Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

3 | Obrana proti černé magii

***

Ráno proběhlo ve všeobecném shonu. Nikomu kromě Hermiony, která se vyloženě těšila na počátek dalšího roku plného učení, a tak prakticky nemohla pořádně usnout, se nechtělo vstávat. Vidina snídaně byla to jediné, co Harryho donutilo se z vyhřátého pelíšku zvednout a obléknout se, přestože ho to stálo mnoho úsilí.

Zazíval a sotva zamrkal, už seděl s Ginny po boku ve Velké síni a cpal se toasty s džemem. Stoly přetékaly lahodným jídlem, od typické anglické snídaně obsahující vajíčka, párky, slaninu, fazole, houby a další, až po sladkou variantu různých pudinků, džemů, másel a dalších pochutin. Sklenice se automaticky doplňovaly pomerančovým džusem či jinou tekutinou, již si tam kouzelník napoprvé nalil. Skřítci se znovu překonali, jídlo chutnalo snad ještě lépe než minulý rok, nikdo by si ale nestěžoval, ani kdyby kvalita byla horší. Přeci jen byli rádi, že měli vůbec tu možnost do Bradavic znovu zavítat a zdejší kuchyni ochutnat.

Nacpali si břicha až k prasknutí a Harry si uvědomil, že nastává nejspíš nejzajímavější část počátku školního roku: rozdávání rozvrhů. Sotva na to pomyslel, ředitelka se zvedla ze svého místa a zjednala si pořádek, než na ně upozornila. Vzápětí se zpoza učitelských stolů zvedly desítky kousků bílého papíru, které zavířily místností, než našly svého právoplatného majitele. Harrymu přistál rozvrh prakticky do dlaně, za což byl vděčný. V tu chvíli mu zmrzl úsměv na rtech a srdce se mu divoce rozbušilo. Jeho první hodina byla obrana proti černé magii s profesorem Snapem.

***

„Na začátek tu mám pro vás několik organizačních nezbytností," začal profesor Snape mluvit ihned poté, co se učebna za ním zavřela a jeho černý plášť šustivě zavířil po podlaze, jak procházel uličkou mezi studenty usazenými v lavicích směrem ke katedře. V černých očích se mu škodolibě zablesklo a pokračoval, aniž by si kdokoliv v naprostém tichu všiml, že by se vůbec stihl nadechnout. Sepjal ruce volně na břiše, snaže se tak vyjádřit naprosto uvolněný a nenucený postoj, ale jako kdyby právě toto studenty ještě víc nutilo se zabořit do svých židlí. Harrymu připadalo, že vypadá jako predátor, jenž přemýšlí, kterou gazelu si uzme z vyděšeného stáda a sežere ji k večeři.

„Paní ředitelka se domnívá, že po pádu Pana zla už není žádoucí, aby spolu koleje naší školy dále soupeřily. Má za to, že je potřeba nastolit větší spolupráci, zvláště pak mezi Zmijozelem a Nebelvírem." Vytáhl koutek úst v jakémsi posměšném úšklebku. „Já její názor tak úplně nesdílím, ale uznávám, že bude velmi zajímavé pozorovat, jak se s jejím přáním dokážete vypořádat." Povytáhl obočí a mírně se naklonil. „Začneme se zasedacím pořádkem. Nyní si všichni stoupněte do uliček. Podle toho, jak vás budu volat, si budete sedat do lavic. Toto uspořádání zůstane zachováno až do konce školního roku."

Kdyby nebyli příliš vystrašení, určitě by se třídou roznesl vyděšený šepot. Harry polkl a dle Snapeova příkazu se postavil do uličky, Ginny následovala jeho příkladu. Pocítil její hebkou dlaň na své potem zvlhlé ruce a dovolil jí, ať se jej pevně drží, přestože jim bylo jasné, že je profesor tak či onak rozdělí. Rozhlédl se kolem sebe a vyměnil si několik nejistých pohledů s Ronem a Hermionou opodál, než si dovolil obrátit svůj zrak ke Snapeovi.

Ani to všechno, čím si bývalý Smrtijed prošel, na něm nezanechalo jednou stopu. Působil stejně chladně a nadřazeně jako vždy. Harrymu se v tu chvíli vybavila vzpomínka na jejich setkání ještě před smrtí Voldemorta, kdy mu plačící, skoro umírající Snape přenechal těch několik vzpomínek, které si od té doby mnohokrát přehrál v hlavě a pokoušel se v nich najít nějaký smysl. Severus Snape pro něj už nikdy nebude ten samý ničema jako předtím, i když mu bude dělat ze života ještě větší peklo, o tom nepochyboval. Ani si neuvědomil, že na něj nepatřičně zírá, dokud se jejich oči nesetkaly.