Poslední rozloučení

Chlapec s tyrkysovými vlasy

Stejně jako každý rok při nástupu do Bradavic, byly už všechny kufry sbalené a připravené v chodbě. Teprve za dvě hodiny budou všichni vzhůru a zmatkovat, ale teď, v pět hodin ráno, vládl domem kompletní klid. Harry se natáhl pro své brýle a pomalu se zvedl, Ginny se vedle něho nepatrně zavrtěla. Měl v úmyslu najít malou krabičku, kterou schovával již 16 let. Nebyla ukryta bezdůvodně, ale Harry věděl, že je ten pravý čas a že už je Teddy dostatečně starý. Spokojeně se usmál, když nahmatal černou krabičku a zastrčil si ji do kapsy. Po špičkách vyšel z pokoje a zamířil do místnosti na konci chodby, kde spali dva nejstarší chlapci. Strčil do dveří, které nehezky zapraskaly a pomalu došel k postavě zabalené v peřinách. ,,Teddy...Tede!"
,,Ermmm, moc brzo." zamumlal chlapec, jehož vlasy se z nenadálého vzbuzení zbarvily do tmavě modré.
,,Honem, vstávej. Něco pro tebe mám." sliboval Harry a zubil se na chlapce, který byl jako jeho vlastní syn.
Teddy otevřel jedno -momentálně zelené- oko a jeho vlasy ze začali vracet do původní tyrkysové barvy. ,,Co je to ,,něco"?"
,,Vstaň a uvidíš, lenochu." Zakoulel očima Harry a vydal se dolů do kuchyně. Za sebou slyšel šustění přikrývek a hlasité Teddyho zívání. Obvykle by ze sebe Teddy chrlil jednu otázku za druhou, ale kvůli velmi brzkým ranním hodinám a kvůli jeho ,,alergii na rána", nepromluvil zatím ani slovo.

-----

,,To myslíš vážně?" Ujišťoval se po stopadesáté Teddy.
,,Naposledy opakuji, že ano, myslím to vážně. Ale jen jednou a naposled, ano?" usmál se na něj Harry.
,,Budu se s nimi moc setkat." Vydechl spíš pro sebe. Jeho vlasy změnily barvu na žvýkačkově růžovou, přesně jakou měla jeho matka na fotce, která vysela nad krbem.
,,Tak do toho." Řekl Harry a vložil mu Kámen do dlaně.
,,Počkej, co když se jim nebudu líbit?!" Vykřikl v panice Teddy sotva sevřel Kámen v ruce, ale Harry se jen usmíval na něco za Teddyho zády.
,,Jak tě mohla napadnout taková blbost, Edwardem Remusi Lupine?" Ozval se za ním ženský hlas. Teddy vyskočil z křesla a rukou srazil lampu, která s hlasitým řachnutím dopadla na podlahu. Předním stála mladá žena s žvýkačkově růžovými vlasy, která držela za ruku muže se zelenýma očima a světle hnědými vlasy. ,,Mami?...tati?"
,,Dávej pozor, Teddy." Usmál se na něj jeho otec pyšně. Na oko naštvaně se otočil k Harrymu. ,,Pottere, dáváš tomu chlapci vůbec najíst? Je hrozně vychrtlý!"
,,Remusi!" Napomenula ho Tonksová, ale na tváři jí hrál pobavený úsměv. ,,Poslední věc, kterou Teddy chce je ztrapňování od otce."
,,Tobě to ale nevadí, že ne?" Remusi mrkl na Teddyho, jehož vlasy se nevědomky zbarvily do světlehněda.
,,Ne, nevadí." Pokrčil rameny Teddy a na tváři mu hrál potutelný úsměv. ,,Promiň, mami."
,,Tvrdohlavý, stejně jako tvůj otec." Zakroutila hlavou Tonksová a její vlasy nabraly fialový nádech.
,,To je tak cool." Pozoroval matčiny vlasy, jakoby to ještě nikdy neviděl.
,,No jo, tohle máme společné, narozdíl od tohohle šprta." ušklíbla se a ukázala na svého manžela.
,,Doro..." Remus protočil oči v sloup, ale nedokázal skrýt pobavený úsměv. V tu chvíli si Harry uvědomil, proč ho Teddyho úsměv občas vyváděl z míry. Byl totiž přesnou kopií úsměvu jeho otce.

Ostatní upoutal hlasitý dusot nohou, a tak obrátili pozornost na schody. Dva malí chlapci stáli za jedním starším, oči plné zvědavosti.
,,Tati, slyšeli jsme ránu....a nevěděl jsem, že máme návštěvu." Vysvětloval starší z nich.
,,Jamesi," oslovil ho Harry a pokynul jim, aby přišli blíž, ,,to jsou Remus a Tonksová."
,,Teddyho rodiče?" Zeptal se zmateně.
,,Pak vám to vysvětlím." Povzdechl si Harry, věděl, že výslech od chlapců bude nekonečný.
,,Profesore, tohle je James Sirius. Za ním se schovává Albus a můj synovec Fred."
,,Těší mě." Ušklíbl se Lupin. ,,Sirius neustále mele o tom, žes pojmenoval svoje dítě po něm. Fred sice taky, ale s ním to jde ještě vydržet."
,,Můj strýc?" Zalapal po dechu zrzavý hoch.
,,No jasně, je na tebe pyšný až za hrob." Usmála se na něj Tonksová.
,,Kluci, myslím, že bychom měli nechat Teddyho s rodiči o samotě." Harry vyvedl ty tři ven a naposledy se přes rameno usmál na manželský pár.
Dveře se zavřely s tichým klapnutím.
,,Máš úžasnou rodinu, Teddy." Prolomila ticho Tonksová
,,Chtěl bych, abyste tu byli se mnou." Sklopil pohled Ted, náhle zahanbený, jak dětinsky to znělo.
,,Bylo to všechno pro tebe, Teddy," usmál se smutně Remus. ,,Nechtěl jsem nic jiného, než svět ve kterém bys mohl žít bez strachu."
,,Kéž byste to i vy mohli zažít."
,,Občas věci nevyjdou tak, jak si představujeme." Hlas jeho matky byl plný soucitu, když vyslovila slova, která toužil slyšet už od doby, co se narodil.
,,Ale my tě strašně moc milujeme, a jsi milován víc, než si myslíš."
,,Kam jdete?" Hlas se mu zlomil, když viděl jak jeho rodiče postupně mizí.
,,Nikam nejdeme, vždycky budeme s tebou." Usmál se Lupin. ,,A ještě jedna věc. Pozvi konečně Victorii na rande."
,,Moc vtipné, tati." Teddy si otíral oči a když vzhlédl, nikdo už tam nebyl. ,,Mami? Tati?"
Jenom ticho.