Neighbor [Cz]

Kapitola 1

Musím si zajít k doktorovi. řekla jsem si a spolkla Paralen. Mám už druhý den horečky. Vstanu a jdu si udělat vodu a čaj. Nestihnu ani zapnout konvici a někdo zvoní. Moje už tak dost rozbolavělá hlava mě začala bolet ještě víc, ale i přesto jsem šla otevřít. Za dveřmi stála dívka, kterou jsme v životě neviděla. ,,Potřebujete něco?" zeptala jsme se překvapeně. Přejela mě poheldem, svých modrošedých očí. ,,Já se strašně omlouvám, ale chtěla jsme poznat svoje nové sousedy." začervenala se dívka a namotala si na prst svoje tmavě červené vlasy. ,,Dneska jsem se přistěhovala, bydlím hned naproti." řekla. Znovu mě rozbolela hlava, nevědomky jsem si zajela rokou do vlasů. ,,Je ti, ehm chtěla jsme říct Vám něco?" zeptala se mě strarostlivě. ,,Jen mě bolí hlava a mám horečku, jinak jsem v pohodě." řekla jsme a málem se skácela k zemi. Naštěstí mě dívka chytila za ruku. Mnou projelo divné mrazení a v místě, kde se mne dotkla se mým otupělým tělem začal pomalu rozlévat příjemný pocit tepla. Zrudla jsem, ale dívka si podle mého mínění ničeho nevšimla. ,,Ráda jsme Vás poznala, ale já si asi radši půjdu zase lehnout." řekla jsem a podívala se na ní. ,,Jo, to je dobrý nápad. Běž, promiň, běžte, promiňte. Ježíš to je trapas." řekla dívka. ,,V pořádku klidně si můžeme tykat." Podala jsem dívce svoji nataženou ruku a představila se ,,Klára." Dívka ruku přijala se slovy ,,Já jsme Eve, těší mě Kláro. Tak, to by bylo, tak já už radši půjdu ať si můžeš jít lehnout." ,,No dobře. Ahoj a ještě jednou tětady vítám." Řekla jsme, ale pořád jsem stála ve dveřích neschopna byť sebemenšího pohybu. Eve se proto natáhla po klice a zavřela dveře od mého bytečku. Stála jsem jako solný sloup a zírala na domovní dveře, za kterými Eve zmizela. Po chvíli jsem uslyšela bouchnutí dveří na proti, to mě konečně probralo z tranzu. Zaraženě jsem si uvědomila, že moje sousedka už je určitě u sebe v bytě. Pokrčila jsem proto rameny, otočila se a šla si dodělat ten čajík. Donesla jsem si ho k postely, zalezla pod peřinu, protože už mi začínala být pořádná kosa, hmátla po ovladači a pustila si svůj oblíbený film BAJKERY. Viděla jsem ale jen začátek, protože jsem okamžitě usnula a spala až do devíti hodin (do devíti hodin večer, ne ráno). Opět na mě totiž někdo zvonil. Promnula jsem si oči, vstala a šla otevřít. ,,Jé, ahoj, potřebuješ něco?" Zeptala jsem se překvapeně, když jsem si uvědomila kdo stojí za dveřma, byla to Eve. ,,Přinesla jsem ti léky, proti horečce, popcorn a pár filmů, co jsem u sebe někde vyhrabala, aby jsi se nenudila." vychrlila ze sebe Eve. ,,Děkuju, divím se, že ti to nespadlo." řekla jsem a pohledem spočinula na obrovské hromadě věcí, které držela moje sousedka. Najednou, jako by chtělo potvrdit moje slova jí z náruče vypadlo DVD s nápisem Stmívání. ,,Ajaj, asi bych zo měla položit. Můžu dovnitř? Dám ti to na stůl." Ukázala jsemza sebe na stůl. ,,Tam mi to můžes položit, prosím." řekla jsem. Eve vešla dovnitř, při každém kroku jí něco vypadlo. Šla jsem tedy za ní a vše to sbírala. Všechny věci jsme naskládali na stůl. Eve se rozhlédla po mém skromném bytečku. ,,Máš to tu útulný a pěkný." řekla okouzleně. ,,Děkuju řekla jsem a taky se rozhlédla, jako bych to tu neznala. ,,Malé, ale útulné." poznamenala Eve. ,,Moc ti děkuju za filmy, popcorn a léky, budu ti to muset někdy oplatit." zavedla jsem řeč zpět k hromadě na stole. ,,Ále to ani nemusíš, byla to maličkost. V pořádku." zrudla Eve

Tak máme tady první kapitolku. Doufám že se Vám bude líbit. Moc se omlouvám, že jsme teď tak neaktivní, ale rozhodla jsem se si dát s Wattpadem na chvilku, co na chvilku, na pěkně dlouhou dobu pauzu. Pište mi jakou koliv kritiku, nebo popřípadě chyby, vše si vyslechnu a opravím, předělám, poučím se atd...

S pozdravem JÁ :)