdeš dál?" zeptám se a jemně se ušklíbnu.
Je to blbá otázka,začínám se červenat.
"Když už mě zveš.." hlesne a vejde dovnitř dveřmi,které pootevřu trošku víc.
"Neruším? Nerad bych,aby si tvoje rodiče mysleli,kdo ví co" postaví se doprostřed předsíně a čeká,až za ním zavřu dveře.
"Nebudou si myslet nic,nejsou doma.." odvětím a zamknu.
Když se na Nialla podívám,všimnu si,že si všechno kolem něj se zvláštním pohledem prohlíží.
Snad se tu nebojí..
"Dojdu se převlíknout" oznámím mu a pak ukážu prstem na dveře vedoucí do obýváku.
"Jestli chceš,sedni si a posluš si,stejně jsem si asi udělala moc velkou snídani"
Niall se na mě pousměje a sleduje,jak kolem něj projdu až ke schodům a chytnu se zábradlí.
Naposledy se na něj otočím,abych zjistila,kam se dívá.
Kriste,ještě aby se mi díval na.. ehm,nebudeme to řešit.
Rychle vyběhnu schody,vlítnu do pokoje a otevřu dveře šatny.
Jako první popadnu bílý svetr a černé legíny s květovaným vzorem.
V mžiku se obléknu,ještě stačím vlítnout do koupelny a učesat své hnědé vlasy a za malý okamžik sbíhám schody po dvou.
Udýchaně se objevím v obýváku,mezitím co Niall už sedí na pohovce a směje se pořadu,který běží v televizi.
Všimne si mě až po nějaké té chvilce,co stojím mezi dveřmi. A to je jen dobře,aspoň mám čas se vydýchat.
Podívá se na mě a mírně se uculí.
"Coje?" zeptám se.
"Ale nic"
"No,něco být musí,když se mi směješ"
"Já se nesměju,já se usmívám" namítne.
"Ale proč?" zeptám se.
"Jen tak"
"Nic není jen tak" usoudím.
"Tak je to asi v tom případě,že ti to sluší" uzemní mě svou větou.
Malátně stojím ve dveřích a až po další minutě mi tak nějak dojde,co to vůbec řekl.
"Že tě sem poslali ostatní,viď?" dám si ruce vbok.
"Řekli mi jenom adresu" usměje se a zvedne se z pohovky.
"A ty si jí chtěl vědět proč?" následuje další z mých otázek.
Je to jako u výslechu.
"Je to jednoduchý" začne a dojde až ke mě,takže teď odemně stojí asi jen dva kroky.
"Nezačali jsme moc dobře a jenom kvůli mě a mému chování si si zničila šanci si splnit sen" 
Až teď si pořádně můžu všimnout,že je vyšší jako já. Ne moc,ale vyšší je.
Nikdy jsem si toho nevšimla,až teď. Je to zvláštní. A proč vůbec nad tím přemýšlím?
"Takže.. Ty tu jsi jen proto,abych se vrátila do studia a kývla na Andyho nabídku?" zeptám se.
"Padesát na padesát" pokýve hlavou do obou stran a pak se znovu usměje.
"To myslíš jak?" zase se zeptám.
Niall chvíli přemýšlí a vypadá to,jako by v hlavě formuloval větu,kterou bych měla normálně pochopit a nemělo by mi to dělat problém.
"Vlastně jsem tu i proto,že chci urovnat všechno mezi námi a.. abych tě znova viděl" hlesne.
Z jeho tváře se neztrácí jeho úsměv.
Musím vypadat vážně divně - Civím na něj se zvláštní pohledem v očích a s otevřenou pusou do písmene O.
"Aha.." konečně něco řeknu.
Je to jediné,na co se právě zmůžu.