Temná stránka duše

Kapitola 1 - První setkání

"Zdravím, jsem Astra a mám zájem o kšeft u Vás." řekla maličká tmavovlasá dívka na jejíž roztomilé tváři se rozprostíral úsměv. Zněla rozhodně, ale přesto muž před ní propadl záchvatu smíchu. "Prosím tebe na co si hraješ? Tady neprodáváme žádný hračky. Vypadni odsud!" I přesto, že se smál zněl velmi přísně a z jeho hlasu by každému projel mráz po zádech. "Ne, myslím to vážně." Stálá si maličká dívčina za svým. Vypadala velmi mladě, člověk by jí netipoval více nežli 12 let, a i přesto působila velmi odhodlaně.

"Kurva drát, nejsem žádná chůva malých mrňat! Okamžitě jí někdo vyhoďte nebo jí na místě zabiju!!" zařval týpek z plných plic a během pár vteřin se rozrazili dveře. Astra se usmála a otočila se na nové návštěvníky, pozvedla svou levou ruku a mile jim zamávala. Poté přikrčila  konečky prstů a něco si zamumlala velmi potichu pro sebe. Během okamžiku chlápci padli k zemi a z obličeje jim tryskali proudy krve.

Muž za stolem, který se v rozčilení postavil. Opět usedl ke stolu s klidnějším výrazem odvětil "Dobrá, tohle bylo velmi impozantní. Jak dlouho to umíš?" podíval se na ní s jiskrami v očích. "Co si pamatuju a zvládnu mnohem více, berete mě?"

"Jmenuji se Viktor. Těší mě Astro. Omlouvám se za svou nezdvořilost. Víš veškeré informace oč mě žádáš?" během svých slov luskne prsty a krev tekoucí z ležících těl se začne opět vracet zpátky do těl. "Vím vše potřebné, jen mám jednu podmínku navíc." Obrací svůj pohled zpátky na Viktora.

Viktor překvapeně povytáhne obočí "To si nikdo ještě nedovolil, klást mi podmínky. Ale rád si ji vyslechnu." Astra se nakloní blíže k Viktorovi a jemným, milým tónem pronese "Nebráním se žádným praktikám ani nebudu vzdorovat, žádám jen o to aby Váš domov se stal i mým domovem. Potřebuji býti silnější."

"Mmmm zajímavé. Teď odejdi dveřmi za tebou a v levé části chodby třetí dveře po pravé straně čekají na tebe. Mou odpověď uslyšíš časem. Pokud se ti to nelíbí táhni odkud jsi přišla." Viktor bez mrknutí oka promluví a stočí svůj zrak zpátky do počítače na svém stole.

Astra se otočí a na zemi již nikdo neleží. Není to oč žádala a je stále v nejistotě, ale teď ze svých cílů nehodlá slevit. Jde do pokoje přesně podle instrukcí a na stole v místnosti vidí položený vzkaz. Přijde blíže a vidí na něm napsáno své jméno. Čekal jí snad někdo? Nehodlá se tím zabývat. Sedne si k prostornému kancelářskému stolu a čte instrukce.