Poslední rozloučení

Fred Weasley

Mezitím profesorka Mcgonagallová oznámila lidem ve Velké síni o Kameni vzkříšení. Spoustu z nich se rozhodlo využít této neuvěřitelné možnosti a tak teď v malých hloučcích postávali před učebnou.
Weasleyovi šli na Harryho naléhání jako první. Když vešli, George přidržoval svou matku za ruku. ,,Nazdárek Harry."
,,Ahoj Georgi, připraven?" George přikývl a tak mu Harry předal kámen do třesoucí se dlaně.
*
,,Georgie, vypadáš příšerně." řekl Fred a s úšklebkem si prohlížel svoje dvojče. George se vzpamatoval z prvotního šoku a odvětil:
,,Třesky plesky, oba dva víme, že já jsem z nás dvou ten pohlednější"

,,To si povíme, až budeš jednou starej a vrásčitej." Fred zamrkal, aby zahnal slzy, které se mu draly do očí.

Molly se rozvzlykala. ,,Ach Frede."
,,Já nejsem Fred, já jsem George. Vážně mami, jsi vůbec naše matka?" Snažil se ji rozveselit Fred, ale pak sám ztišil hlas do prosebného tónu.
,,Prosím mami, neplač. Nechci aby byl kdokoli z vás kvůli mně nešťastný."
,,To je nemožné." zavrtěl hlavou Ron.
,,Aspoň se o to můžeš pokusit, Ronánku. Můžeš to brát jako moje poslední přání a ty se mají plnit."

Ušklíbl se Fred a pohledem sklouznul z Rona na Ginny:
,,Moje jediná sestro, pamatuj na všechno, co jsem tě naučil. Jak přesvědčivě lhát, tropit žertíky, vyrábět falešné hůlky a tak dále, a tak dále. Taky odteď vlastníš moje koště." Naklonil se k ní, aby to mohla slyšet jen ona. ,,A postarej za mě o George, prosím."
Ginny přikývla ,,Ráda."

,,Druhý nejmladší, Ronalde" Fred si poklepal na bradu, jakoby přemýšlel, ,,předávám ti spolupartnerství v Kratochvilných kouzelnických kejklích, jestli tě třeba časem začne tvá práce nudit."

Ron sklonil hlavu a zamumlal: ,,Chci být bystrozorem. Nemyslím si, že ta práce bude někdy nudná."

,,Přizpůsob se" Fred se otočil k Persymu ,,Kamaráde, ty jsi někdy tak neuvěřitelně nudný, uvolni se trochu, nemusíš být dokonalý, aby tě tvoje rodina milovala."
,,Frede, je mi to hrozně líto, strašně se oml-" brebentil Percy.
,,Merline, neomlouvej se. Nebudeme přeci takhle sentimentální jenom kvůli mně, no ne?" Skočil mu do řeči Fred a slabě se usmál. ,,Teď Bille."
,,Ano?"
,,Dál to rozjížděj chlape a starej se dobře o Fleur."
,,Samozřejmě, mám tě rád Frede."
,,Já tebe taky."

Fred se ušklíbl a otočil se na Charlieho. ,,Charlesi..."
,,Je mi jedno, jestli jsi mrtvej, nebo ne, ale ještě jednou mi řekneš Charlesi a já ti nakopu ten tvůj průhlednej zadek." zasmál se Charlie a rukávem si otíral oči.
,,Charlie, dobře, můžeš si vzít krabici horečnatých hrudek pod mojí postelí, jsou fakt dobrý. A ještě jedna věc... přečti si Hobbita, bude se ti to líbit, je to o dracích."
,,Krabice plesnivých sladkostí a doporučení knihy?" otázal se Charlie s hraným znechucením.
,,Taková nevděčnost!" zasípal Fred dramaticky.

Pak pohlédl na Harryho: ,,A ty, Potříku-Lotříku, hezky se starej o Ginny, jinak tě budu pronásledovat po zbytek tvého života." 
,,Rozkaz." smutně se usmál Harry.

Fred přešel ke svým rodičům.
,,Mami, tati, mám vás hrozně moc rád, na to nikdy nezapomínejte, ano? A neplačte kvůli mně, samozřejmě vím, že jsem váš nejoblíbenější syn a tak..."
Arthur přidržoval svoji manželku a oba mu odpověděli: ,,Taky tě máme rádi, hrozně moc."

Jak si Fred naplánoval, poslední zbyl George. ,,Georgi, zažili jsme spolu dobré časy."
,,Jenom dobré? Freddie, já jsem to nejlepší dvojče, které jsi mohl mít. Řekl bych, že to bylo víc, než jenom dobré." Ušklíbnul se George.
,,Pravdu máš, Bezouško , ale teď poslouchej, očekávám, že pojmenuješ alespoň jedno z tvých děti po mně - protože, jak víš, jsem úžasný - a řekneš jim všechno o tajných chodbách, jinak totiž nebudu schopen tě skrz ně otravovat." Fredův úšklebek rychle zmizel, když se na něj George snažil dosáhnout.
,,Jsem ti vděčný, že jsi tu byl se mnou celý můj život-" řekl Fred ale George ho přerušil.
,,Ale ty už tu se mnou celý můj život nebudeš!"

,,Nebuď pesimista, vždyť jsme zničili proklatého Pána Zla." trochu podrážděně vyjel Fred. ,,V každém případě, bude to asi znít jako klišé, ale mám poslední šanci to říct. Vždycky budu s tebou" ukázal na Georgův hrudník ,,tady."

,,Měl jsi pravdu, to bylo strašný klišé." zasmál se George.
,,Zničil jsi náladu Forgi!"
,,Nebuď taková hérečka Grede!"
Na malý okamžik si všichni Weasleyovi připadali, jakoby chlapec nikdy nezemřel. Ale jen na okamžik.
,,Měl bych jít." Fred se naposled podíval na celou svoji rodinu.
,,Neumím se loučit a ty to víš." George teď dýchal trhaně a nepravidelně.
,,Tak to uděláme, jako za starých časů," řekl Fred a o kousek odstoupil.

,,Zavři oči," jeho bratr ho poslechl a Fred se naposledy drobně usmál.

,,Neplecha...

George nechal po tváři volně stékat slzy a s očima stále pevně zavřenýma pronesl:

,,ukončena"

A tak George nikdy nemusel vidět své dvojče odcházet. A když otevřel oči, chlapec, se kterým si byli od malička k nerozeznání podobni, byl pryč.