Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

11 | Ticho před bouří

„Cože?" zahuhlal Ron zmateně. „Jakej majitel?" Zaostřil na dopisy v rukou své sestry a Harryho. „Kdo vám teď píše? Pošta přece chodí až o snídani."

„No, Snape asi nepotřebuje čekat do rána, když ti chce něco sdělit," odpověděla Ginny s protočením očí a obrátila se na Harryho. „První hodinu mám už v pondělí po večeři. Kdy ty?"

Harrymu se bezděčně zpotily ruce. Úplně na hodiny nitrobrany zapomněl, vzhledem k dnešnímu školnímu trestu a vyhlídce dalších dvou. „V úterý k večeru," odpověděl zcela mechanicky. Myšlenky ho doběhly až o několik vteřin po vyřčení těch čtyř slov. Překvapeně se ohlédl na svou přítelkyni. „Počkat, my budeme mít tu nitrobranu každý zvlášť? Nějak jsem myslel, že ji budeme mít hromadně."

„To si Snape užije, pokud vás bude mít každýho na jeden den v týdnu. Mu zbude akorát pátek a víkend volnej, pokud začíná od pondělka," zahučel Ron. „Ale tak přežívat bude asi spíš jen vás dva, když ty další jsou Malfoy a Blaise."

„Kdybyste se aspoň JEDNOU uráčili v hodinách poslouchat," ozvala se nakvašeně Hermiona a prudce zaklapla učebnici Lektvary pro pokročilé, „tak byste věděli, že mi zdůraznil, že hodiny nitrobrany jsou individuální. Navíc jste zřejmě zapomněli na další dva studenty z Mrzimoru a další dva z Havraspáru. Pochybuju, že nějaký volný čas vůbec má." Její hlas byl nepřirozeně vysoký a Harrymu se zdálo, že nemá daleko k pláči. „A teď, pokud mě omluvíte, jdu spát." Zvedla se tak rychle, že málem smetla Rona z křesla, na kterém s ním seděla, a ze společenské místnosti prakticky utekla. Zrzek se zmateně ohlédl, ale nakonec jen pokrčil rameny.

Ginny se kousla do rtu. „Měla jsem ji nechat vyhrát," povzdechla si. „Teď bude akorát zklamaná pokaždé, když o nitrobraně řekneme slovo."

Harry s Ronem si vyměnili překvapené a částečně vyděšené pohledy v reakci na Hermionin rychlý odchod. To však nebylo to, co je trápilo nejvíc.

„On učí nitrobranu i lidi z Mrzimoru a Havraspáru?" zamumlal Ron tiše, jako kdyby si tím chtěl zajistit, že ho Hermiona neuslyší.

Harry na to jen pokrčil rameny a stočil pohled ke své přítelkyni. Něžně jí položil dlaň na hřbet ruky a bříšky palců ji polaskal po kůži. „Ginny, neber si to tak. Chápu, že tě to na jednu stranu mrzí, ale uvědom si jedno – prokázala jsi, že jsi ještě o krapet schopnější než Hermiona, což je samo o sobě velký úspěch, protože všichni víme, jak skvělá kouzelnice Hermiona je." Vyhledal její oči a usmál se tak sladce, že by pro ni byl hřích mu ten nádherný, láskyplný úsměv neoplatit.

„Jo a já to akorát budu poslouchat," zabrblal Ron a okázale se odvrátil poté, co se Harry natáhl, aby Ginny políbil. Pokud si však myslel, že to bude jen letmé políbení, spletl se. Upřímné pohihňávání z koutu, kde seděly druhačky, se slilo dohromady s tichým mlaskáním a ubezpečilo ho, že už asi nemá smysl se pokoušet o něco jiného, než se taky sbalit, protože s nimi už nebude řeč. Ani se neobtěžoval, aby se rozloučil, vztekle napomenul děvčata (čímž se rozhihňala ještě více) a s mumláním se okázale vydal do ložnice.

„Jak to vlastně šlo na trestu? Po tom tréninku jsem se tě ani nestačila zeptat. Doufám, že se k tobě Malfoy se Snapem chovali slušně." Ginny pobaveně Harrymu rozcuchala vlasy a opřela se zády o jeho hrudník na sedačce. „A taky doufám, že už máš s tresty vybráno."

Harry se zachichotal podobným způsobem jako druhačky v rohu, kvůli čemuž Ginny zmrzl úsměv ve tváři. Polkl a nervózně se podrbal ve vlasech. „No, s tresty ještě úplně konec není... Řekněme, že kvůli ulehčení dnešního trestu mě čekají ještě dva..." Už viděl, jak se Ginny nadechuje k reakci, a proto jí rychle skočil do řeči. „Ale pochop, kdo by chtěl sahat na červy a pijavice rukou? To bych také mohl strávit následující týden na ošetřovně. Takže jsme se Snapem uzavřeli dohodu. Pokud však pominu tohle, tak byl trest ve výsledku vlastně celkem fajn. S Dracem jsme si docela příjemně popovídali o zvěromagii a podobně, přičemž jsme Křiklanovi připravili ingredience do lektvarů. Nic víc, nic míň, už bych na to raději nemyslel."