"Bráško mě se nechce spát.,,
"Musíš ,,
"Ale já neusnu,,
"Tak já tě uspím.
Zachumlat a já ti povím pohádku.,,
Byl malý klučina. A s ním si nikdy nikdo nechtěl hrát. Rodiče mu umřeli když byl velmi malý a jediný koho měl byl jeho strýček, který mu vždy říkal že rodiče byli ušlechtilí lidé.
Ten strýček uměl spoustu věcí a malého chlapce .. budeme mu náhodou říkat Sebastian.. učil vše možným dovednostem. Sebastian pilně pracoval na sobě i na poli, kde od zlého farmáře dostaval pramalý plat. Jednoho rána kdy Sebastian počítal úspory slyšel z ložnice strýce ošklivý kašel. Vstal z rozvrzané židle, došel ke dveřím a pootevřel je. Jeho strýc ležel na posteli a kašlal. Tehdy 12-ti letý Sebastian ještě netušil, co to je zápal plic a že je jeho strýc smrtelně nemocný, jelikož ve 14. století moc dobří doktoři nebyli. Sebastian zakryl strýce a došel mu udělat čaj, který udělal i do staré konve a položil ji na strycův pracovní stůl. Nechal mu tam i jídlo a odešel na pole.
Sebastian ten den nečekal změnu a nečekal, že se celý jeho život změní.
Chlapec celý den dřel s minimem odpočinku. Celý vysíleny se došoural do malého domku kde žil. Udělal si malou večeři v podobě chleba a vody a došel zkontrolovat strýce. Sebastian došel do ložnice. Žádný kašel. Zmátlo ho to. Přišel ke strýci a s hrůzou zjistil , že se strýc udusil vlastní krví. Rozplakal se. Se slzama lítal po vesnici a bušil na dveře sousedů. Volal o pomoc ale nikdo neotviral. Nikdo nereagoval.
Běžel domů a snažil se strýce probrat. Neuvědomoval si že strýc spí spánkem večným. Pláčem se ukolébal k bezesnému spánku, který ho ušetřil trápení.
První sluneční paprsky probudili chlapce ze spánku. Chvíli myslel že se mu zdála noční můra, ale když vzhledl a uviděl bledé tělo strýce, prozřel a znova se rozplakal. Po hodinách pláče vstal. Vzal našetřené mince a rozhodl se opustit místo, kde nikoho nezajímá a kde už nikoho nemá.Procházel se lesem a neměl žádný cíl. Jeho zelené oči pátrali po nějaké cestičce, co by ho někam zavedla, jenže žádná neměla zájem o chlapce bez budoucnosti. Havraní vlásky měl ruzcuchané a v svitu slunce se leskly jako peří onoho tajemného ptáka.
"Ha chatička,, řekl si. V dálce zahlédl slaměnou strechu. Vydal se k onomu místu. K místu které se stane jeho domovem. Sebastian došel k chatce. Byla v celku malá jen 3 místnosti. Opatrně otevřel dveře a nakoukl dovnitř. V chatce bylo šero. Vstoupil do vnitř. Byl zde stůl a 3 židle. Nějaké kožené vaky. Lahve zbytky jídla. Procházel se po místnosti a pak vstoupil do další. Byli tu tři postele.
"Kdo jsi a co tu děláš?,,
Ozval se hlas za Sebastianem. Ten se prudce otočil a spatřil majtele té věty. Mladý muž s blonďatými vlasy a modrýma očima se na něj povýšeně koukal. Chlapec si všiml dýky za pasem.
"J-jsem Sebastian pane,, odpověděl. Starší se na něj usmál a čapl ho. Odvedl ho do předchozí místnosti.
"Kyane! Koukni co jsem našel v ložnici. Není to tvoje?,, zahalekal blonďák, který nemohl být mladší 26 let. Sebastian se podíval stejným směrem jako starší a zřel dalšího může. Měl hnědé vlnité vlasy, které mu dosahovali pod uši a hnědé oči připomínající oříškovou směs.
"Co je to za smrada?,, zeptal se Kyan. Byl podrážděný z neúspěšného lovu.
"Co já vím prohlíželo si to postele není tomu víc než 13. Co s tím uděláš?,,
Blonďák předhodil chlapce před Kyana.
"Jak se jménuješ?,,
"Sebastian pane..,,
