13 patro

7.

Měl jsem zvláštní sen. Ovšem byl klidný takže žadná noční můra. Jenže mě z krásného spánku vyrušil křik. S trhnutím jsem se vzbudil a prudce probudil. Křik vycházel z chodby. Možná by vás napadlo že to byl někdo a Taehyung mu ubližoval. Ovšem takhle zvláštně hlubší hlas má jen jediná osoba se kterou jsem se zatím setkal. Správně samotný Taehyung. Ihned jsem vyšel z pokoje a rychlím krokem šel za křikem. Byl bolestný jako by snad umíral v křeči. V menší panice jsem vtrhl do jedné mísnosti a spatřil Taehyunga. Ležel na zemi a křičel. Tahal se za vlasy a opcas zakama sáhl i na křídla. Byl to nehezký pohled. Černé peří létalo snad všude. Podlahu barvyla jakási rudá tekutina. Pane bože vždyť je to krev a nejspíš jeho krev. Klekl jsem si k němu a chytil jeho hlavu do dlaní. Mám vlastně teď možnost útěku, ovšem on mi nic nedělá. Nijak mi neubližuje jen mě tu drží. Klečel jsem u něj a panikařil. Jeho krev která nevím ani kde se brala mi barvyla ruce. Černé peří z jeho křídel létalo všude. Bál jsem se a nevěděl co teď. Po pár hodinách to přestalo. Celá podlaha byla pokryta černým peřím a rudou krví. Na zemi ležel Taehyung co stěžka dýchal a já seděl vedle něj a klepal se strachy a šokem. Brzy můj stav šoku polevil a já si všiml jak mě Taehyung sleduje. Chtěl jsem mu pomoct vstát ale byl slabí tak jsem ho opatrně vzal do náruče a odnesl do svého pokoje. Uložil jsem ho na postel a utekl jsem se umýt. Pak jsem našel něco čím jsem umyl podlahu v oné místosti a uklidil jsem i hromadu temného peří. Když jsem se pak vrátil za Taehyungem tak spal. Byla na něm ale změna. Jeho do teď blond vlasy nabraly hnědou barvu. Jeho světlejší kůže nabrala více lidskosti. Bylo to zvláštní ale u něj a obzvlášť v tomhle patře se už ničemu nedivým. Byl jsem ale ze všeho unavený takže jsem si lehl vedle něj a pak usnul.