Doučování lektvarů // Snarry - POZASTAVENO

1 | Návrat do starých kolejí

Harryho zamrazilo, když na sobě ucítil její stehna a na zlomek vteřiny zaváhal, než jí měkce položil dlaně na boky a následně jimi přejel na záda. Poznámka o tom, že si přeci nebudou večer kazit Snapem, se ho z neznámého důvodu dotkla, možná protože mu konverzace o někom spojeným s Bradavicemi připadala příjemná. Nebylo to ale teď důležité. Zůstal uvězněn v jejích čokoládových očích a neubránil se úsměvu, dokázala být vážně roztomilá. Na druhou stranu měl chuť se chechtat od ucha k uchu, když se dveře rozrazily a dovnitř vstoupil Ron, velice šokovaný a možná znechucený výjevem před sebou.

„Mamka vzkazuje, že je večeře," řekl Ron upjatě, ignoruje blesky, jež sršely ze sestřiných očí. Povytáhl obočí a zakroutil hlavou, nadechl se, aby ještě něco řekl, ale Ginny byla rychlejší.

„A tos to, sakra, nemohl zavolat přes dveře?" vyprskla, neochotně slezla z Harryho a nasupeně okolo něj prošla z pokoje ven. Cestou ho nezapomněla silně šťouchnout loktem do boku, až se mladík se zasyknutím zkroutil.

„Holky," prohodil směrem k Harrymu a pokrčil ramena. „Asi je nikdy nepochopím."

Harry si konečně povolil uzdu a zasmál se, načež se zvedl a následoval příkladu své přítelkyně. Při procházení kolem Rona do něj naprosto identicky dloubl loktem, zachichotal se u toho a spiklenecky na svého nejlepšího kamaráda mrkl. „Neboj, Rone, v tom s tebou naprosto souhlasím." Kdyby to řekl nahlas před Ginny, nejspíš by s ním další týden nepromluvila. Počkat, to neznělo zas až tak špatně...

„Řeknu ti, že se docela těším, až bude Hermiona občas zalezlá v knihovně," zašeptal, když Harryho dohnal a scházeli spolu schody. „Mám ji rád, to jo, ale občas bych ocenil chvíli klidu." Rozhlédl se, aby se ujistil, že ani jedna z dívek není v dosahu. „Někdy je to její brebentění únavný." Mírně zrudl, až mu na tvářích vyskákaly pihy. „To jí nemusíš říkat," požádal ho zhrozeně. „Určitě by mě zaklela."

„Já jim občas ani nerozumím," přiznal se mu Harry s mírným pokrčením ramen. Stejně jako Ronald si dával velký pozor, aby ho dívky nezaslechly. Ještě by se některá z nich mohla urazit. „Často se chichotají blbostem a abych se jich náhodou nedotkl, tak nic neříkám a většinou se zasměju. Nevím, jestli ženskou mysl někdy pochopím."

Ginny nejspíš zrovna popisovala Hermioně, co se událo před chvílí, neboť dívky štěbetaly podobným způsobem, na nějž Harry narážel ve svém popisu jejich aktivit. Z úst mu unikl povzdych.

„Možná bude jednodušší se o to ani nepokoušet," zamumlal Ron koutkem úst a oba se posadili na volná místa u stolu.

***

Večeře probíhala za neodbytných otázek paní Weasleyové, zda mají všichni všechno připravené, jestli si Hermiona nezapomněla vzít svůj primusský odznak a Harry kapitánský, zároveň pak připomínala všechny učebnice a ukázala na haldu vypraných a vyžehlených hábitů. Všem bylo jasné, že neustává v mluvení, protože se tak snažila vyrovnat se ztrátou Freda. Bylo to příliš čerstvé, než aby jí to někdo měl za zlé, takže všichni svorně přikyvovali na její otázky a snažili se smysluplně odpovídat, ačkoliv už byli všichni myslí napůl v Bradavicích. Jediná rozepře nastala ve chvíli, kdy se Ron ohradil proti tomu, aby je ráno vyprovázela na nádraží King's Cross (jsou už přece dospělí) a Hermiona o něco mírnějším tónem slíbila, že na ně dá pozor. Poté už zbytek večeře proběhl v příjemném opojení z pečeného kuřete s petrželovou nádivkou a štouchanými brambory, jahodového dortu, sirupových košíčků a domácí zázvorové limonády, a jen co se sklidilo ze stolu, se Ginny naklonila k Harrymu.

„Půjdeme ještě na chvíli na zahradu?" zeptala se tiše a výmluvně na něj mrkla. Byla naštvaná na Rona, protože kvůli jeho hulvátskému vstupu do pokoje nestihla svého přítele ani políbit.