Shadowhunters - Trochu Jinak

~16

Z pohledu Sebastiana
Vzbudil sem se v noci. Zpocenej a třásl sem se. Co sem to udělal? Proč sem to udělal? Sem monstrum. Nevím co to je mít někoho rád. Nevím co to je milovat. Zabil sem ji. Před jeho očima.  Usmíval sem se. Její oči na mě zklamaně hleděli. Byla ze mě vyděšená. Ale umřela. Umírala mi v náručí. A zabil sem ji já.
Pokolikátý už? Po pátý? Nevím. Pokaždé se mi to stane. Vždycky ji zabiju...

Z pohledu Nikol
Vzbudil mě bratrův křik. Alec tvrdě spal. Seb má pokoj hned vedle. Vešla sem k němu. Seděl a byl celý spocený, třásl se....brečel.
Sedla sem si k němu s objala ho.
Silně si mě k sobě přitiskl.
"Ššš... Je to dobrý. Sem tady.,,  Snažila sem se ho utěšit. Pořád se klepal. Ale už nebrečel.
"Promiň mi to. Já nechtěl,,  Mluvil zastřeným hlasem.
Nevím o čem to mluvil. Asi noční můra.
Seděli jsme na jeho posteli. Obímala sem ho a hladila po zádech. Po chvíli mi usl na rameni.
Opatrně sem ho položila tak, aby si lehl. Lehla sem si k němu a obímala sem ho. Spal až do rána. Já sem už neusla. Chci být vzhůru kdyby se zase probudil.
Ráno se vzbudil dost brzo. Bylo teprve půl osmé. Klepal se. Teď už ale zimou. Pořádně sem ho zabalila do deky.
"Díky,,  Zašeptal.
"Máš horečku a třepeš se. Dneska nikam nejdeš. Zůstaneš v posteli. Postarám se o tebe.,,
Usmál se. Ten úsměv byl smutnej.
Nic neřekl.
"Udělám ti čaj a něco k jídlu. Zůstaň ležet. Hned sem zpátky.,,
"Dobře,,  Pošeptal a zavřel oči.
Můj silnej bráška. Zmohla ho nemoc.
Alec byl dole a snídal.
"Stalo se něco?,,
"Seb má asi nějakou virózu. Má horečku a třepe se. V noci se mu asi něco zdálo. Šla sem si lehnout k němu.,,
"Dobře. Jak mu je?,,
"Asi usl. Udělám mu čaj a něco k jídlu. On to zvládne. Vím to.,,
Objal mě. Pevně sem se k němu přitiskla a vdechovala jeho vůni. Voněl pěkně. Mýdlo s citrónem a skořičí....myslím že to je skořice.
"Potřebuju udělat ten čaj,,
Usmál se a pustil mě. Udělala sem bráškovi horký čaj a Alec mu uvařil něco co mi připomínalo něčí zvratky, ale Alec říkal, že to vždycky dělal Jaceovi když mu nebylo dobře. Jen doufám, že Alecovi kuchařské schopnosti nejsou stejné jako ty od Izzy.
Donesla sem to Sebovi do pokoje. Seděl odkrytej na posteli a něco si četl.
"Jsi jako dítě. Máš ležet a odpočívat,,
"Bylo mi horko a nudím se.,,
"Mohlo ti být hůř.,,  Položila sem mu jídlo na stolek a podala mu čaj.
Napil se a zatvářil se znechuceně.
"Je to hořký,,
"Je. Ale pomůže ti to.,,
"Slibuješ?,,
"Slibuju,,
Napil se znova. Zůstal sedět, dala sem mu za záda polštáře aby se mohl opřít. Znovu sem ho přikryla a podala mu jídlo.
"Sněz jen tolik, kolik budeš chtít. Alec říkal, že to není tak jak to vypadá.,,  To sice neříkal, ale co.
"Takže to nejsou zvratky?,,
"Nejsou. Nevím jak to chutná. Zkus to,,
Dal si do pusy jedno sousto. Do pěti minut to měl snězený všechno. Alec asi nebude až tak špatný kuchař.
"Chutnalo?,,
"Jo.,,
"Tak teď spát.,,
"Nechci spát. Nudim se. Pojď si povídat.,,
"Dobře no.,,  Lehla sem si k němu. Byl strašně studený. Klepal se. Přitulil se ke mě a objal mě. Hladila sem ho ve vlasech a povídala si s ním. Čelo měl horké, ale byl studený. Ledový.
Po chvíli usl. Alec přišel, protože sem se nemohla hnout. Pokaždé když sem se pohla tak mě k sobě Sebastian víc přitiskl.
Chvilku jsme si  povídali. Chtěla sem si jít s Alecem lehnout, vstala sem, ale to byla chyba. Sebastian se hned probudil. Řekl, že tu sám být nechce. Nevím co s ním je.
"Alecu já....,,
"To je dobrý,, Usmál se. "Kdyby něco sem vedle.,,
Objala sem ho. Jsem ráda, že mě chápe. Políbil mě do vlasů a šel si lehnout. Bylo půl jedenácté večer.
Řekla sem Sebastianovi, že budu za chvíli zpátky. Šla jsem se osprchovat a najíst se. Vrátila sem se k Sebovi. Ležel a hypnotizoval dveře. Zase sem si k němu lehla. Tentokrát pohodlněji. Zase mě objal a po chvíli usl. Jen chtěl, ať ho nepřestanu obímat.
_______________________________________
                         !!INFO!!
•V příští kapitole už nebudu popisovat to, jak se Sebastian léčí. Tady vám to shrnu:  Nikol se o něj stará a Seb se po dvou týdnech vyléčí. Alecovi to zezačátku moc nevadilo, ale Nikol nemá na Aleca čas a to mu vadí. Snaží se ji pomoct a chápe že je to její bratr.
Po těch dvou týdnech se už přemístili zase do Institutu. Tam jsou všichni dost překvapení z toho, že jsou zpátky tak brzo. Sebastian řekl Alecovi a Nikol aby to, že byl nemocný, nikomu neříkali. Alec, Niky a Seb všem vyprávěli co tam dělali atd. V příští kapitole už bude něco vážnějšího.

•Jinak doufám že vás to baví. Kapitoli se budu snažit přidávat co nejčastěji, ale každý den by měla být aspoň  jedna.