13 patro

8.

Ráno jsem se vzbudil sám. Taehyung byl pryč. Napadlo mě  že když už tu jsem mohl bych se tu porozhlédnout. Opět ta stejná zvědavost. Že si nedá pokoj. Nosí mi jen potíže. Ale co když to bude teď jiné. Na zemi u postele jsem ještě našel krabici. Po otevření jsem v ní našel čisté oblečení a vzkaz. Přečetl jsem si ho a pak jsem se s úsměvem převlékl. Vydal jsem se najít kuchyni měl jsem totiž hlad. Když jsem ji našel něco jsem si uvařil a v jídelně jsem to snědl. Po umytí nadobí následovala dlouhá pouť po 13 patře. Opravdu bylo jiné. Nebyla to jen chodba a zahadné dveře. Bylo to jako by 13 patro bylo skutečně jen byt. Hledal jsem i výtah, ale žádný jsem nenašel. Nikde ani stopa po výtahu nebo aspoň zmíňka o patrech pod námi. Tak si říkám jsem stále v paneláku a neodnesl mě nahodou někam pryč? Vše je tak zahadné a já tak najivně zvědaví a ovladatelný. Procházel jsem místnost po mísnosti a později toho dne jsem se dostal do místosti plné růžových šátků. Bylo to náderné a tak magické. Bloudil jsem mezi šátky a zjevně se mi podařilo stratit. Šátky tak nádherně voněli trochu jako Taehyung když mě v letu držel. Úžasná matoucí ovládající vůně co vám zatmavý ostatní smysli. Strácel jsem pojem o čase. Strácel jsem směr kudy jdu. Nevím už ani kde jsou dveře. Jediné co vidím jsou růžové šátky a omamující vůně. Bloudil bych tu snad do nekonečna kdyby mě z blouznění ve vůni nevyrušilo bouchnutí dveří. Sakra! Teď sem jistě něco pokazil. Určitě jsem neměl do téhle místnosti chodit. Propadl jsem naprosté panice když jsem slyšel kroky a hlas. „Jinie ty si se mnou chceš hrát na schovavanou?" byl to Taehyungův hlas. Opět ten hluboký po kterém vám běhá mráz po zádech ale přesto vás přitahuje a vy ho svím smyslem milujete. „Pojď ke mě Jinie" slyšel jsem jak se pomalu přibližuje, ale místo abych ho následoval jsem se dal po místosti na útěk. „Tady si chce někdo hrát že?" jeho hlas se mi usazoval v hlavě. Srdce mi bušilo, vůně šatků mě mátla. Vše bylo jako bych se ponořil do šílenství. Všude jen růžové šátky, omamná vůně a kroky Taehyunga rozléhající kolem. Byl jsem tak zmatený a stacený že jsem nakonec do něčeho nebo spíš někoho narazil. Hlavou jsem se ocitl v něčí hrudi. Mé srdce bilo jako o život a jeho tep se zvýšil když mi daná osoba dala ruku na záda. „Vyhrál jsem tvou hru na schovávanou" trochu se zasmál a pohladil mě po hlavě. Já jen stuhle stál a chytil jsem se jeho košile. „Copak unavený?" promluvil na mě a já zvedl hlavu. „Spíš oblblí" šeptl jsem a protřel si oko. „Jak dlouho tu běháš?" nadzvedl obočí a já začal na prstech počítat, ale výsledku jsem se nedočkal.  „Já nevím" vydechl jsem a zrak se mi začal mlžit a vše bylo najednou tak úžasné. „Tae vždy jsi měl v očích ty nadherné jiskřičky?" zamrkal jsem a pak se ocitl v jeho náruči. „Pako co tě to popadlo sem lézt" v jeho hlase byl zvláštní cit co jsem do teď neslyšel. Brzy jsem se ocitl v posteli a on se nakláněl nade mnou. Jeho rty se najednou dotkly těch míň a já spolupracoval. Ach má tak sladké rty. Stačí jediný dotek a jsem jeho.