Pohádky z matfyzu

O princezně a matfyzákovi

Bylo nebylo, blízko Karlína existovalo jedno království, ve kterém vládl docela hodný a spravedlivý král. Jak to tak ale bývá, v království byl i zlý černokněžník, kterého nikdy nikdo neviděl naživo, a vlastně by se o něm moc lidí nedozvědělo, kdyby jednoho dne neunesl spanilou princeznu Oldřišku a neuvěznil ji ve svém panství. Král byl zdrcen, protože přišel o svou jedinou dceru, ale proti černokněžníkovi nic podniknout nemohl, protože na to neměl dostatečné prostředky a bál se, že by se mu černokněžník mohl pomstít ještě daleko hůř.

Rozhodl se tedy vyslat svého poslíčka do Karlína na matfyz, aby se tam potají zeptal, zdali by se našel nějaký dobrovolník, který by byl ochoten pomoci princeznu zachránit.

Matfyzáci, to jsou dobří lidé, a tak nejeden kývl na tuto prosbu. Poslíček je jménem krále omluvil na všech povinných cvičeních a vzal dobrovolníky s sebou do zámku.

„Musíte vymyslet způsob, jak Oldřišku bezpečně dostat ze spárů toho zlého černokněžníka, který nám ničí celé království," řekl jim král osobně, když se konečně dostali do zámku. „Pak je dost dobře možné, že někdo z vás si bude moct Oldřišku vzít za ženu." Křečovitě se usmál, a tím si vysloužil zmatené pohledy z řad matfyzáků, konkrétněji tedy matfyzaček, které nikdy předtím neuvažovaly o uzavření registrovaného partnerství s princeznou Oldřiškou.

„Myslel jsem samozřejmě jednoho z mužské části osazenstva," odkašlal si král. Kuba a Filip, jediní dva gentlemanové v místnosti, si vyměnili pohledy stylem „klidně ti ji nechám, já tu stejně jsem jen kvůli tomu, abych nemusel být na geometrii", sice to nijak dále nekomentovali, ale tajně doufali, že kdyby na to přišlo, nebudou nuceni se upsat do svazku manželského s neznámou ženou, byť princeznou.

Když se skupina odvážlivců dozvěděla podrobnosti typu, kde je černokněžníkovo sídlo, jak vypadá princezna a čeho je černokněžník schopný, tak přišla na řadu ta těžší část – opravdu vymyslet, jak se dostat na místo činu, jak zneškodnit viníka a jak zachránit princeznu. Světe div se, kolektivně byly použity znalosti z matematiky a sem tam něco z informatiky. Ale i jedna fyzička, která na Karlíně v čase verbování pouze čekala na kamarádku, také byla potřeba.

Nejtěžší bylo udolat magickou bariéru, to se na matfyzu tak nějak neučí, takže pokud jste zároveň druhou školu nestudovali v Bradavicích, nemohli jste mít nutné základy pro vyřešení tak komplexního problému.

Nicméně když se chce, všechno jde – za pomocí pár sledovaných fake útoků, kdy vždy jedna z dívek (dobrovolně) zkusila proniknout do hlídaného sídla, ostatní dokázali vysledovat jisté podezřelé chování magické bariéry. Pak už to chtělo jen udělat pořádnou statistickou analýzu sesbíraných dat, aby se zjistilo, které části dnů je bariéra vypnutá (nejspíš se „dobíjela", ať už to znamená cokoli, zněl matfyzácký odhad). A samozřejmě ošetřit zraněné matfyzačky, toho se Filip s radostí ujal (nebojte, žádné se nic vážného nestalo, bariéra v nejhorším případě dávala lehký elektrický šok, v tom lepším pouze působila dezorientaci a neschopnost řešit integrály per partes, jak popsaly dotčené osoby).

A konečně po týdnu pečlivých příprav přišel čas započít plánovanou akci. Několik holek se bohužel zúčastnit nemohlo, neboť ležely v zámecké nemocnici a zotavovaly se z fyzického a psychického šoku utrpěný právě při sběru dat. („Trochu neetické, ale co už," komentoval to cynicky Filip.)

Avšak oba kluci i zbytek holek byli odhodlaní a připravení do akce – celé se to odehrálo v 03:14 v pondělí, což byl právě spočítaný čas, že magická bariéra je úplně nefunkční nebo velmi slabá – matfyzáci se takticky rozdělili na tři větší podskupiny a obklíčili tak černokněžníkovo sídlo. Celkem jednoduše se probojovali přes magickou bariéru a každá skupina zabrala jeden ze tří vstupů do sídla. Kuba vedl skupinu procházející levým křídlem.