Shadowhunters - Trochu Jinak

~12

Jsem trochu mimo...ona mě zná?
Neslíbil nahodou Sebastian, že mě nenechá samotnou?
Znovu sem couvla.
"Ale notak. Přece se nebojíš svojí kamarádky.,,
Kamarádky? Ale vždyť ja sem měla jen jedinou kamarádku a tak pak zmizela. Vykašlala se na mě.
"Em........Leo?,,   
Vydechla sem to. Vypadala úplně jinak. Kdysi měla světlý vlasy, které sd jí vlnily až po pas. Teď je má tmavě černý, rovný a má je jen po ramena.
A je upírka.
"Poznala si mě.,,  Usmála se na mě a chtěla sem se rozběhnout a obejmout ji.
Někdo mě ale chytl za rameno. Byl to Jace.
Otočila sem se na něj a on se jen usmál.
"Poslal mě tvůj bratr. Prej na tebe mám dohlídnout,,  Pošeptal mi.
Přikývka sem. I když Jace šeptal tak ho Lea slyšela.
" Ty máš bratra? To si mi nikdy neřekla.,, 
"Poznala sem ho před necelým měsícem.,, Řekla sem to ochraptěle. Nevím jak s ní mám teď mluvit.
"Půjdeš se mnou prosím? Chci ti něco ukázat.,,
Jo. Jasně. Já s ní půjdu a ona mě po cestě ještě vysaje ne?
"Musím zpátky.,,  Lhala sem. Lhát umím, ale jí ne.
"Noták. Tvůj přítel počká,,
Já a Jace jsme ztuhli. Mluví o nás jako by jsme spolu chodili. To jako ne.
"Nepočkám. Jsem děsně žárlivý a nedočkavý. Půjdeme.,,
Co to sakra dělá?!
"Notaaaak. Chci ji něco ukázat.,,  Prosila pořád Lea.
"Do kterého klanu patříš?,, Tak teď to Jace ještě pokazí.
"Můj pán je Rafael Santiago.,,
Jace neváhal a hodil po ní dýku. Ona zmizela a dýka se zabodla do zdi. Kdyby tam pořád stála, zasáhla by ji do srdce.
"Doufám, že tohle zůstane mezi námi.,,
Nepotřebuju aby každému vykládal, že spolu "chodíme".
" Neboj. Ani nejsi můj typ.,,
Dál se s ním nehodlám bavit.

Došli jsme do Institutu. Hned ke mě přišel Sebastian a objal mě. Dost silně. Nemohla sem se nadechnout.
Začala sem se smát. Když už mám umřít v bratrově objetí, tak se chci aspoň smát. Pustil mě a podíval se mi do očí.
"Moc riskuješ.,,
"Nic se mi nestalo,,
"Ta upírka byla světlomilec jen tak mimochodem.,,  Informoval Jace.
"Dík Zlatovlásko,,  Poděkovala sem mu.
"Zabiju tě,,  Vydechl to a podíval se na mě s úsměvem.
Všichni jsme se začli smát.
" VEČEŘE!,, To byla Izzy. Z kuchyně.
Všechny nás smích přešel.
Přiběhla k nám Clary se stélou a vytvořila velkou, vodnatou, modrou díru. Seb mi řekl, že je to portál a že se ho mám chytit za ruku a nepouštět. Udělala sem to a vkročili jsme do portálu. Za náma šli Jace, Alec a nakonec Clary, která ten portál potom uzavřela.

Objevili jsme se v restauraci. Když jsme se Sebem přistáli, chytla sem záchvat smíchu.
Všichni v restauraci se na mě divně dívali.
Sedli jsme si do posledního boxu úplně vzadu.
Po chvíli za náma přišla číšnice. Podle vzhledu bych řekla, že je to víla.
Usmála se na Jace, Aleca a Sebastiana. Mě a Clary přehlížela. Chtělo se mi zase smát.
"Co to bude?,,  Zeptala se víla.
"Špagety.,,  
Odpověděl za všechny Sebastian. Ale Jace je Jace.....
"Já si dám jen hranolky. Tři porce,,
Víla se na kluky usmála a odešla.
Všichni sme se na Jace podívali.
Jen pokrčil rameny. "Potřebuju si hlídat formu,,
On je asi trochu mimo.
V jednom boxu se pěti lidem moc pohodlně nesedí.
Já sedím namáčknutá ke zdi. Vedle mě je Alec a vedle Aleca Jace.
Naproti nám sedí Sebastian a Clary.
Víla nám donesla jídlo a usmála se na Aleca. Alec si od ní vzal jídlo a nějak se ji nevěnoval. Podal i mě a usmál se. Poděkovala sem mu a všichni jsme začli jíst.

Jace snědl všechny tři porce hranolek s kečupem.
" Víc už nemůžu,, Řekl to jako by chtěl snad ještě.
Všichni jsme dojedli a odešli. Clary a Jace šli rovnou do Institutu se omluvit Izzy.
Já sem se chtěla ještě projít, ale bráška mě nechtěl pustit samotnou.
Tak šel i on a Alec.
Po cestě sme si povídali o různých věcech. Domů jsme došli až pozdě večer. Hned jsem šla k sobě, osprchovala se a lehla si. Pořád sem se nemohla zbavit pocitu, že nás někdo sledoval.