Pohádky z matfyzu

O princezně a matfyzákovi

„Pojďte, rychle najdeme a osvobodíme princeznu, zatímco ostatní budou mít čas zneškodnit toho zlého černokněžníka!" dal povel a zrychlil krok. Ostatní ho oddaně následovali, připraveni k obraně či záchranné akci.

Prošmejdili snad deset místností, když konečně zaslechli hlasy. Kuba dal prst na pusu, aby byli všichni zticha, a snažil se odposlouchat, o co že za těmi dveřmi vlastně jde. Mohla to být jejich druhá skupinka, ale ti by se přece nebavili tak nahlas. I když, úplně nahlas to nebylo, hovor byl tak tlumený, že jednotlivá slova nešlo rozpoznat. Těžko říct, jestli to vůbec byla slova v nějakém normálním jazyce. Ovšem věděli, že za těmi dalšími dveřmi už určitě někdo je. Připravili se na to, že místo záchrany princezny budou bojovat s černokněžníkem, ale neváhali a vtrhli dovnitř.

„Honzo?!" zakřičel překvapeně Kuba, jakmile vší silou otevřel dveře a do místnosti se nahrnula celá spočetná skupina matfyzáků.

„Honzo? Ty... Černokněžník... Co?" Ozývaly se výkřiky nechápavých matfyzáků jeden přes druhý. Co je však udivilo ještě víc, byla Oldřiška v jeho náruči líbajíc se s ním až skoro se zvířecími instinkty (neptejte se, proč byli po třetí ráno vzhůru). Ti dva se lekli a Honza málem pustil Oldřišku na zem. Naštěstí to uhlídal a zvládl ji postavit na zem bez jakékoli újmy na zdraví. Zamračil se.

„Co tady děláte, sakra?" naštvaně zasyčel. Aby taky ne, když mu právě matfyzáci na záchranné akci zkazili intimní moment... eh, no nic.

Teď už z protějších dveří vtrhla dovnitř další část princeznina záchranného týmu. A ti se také nestačili divit, co před sebou vidí.

„Honzo?! Ty jsi černokněžník?! Tak proto nechodíš na analýzu ani pravděpodobnost? A odkdy se z tebe stal zlý člověk? Nemají být náhodou všichni matfyzáci hodní?" Nadešla vlna dalších dotazů, na které odzbrojený Honza nebyl schopen odpovědět.

To už ale přišel moment, kdy měla co říct k věci i princezna Oldřiška: „Uklidněte se, to já ho poprosila, jestli bych s ním tady mohla bydlet. V zámku to nesnáším, takže jsme se dohodli, že to bude nejlepší provést takhle tajnou cestou. A nikdo by na nic nepřišel, nebýt vás, všetečných matfyzáků! S Honzíkem jsme už spolu delší dobu, ale vždycky jsme museli svůj vztah před všemi tajit, viď, Honzí?" Zamilovaně se na něj podívala a v Honzově tváři bylo vidět, že okamžitě roztál, přikývl a usmál se tak nejroztomileji, jak jen to šlo. Jo, taky byl do ní očividně hodně zamilovaný.

„Ale Oldřiško, tatínek se o tebe opravdu bojí," zkusil to vysvětlit Kuba, „vždyť si najal nás, abychom na něco přišli! Nebylo by lepší mu celou situaci vysvětlit a dohodnout se s ním na vhodném řešení?"

Oldřiška bez váhání zavrtěla hlavou. „Tatínek by mi žít s matfyzákem nikdy nedovolil, já si musím vzít nějakého vznešeného prince, aby tatínek mohl rozšířit své království. Je na mě obvykle hodný, ale v tomhle byl neústupný. Proto jsem se musela odhodlat k tak radikálnímu řešení – nechtěla jsem, aby mi přikázal držet se dál od člověka, kterého miluji." Chytila Honzu za ruku a položila mu hlavu na rameno. Přitom se podívala na Kubu, jestli chápe její postoj, nebo ji pouze bude odsuzovat.

Nestalo se ani jedno, Kuba a Filip si vyměnili významné pohledy a Filip se začal šklebit od ucha k uchu. Asi měl něco za lubem. „Víš, to není tak úplně pravda..." začal se chichotat. Potom vysvětloval, že král v podstatě nabídl Oldřiščinu ruku jednomu z nich. „Takže když si vyměníme role..."

„Jak to myslíš?" ptala se Oldřiška.

„Myslím to tak," pokračoval Filip, „že já se vydám za černokněžníka a Honza se vydá za mě. Pochybuji, že si tvůj tatínek bude pamatovat naše obličeje. A i kdyby ano, kolektivně řekneme, že se prostě spletl. V takovém případě to bude vypadat, že jsi byla zachráněna ze spárů zlého černokněžníka a všichni budou spokojeni."

„To byste pro nás udělali?" ptal se dychtivě Honza.

„Jasně. Jenom vás poprosím, řekněte, že jste černokněžníka zlikvidovali. Nerad bych přišel o svůj život v tak mladém věku někde pod gilotinou. Já se teda raději hned vydám zpátky na matfyz a vy to dokončete beze mě. Já stejně na takové romantické konce nejsem. I když, na svatbu mě pozvat můžete. A Kuba určitě svolí, aby sis princeznu nechal ty, Honzo." Kuba s úsměvem přikývl. Filip se na jedné noze otočil a odcházel.

„Počkej, ty chceš odejít takhle v noci? Nechceš počkat, až se rozední?" křikla za ním Oldřiška.

Filip se ještě stihl otočit. „Kdepak, nesmím být nikým spatřen, jestli se mám vydávat za černokněžníka. Navíc mrtvého. Bude nejlepší, když odsud vypadnu tak rychle, jak jen to půjde, abyste mohli dokončit zbytek plánu."

Na rozloučenou mu aspoň všichni zamávali.

A celý zbytek nakonec udělali, jak bylo v plánu. Skupinka v čele s Honzou vítězoslavně přivedla zachráněnou Oldřišku a král všem uvěřil, že zlikvidovali černokněžníka a že Honza skutečně princeznu osvobodil. Aby taky ne, když to sama dceruška tatínkovi dosvědčila.

Král splnil, co slíbil – Oldřiška mohla zůstat i s Honzou v zámku, a zároveň Honza mohl zase začít chodit na analýzu i pravděpodobnost, když už nemusel celé dopoledne dobíjet magický štít. Počkat, magický štít?

To asi bude jedno z Honzových tajemství – tak se ho prosím neptejte (navíc vzhledem k tomu, že matfyzáci byli schopni odpozorovat docela jednoduše slabiny této bariéry, stejně to asi nebude něco, co byste chtěli využít na ochranu svého domova. Ale zase, na Honzovu obranu, on to vymýšlel celé sám, kdežto daleko víc matfyzáků se mu to pokoušelo prolomit).

Samozřejmě se časem konala velká svatba, kam tedy byl pozvaný i Filip. Honza dokonce k této příležitosti naučil Oldřišku počítat ODRky (teda, ona je uměla už předtím, protože tajně studovala některé kapitoly z matematické analýzy, ale to Honzovi taky neříkejte, aby mohl mít pocit, že pro svou milovanou dělá maximum) a poté spolu žili šťastně až do smrti.

Kdyby vás to zajímalo, tak Honza se nikdy nestal králem. Ne proto, že by nemohl, ale ono panování a matfyz moc nejdou dohromady, takže se uchýlil ke svým dvěma láskám (Oldřišce a matematice, v tomto pořadí) a panování ponechal někomu kvalifikovanějšímu. Měli sedm dětí (to dost možná pozitivně koreluje s tím, že se Honza usadil na katedře algebry), všechny krásné jako Oldřiška a chytré jako Honza. To budou panečku budoucí matfyzáci.

A teď už vážně, opravdu spolu žili šťastně až do smrti.