Secret || CZ

Kapitola první

"Neříkám že jsou příšerné, pouze podotýkám, že jsou předvídatelné."
"A proto je mám tak rád."
Já, Tae a Jungkook jsme spolu seděli v kavárně kam jsme vždy chodili po škole nebo při volných hodinách. Jídlo a pití tady bylo příšerné, ale bylo to nejblíže naší škole. Už několikrát se nám stalo že jsme zapomněli na čas a museli na poslední chvíli dobíhat na odpolední vyučování.
"Navíc, nepřijde ti divné že lidi ze známých osobností udělají naprosto jiné bytosti a vecpou je do svých úchylných příběhů?"
"Ale o tom ty fanfikce právě jsou! Jimine, ty to vůbec nechápeš..."
"A ještě ke všemu jsou všechny stejné, bez jakýkoliv komplikací, uspěchané... Dvě hlavní postavy se na začátku nesnášejí, ale jako zázrakem se postupem příběhu do sebe zabouchnou, ale nechtějí si to přiznat. A nesmím zapomenout na ono klišé nejlepších kamarádů co tam jsou, aby pomohli hlavní postavě vyřešit různé problémky. A nakonec se do sebe taky zabouchnou."
Tae už mě měl plné zuby, a tak uraženě usrkl ze svého kelímku kávy, načež ve znechucení vyplázl jazyk.
"To kafe chutná jak Kookieho smradlavý ponožky."
"Jak můžeš vědět jak chutnají moje ponožky?"
"Jen hádám."
Tae s Kookiem se začali hádat o tom čí ponožky smrdí víc a já jsem zkontroloval kolik máme ještě času, než začne odpolední výuka. Sakra.
"Nerad ruším vaši seriózní konverzaci, ale musíme začít sprintovat do třídy, hned." řekl jsem a vyletěl ze dveří s kookiem a taem hned v patách.

Yoongi
Ranní vstávání nesnáším. Jediné co jsem chtěl bylo zůstat ve své vyhřáté posteli až do poledne. A přesně to jsem udělal.
Je to jen pár dnů co jsem se sem přestěhoval s mojí matkou a dnes jsem měl poprvé jít do nové školy, ale doma nebyl nikdo, kdo by mě k tomu donutil. Matka byla v práci už od brzkého rána, a vlastně ji ani nezajímalo kde jsem a co dělám.
Když jsem se před polednem vzbudil, zkontroloval jsem dnešní školní rozvrh. Kdybych se sebral a vyrazil na autobus, mohl jsem stihnout odpolední vyučování.
Stejně jsem neměl co jiného na práci, tak jsem se zvedl z postele a natáhl na sebe nějaké černé oblečení ze skříně, popadl svůj batoh a vyrazil ze dveří.
Až v autobuse mi došlo ze jsem opravdu nemusel vytáhnout nohy z baráku, ale na to abych se vrátil už bylo pozdě.

Svojí třídu jsem našel snadno. Když jsem tam vešel, spoustu lidí si mě naštěstí ani nevšimlo a dál si povídali se svými skupinkami kamarádů. Jen nějaká skupinka upištěných holek mě pohledem sledovala když jsem si šel sednout do poslední volné lavice vzadu u okna.
Výhled z něj byl vcelku pěkný. Školu obklopoval zelený park a opodál bylo pár obchůdků. Když zazvonilo, spatřil jsem tři idioty jak běží pozdě na hodinu. Jen jsem se jim vysmál.

Jimin
Když jsem dorazil do třídy, učitel už stál před tabulí, proklínaje mě pohledem.
"Zase ten Park Jimin. Jakou ubohou výmluvu máš tentokrát?"
"No... dnes zrovna žádnou. Omlouvám se, snad se to příště nestane."
"To doufej. Zmiz."
"Děkuji pane." Rychle jsem zalezl do mojí lavice, kde už na mě čekal Hobi se kterým jsem ji sdílel.
"Jiminee! Už jsem se bál že mě tu necháš." přivítal mě s úsměvem.
"To bych nikdy neudělal." zasmál jsem se a posadil se vedle něj.
"Hele vidíš toho kluka vzadu? Jsem si nejdřív myslel že si spletl třídu, ale vypadá to, že je tu novej a proste se vykašlal na ranní vyučování."
Ohlédl jsem se do zadní lavice. Ten kluk vypadal, že by nejradši vyskočil tím oknem vedle kterého seděl, a že by tam asi hodil i někoho dalšího.
"Když jsem ho uviděl tak jsem zapochyboval o tom jestli jsem fakt na holky. Ale pak prošla Jia." Hobi se uculoval jak malá holka a drcal do mě ramenem.
"No jo furt, opovaž se o ní zase začít básnit." protočil jsem oči v sloup.
Učitel zrovna kontroloval kdo chybí.
"Min Yoongi, je zde?" zeptal se a ze zadní lavice se ozvalo tiché "mhm"
"Haló, Min Yoongi?" učitel očividně přeslechl Yoongiho odpověď.
"Tady jsem ty hluchá pleško."
Páni, ten novej byl ale drzej. Měl štěstí že náš učitel sice zní pořad naštvaně, ale jinak je mu všechno jedno.
"Ty radši nebuď drzej. Ráno ses ani neobtěžoval přijít do školy."
"Ano."
"Co jsi asi dělal hm?"
Na tuhle otázku zamumlal "vaši starou" jen tak potichu, že se to dopředu nedostalo, ale dost nahlas aby se polovina třídy uchechtla.
Když učitel neslyšel žádnou odpověď, protočil oči a vrátil se ke kontrole absence.
"Wow, ten novej je pěkně ostrej." Hobi se rozplýval.
"Ne. Je to akorát typický namyšlený idiot." odvětil jsem a nahodil nové téma na konverzaci, kterého se Hobi ihned chytil.

Yoongi
Po škole jsem si sedl na lavičku do parku a dělal něco na mobilu, když mi náhle někdo zaťukal na rameno.
"Ahoj, já jsem Hoseok, klidně mi ale řikej Hobi. Jsme spolu ve třídě a páni, musim ti říct ze to co jsi tomu učitelovi řekl si zasloužil. Je příšernej, všichni ho nesnášíme, ale je tu horší věc než on. Hadi. Ale oni jsou si i podobní, taky nemají žádné vlasy a-"
"Proč na mě mluvíš?"
"Páni, zlý. Jen jsem si myslel ze bys ocenil nějakého kamaráda, když jsi tu nový, někoho kdo by ten tvůj naštvanej obličej třeba rozesmál." řekl s úsměvem.
"Pohled na tvůj obličej mě nutí brečet."
Čekal jsem že se urazí, ale on se začal smát.
"Pojď ty nasupenej ksichte, ukážu ti jednu super kavárnu." A aniž by se mě zeptal jestli chci jít, popadl mě za ruku a táhl mě pryč.

Nečekal jsem že tam potkáme dva pablby se kterými budu nucen se bavit.
Namjoon a Jin. Namjoon byl hrom do police, za těch pár minut co jsme tam seděli stihl rozbit dva hrnky, polil sebe i Jina kafem, a ještě si rozbil své sluneční brýle. Jin se všemu smál. Jeho smích zněl jako mytí oken, a co bylo nejhorší, pořad vyprávěl vtipy, především slovní hříčky, kterým se hned vzápětí smál. Svým vlastním vtipům.
"No a co, jak se ti líbil první den v naší malé škole Yoongi?" zeptal se mě Jin se slzami smíchu v očích.
"Polovina dne. Nelíbila. A malá není. Když jsem měl přejít z jednoho konce do druhého málem jsem vypustil duši vyčerpáním."
Jin se začal znova smát, Hobi taky, a ještě ke všemu mě pobavením bouchal do zad.
Koukl jsem se na čas.
"Už musim jít. Díky že jsi mě sem vzal. I když jídlo je tady příšerný. A vy tři jste příšerní taky."
"Ale no tak, proč už musíš?"
"Neber si to špatně Hobi. Seděl jsem se třema lidma v kavárně více než 5 minut, nikdo není mrtvý a ještě ke všemu jsem si to užil."
"Tak se sejdeme zase někdy jindy?" zeptal se mě Joon s úsměvem.
"Možná." Otočil jsem se a chtěl jsem rychle vypadnout, však tu jsem si všiml černé peněženky válející se pod jedním ze stolů. Sebral jsem ji a podíval se dovnitř. Peněz tam nebylo ani na jedno lízátko a ještě tam byla kartička do knihovny. Park Jimin stálo tam. Žádná adresa nebo tak?
Pak jsem si ale vzpomněl. Park Jimin. To byl ten trotl co přišel na hodinu pozdě. Protočil jsem oči, strčil si peněženku do kapsy, a vydal se směr autobusová zastávka, s úmyslem vrátit Jiminovi tu peněženku zítra ve škole.

Zdravím :D
Takže, předem chci upozornit, že v příběhu budou použita sprostá slova, v kapitolách se bude vyskytovat alkohol, a možná sexuální obsah (smutky ale nečekejte... asi :)
Také bude zmíněno násilí.
Takže kdo má rád fluff ff ve kterých jsou na sebe všichni milí a nemají žádné problémy, toto asi nebude vaše kafe.
A na závěr se chci omluvit za mojí češtinu, kdyby něco, upozorněte mě na pravopisné chyby, děkuji.
Doufám že se vám bude příběh líbit <3